Kočovníkova (ne)radost

Při odvážení poslední fůry včelstev z kočovných stanovišť asi týden po předposlední várce jsem na jednom stanovišti narazil na hrůzný nález. Čtyři včelstva postavená na holině v porostu slunečnice v prostoru souvratě byla povalena. Při bližším pohledu jsem však zjistil, že první dva úly nejsou jen povaleny ale také rozdrceny koly traktoru (viz. stopy na druhém snímku). Na včelstva bylo vidět už z cesty, takže úmysl zničit je byl zcela zjevný. Okamžitý telefonní kontakt s vedením zemědělského závodu mi však nepřinesl jedinou informaci o příčinách tohoto skutku. Dva úly (4 nástavky, střecha i dno byly zcela rozdrceny. Další dvě byly posunuty ze svých den a povaleny. Polystyrénové boky nástavků byly proraženy. Včely z prvního úly byly rozdrceny mezi soušemi. Druhé včelstvo sedělo v klidu v rozdrceném nástavku a stejně tak včelstva z dalších dvou povalených úlech.

Smutný pohled ve mě však vyvolal hlavně zoufalou nepochopitelnost konání některých lidí v našem okolí. Jaké asi uspokojení bloudilo jeho churavou myslí když couval na cestu ven z porostu.

 

Letos (2009) se mi stala poprvé v životě taková nemilá věc, ukradli mi včely. Tedy včelstvo, takže jeden úl. Vlastně jen oddělek, ale stejně to nasere.

S manželkou uklízíme včely ze stanoviště na řepce, kde zůstala některá včelstva i na akát a pak i na lípu. Odvážíme je na slunečnici.