AUTOROVO VYZNÁNÍ

Autorem tohoto kompilátu je:

Ing. Jan Jindra

Rvačov 166

413 01 Roudnice nad Labem

e-mail: jan.jindra@centrum.cz

 

Použitá literatura

Popis konstrukce nástavkových polystyrénových úlů

Popis výroby cinkových a čepových spojů a bočních louček hofmanových rámků

 

Jsem dlouholetým včelařem na Podřipsku. Včelařím od mládí, a své zkušenosti předávám jak ostatním včelařům v ZO tak i studentům Vyšší odborné školy a Střední zemědělské  školy v Roudnici nad Labem.

Včelařství je nádherná „voňavá“ lidská činnost, která mě velmi uspokojuje a to při způsobu, který provozuji. Včelařství mám v genech po několika generacích předků a je pro mě citovou až srdeční záležitostí, stejně jako pro každého opravdového včelaře. Proto také na vyšší odborné škole vyučuji volitelný předmět Chov včel a vedu zájmový včelařský kroužek.

Kroužek je mimořádný věkem svých členů, z nichž někteří projevují „opravdový“ zájem o chov včel.

 

Přes 20 let jsem propagátorem nízkonástavkového včelaření v polystyrénových úlech vlastní konstrukce.

Po celou dobu kočuji za blízkými zdroji snůšky z ovocných stromů, řepky, akátu, svazenky, slunečnice a v minulosti z vojtěšky a bobu.

Hlavní úkol - co nejjednodušší provozní metoda!

V souhrnu lze říci, že nejde o to docílit maximálních výnosů u každého včelstva pomocí obtížných vysoce komplikovaných metod, nýbrž o to, abych mohl použitím vhodné metody podat takový výkon, který by umožnil při mých prostředcích a možnostech ošetřovat co možná největší počet včelstev, zaručujících slušný výnos. Na jedné straně postupuji tak, že včelám ponechávám co nejvíce volnosti v jejich rozvoji, abych si takto ušetřil práci s některými zásahy, na druhé straně, není-li to možné, pokouším se nahradit obtížné a na čas náročné metody odpovídajícími, avšak lehčími a rychlejšími způsoby provozu.

Při práci vždy používám ochranný klobouk se závojem a dýmák. Výjimkou je hledání matky. Ochrana obličeje je základním racionalizačním prvkem práce s více včelstvy umožňujícím plynulou činnost i v „rozrušeném“ včelstvu. Včelař se nezdržuje ochranou obličeje před žihadly. Při hledání matky a plodu je to však jiné. Pokud to jenom trochu jde, pracuji bez kukly.  

 

Chovám včelstva v kombinovaných nástavkových úlech. Nízké nástavky mají tolik předností, že převyšují nevýhody zvýšeného počtu dílů úlu a jsou mimořádným racionalizačním prvkem včelařství. Zejména lehké polystyrénové nástavky zrychlují a zlehčují práci včelaře v době jeho největšího fyzického zatížení.

 

Provozuji kočovné včelařství s volnými úly, které převážím po šesti na přívěsném voze za osobním autem. Během kočovné sezóny převážím včelstva i 5x. Od konce srpna do konce dubna mám včelstva „zazimována“ na před větrem chráněném pozemku.

 

 

Včelstva zimují s otevřenými plochými očky, která jsou vyfrézována v dřevěných rámech všech polystyrénových nástavků. Před zimními dešti úly chráním další střechou z plechů. Proti ptactvu úly chráním PVC síťovinou volně zavěšenou před česny úlů.

 

Zimní ztráty jednotlivých včelstev jsou velmi mimořádnou událostí. Jsou způsobeny převážně nedostatkem potravy u vyloupených včelstev.

 

   

Okolí zimního stanoviště je plné ranně kvetoucími keři a je obklopeno ovocnými sady s meruňkami, broskvoněmi a švestkami zajišťujícími rannou snůšku pylu a nektaru. Pečuji o porosty v okolí kvetoucích vrb a jív. Včas kočuji ke snůšce z řepky do vzdálenosti 10 km. Včelstva dorůstají v období květu řepky velké síly vyžadující velký prostor. Řepka v letech s proměnlivým a deštivým počasím kvete i 4 týdny. V té době se líhne velká jarní generace včel vyžadující zásobu nástavků s předem připravenými soušemi a mezistěnami. V některých suchých letech však řepka meduje jen pár dní, přesto je i v takovýchto letech velmi důležitou snůškovou rostlinou.

 

Oplechované střechy úlů jsou na otevřených stanovištích chráněny před shozením větrem zátěží z cihel.

 

Horní loučky posledního nástavku jsou zakryty silnou igelitovou folií. Ta zabraňuje v zimě pronikání vlhkosti do uteplení stropu. To je složeno z vrstvy plsti (nebo koberce) vzduchové mezery a 3 cm polystyrénu. Místo vysokého podmetu jako součásti dna, je včelstvo postaveno na nízkém dnu s prázdným nízkým nástavkem. Tento prostor je ve snůšce po 3 týdnech pravidelně zastaven divočinou. Divoká stavba je převážně trubčinou. Nástavky stavím těsně vedle sebe. Po zadýmení včely divočinu opustí do přistaveného nástavku a stavbu mohu v klidu vyřezat. Je zdrojem pěkného panenského vosku. Rozvaření vosku provádím v hrnci s vodou tentýž den. Velkým kuchyňským sítkem vylovím uvařené larvy (výborné krmivo pro slepice) a vosk nechám v hrnci ztuhnout. Trubčí plod ve spodním nástavku přispívá k držení matky ve spodní části úlu.

 

 

Během prohlídek stavím plné nástavky na sousední úly překlopeně na zadní stěnu. Tak lze pracovat velmi rychle i s plnými nástavky bez „ohrožení zdraví“ našich plotýnek. Včely nejsou umačkány dvojím pokládáním nástavků a jsou překvapivě klidnější. Vyžaduje to však chovat včelstva, s vlastností, které se říká malá rozlézavost („drží na rámcích“).  Při ometání včel s rámků během medobraní sklepávám včely před česna úlů na zem. Protože úly jsou položeny přímo na zemi nemají žádný problém při návratu zpět do úlu. Zatím jsem nezaznamenal ani ztrátu matky, kterou při střásání včel možná někdy sklepnu na zem. Včely i s mladuškama se shluknou a po chvíli pomalu cestují směrem k česnu.

 

Na oddělování nástavků a uvolňování rámků používám „vyvážený“ rozpěrák s dřevěnou rukojetí a ohnutou kovovou částí. Ohnutí zajišťuje stálou polohu v ruce.

Při práci na spodní části úlu nástavky kladu na odloženou střechu. Včely jsou tomto postavení nástavků poměrně klidné.

Při vyjímání rámků z nástavku postupuji vždy ze středu, nikdy od krajního rámku!. Krajní rámky mívají často vystaveny velmi tuhé můstky k bočním stěnám. Tyto můstky dokážou pěkně potrhat souš (víčka) při necitlivém vytahování.

První vyjmutý rámek opírám o odložené nástavky a tak získám dostatečný prostor pro manipulaci s ostatními rámky v nástavku.

Plodištní část úlu je vystrojena 9-ti rámky s roztečí 38 mm. Medníková část, tedy část kam matka „nemá“ klást, je vystrojována 8-mi rámky - světlé nebo panenské souše. Nebo 7-mi mezistěnami a po stranách soušemi. Větší mezery mezi soušemi ve snůšce včely vystaví v tzv. ztluštělé souše. Ty jsou jedním ze základních důvodů proč matky v horní části úlu nekladou. Další důvody jsou v používání panenských souší z minulých let, které nejsou lákadlem pro matku. Mnohé matky dávají přednost v kladení na velkých plochách vysokých „plodišťních“ rámků. V neposlední řadě přispívá k udržení matky ve spodní části úlu trubčina v podmetu.

 

Nesmí se nikdy stát, že včelstva při náhlé mohutné snůšce trpí nedostatkem prostoru. Tím se snižuje výnos a včelstva vhání do rojové nálady. Snůškové dny včelaře nesmí zaskočit a tak musí mít v rezervě pro každé včelstvo alespoň jeden rezervní nástavek.

 

Prohlídku včelstev provádím jen v plánovaných termínech. Pro zjištění stavu mi stačí při návštěvách stanoviště (cyklistický výlet) pozorovat česna, odhadnout tíhu úlu opřením se o úl zezadu (pokus o převrhnutí) a event. nahlédnutí pod folii.

Denní přírůstky sleduji hydraulickou váhou nainstalovanou na včelstvo střední velikosti. Silnější včelstva dokážou běžnou hydraulickou váhu při velkém přírůstku „vylít“ během jediného snůškového dne. Ztráty kapaliny nahrazuji obarveným fridexem.

Včelstva rozděluji do tří skupin (silná, střední slabá) – podle výšky úlu. Pro kontrolní prohlídku stačí provést kontrolu v jednom včelstvu z každé skupiny. Prohlídka představuje pouhé naklonění posledních dvou nástavků a pohled na spodní loučky. V případě nálezu matečníků včelstvo i během snůšky rozdělím oddělením většiny plodu do horní části úlu vrstvou dvou igelitů (vytvoření přeletáku).

 

V některých letech mají včely značnou spotřebu vody i během snůšky na kočovném stanovišti. Používám 50-ti litrové plastové bečky s odříznutým víkem s polystyrénovým plovákem. Včely se velmi rychle naučí odebírat vodu z plováku, který je navíc chráněn před větrem. Jsou skutečně letní dny kdy stanoviště s 50-ti včelstvy spotřebuje 50 litrů vody denně.

 

Postup manipulace s nástavky bez falců při prohlídce.

Po odtržení nástavku následuje vždy mírné pokouření do vzniklé mezery. To je nutno zejména při zvedání nejnižšího nástavku, pod kterým visí tzv. rezervní včely.

 

Nástavky nemají žádné falcy, které brání snadnému ometení včel ze styčné plochy. Spolehlivě drží při sobě jen pomocí propolisu.

Při převážení jsou úly stahuji textilním popruhem s jednoduchou navíjecí přezkou. Přezka je vyrobena z pevné ocelové kulatiny ø 6 mm se zavařeným okem.

Zde uvidíte animaci stahování nástavků upínací sponou      

 

Transport úlů po terénu, vykládání a nakládání až 80kg těžkých úlů na přívěsný vůz mi usnadňuje rudlík vlastní konstrukce. Je vybaven velkými koly, která zajišťují snadnou jízdu nerovným terénem (i napříč bramborovými řádky) a pákovým mechanizmem zvedající úl až do výše 50 cm. Úl na vozíku drží bez potřeby dalšího upevnění.

 

Zde uvidíte animaci nakládání nástavkového úlu   

 

Další podrobnosti a fotografie

 

 

Úly převážím na přívěsném vozíku za autem. Přivazuji je „gumicuky“ které zajišťují vrácení úlu do původní polohy při kymácení jízdou na nerovném terénu. Jakékoliv popruhy nebo lana se jízdou uvolňují a nezajišťují stabilitu při jízdě.

Převážím včelstva zásadně ve dne, bez ohledu na sílu letu včel. Z řady včelstev nakládám každé druhé včelstvo. Do návratu z nového stanoviště jsou včely zalétány. Poslední „várku“ úlů odvážím až večer po ukončení letu včel.

 

Stanoviště po odvezení každého druhého včelstva

Zkušenost s velkým zalétáváním včel je patrná na stanovišti, kde se včely vrací z boku řady úlů. Včelstva stojící na kraji řady velmi rychle zesílí posilováním létavkami z úlů ze středu řady.

Další obrázek ukazuje několikaroční „nadílku“ poškození polystyrénových nástavků. Poškození je zejména od ptáků a mravenců. Zbytek práce dokončily včely sami. Tato nevýhoda je však vyvážena snadnou opravitelností, nízkou hmotností a skutečně ideálními tepelnými vlastnostmi s neprodyšností, která je výhodou a ne nevýhodou jak o ni mluví zastánci dřevěných úlů. Vlhkost odchází otevřenými očky a kondenzuje mimo úl místo toho aby kondenzovala uvnitř uteplení úlů. Povrchovou úpravu provádím originálním způsobem zajišťujícím ochranu před malými ptáky i před včelami. (Popis povrchové úpravy je v popisu konstrukce úlů dále.)

Nejcitlivějším místem na povrchu nástavku jsou rohy, které je dobré předem srazit (obrousit). Poškozenými rohy do polystyrénu nejčastěji vnikají mravenci.

Oprava je provedena vyříznutím otvoru podle tvaru připravené „záplaty“. Záplata je přilepena akrylátovou (latexovou) barvou a běžně povrchově upravena.

Zde naleznete návod na výrobu takovýchto nástavkových úlů.

Popis konstrukce nástavkových polystyrénových úlů

 

Pro povrchovou úpravu úlů nově používám fasádní mřížku, která se snadno na povrch polystyrénu nalepí pouze jednou vrstvou barvy. Zdá se, že to bude proti ptákům lepší ochrana.

 

Mezistěny zasouvám v horní loučce do drážky bez zalévání voskem. Někteří včelaří zpochybňují  opodstatněnost horní drážky. Některé typy rámků mají dokonce drážku i ve spodní loučce. Výhodou drážky je však vedení mezistěny a tak se nestává, že se v teple úlu vyhne nebo ulomí. Čištění drážky pro mezistěnu u opakovaně použitého rámku je pracnou operací, kterou provádím nástrojem ve tvaru „pořízu“ s uzubem.

 

Rámky vysokých nástavků drátkuji svisle, u nízkých nástavků vodorovně. Mezistěny zatavuji elektricky. Po zatavení mezistěny drátek dopínám a zajišťuji hřebíčkem na boční loučce.

 

 

Spodní loučka je umístěna svisle mimo střed rámku. Mezistěna je přiložena z boku k této loučce. Včely ji přistaví a velmi často obestaví z obou stran. Takto vystavený plást má minimální vzdálenost mezi stavbou v jednotlivých nástavcích a minimum dřeva v zimním hroznu.

 

Také Vás drátek zlobí při odvíjení z cívky? Vytváří smyčky a cuchá se? Pokud nevíte jak na to, nebo nemáte ten správný nápad, použijte plochou misku, do které položíte cívku drátu. Misku opatřete v boku otvorem pro provlečení drátku a např. hřebíčkem ji zajistěte ke stolu. Cívka drátku se brzdí vlastní vahou a závity se samovolně neodvíjí. Pro drátkování používám již jen nerezový drátek, který má velkou životnost a umožňuje opakované použití při vyvařování celých rámků.

 

Horní loučky jsou zakryty silnou průhlednou folií. Uteplení stropu je 3 cm polystyrénem s 1 – 2vysokou obrubou, která zajišťuje možnost nadzvednutím fólie průchod včel zimního hroznu napříč přes rámky nad horními loučkami.

Plodové oddělky z řepky = tažní koně pro příští rok

 

Rezervní oddělky umístěné nad sebou s očky cik-cak (ušetří potřebu den a střech). Jejich doba přijde na konci sezóny při inventuře plodu starých včelstev. Včelstva, která jsou pozadu, dostanou oddělek spojením pomocí novin.

CHOV MATEK:

Mimo mimořádné využití rojových matečníků vybraných včelstev chovám matky každou sezónu z plemeniva výběrových včelstev. Za včelstvo vhodné k dalšímu chovu nevybírám včelstva se špičkovým výkonem, protože jejich vlastnosti jsou zpravidla výsledkem náhody, nebo zalétávání v řadě úlů. Za nejvhodnější k dalšímu chovu vybírám včelstva s dlouhověkými včelami, tedy taková, která produkují nejvíce medu k celkovému množství včel. Krátkověké včely jsou nutně nahrazovány dalším plodem, který má velkou spotřebu jak zásob pylu a medu, ale jeho výchova nejvíce zatěžuje mladé včely.

Každý rok si objednávám několik matek z uznaných chovů. Nakoupené matky umísťuji do bezplodového smetence mladých včel. Ve včelstvech s těmito matkami nevyřezávám během sezóny trubčinu z podmetu. Tato včelstva tak produkují velké množství plemenných trubců pro ovlivnění chovů okolních včelařů. Zpravidla výkony těchto matek mi však nevyhovují k dalšímu chovu.

Chovné plastové misky a plastové klícky (z natáček) oplachuji horkou vodou a suším v teplé troubě (likvidace možných spor nosemy). Pro vlastní chov používám metodu dvojího přelarvování uprostřed snůšky z řepky a v bezsnůškovém období po odkvětu akátu (včelstva stojí ve stínu v lese).

V první etapě přelarvuji na med do silných včelstev bez provádění žádného výběru – jedna chovná laťka do horní části úlu. Tuto práci provádím spolu se svými studenty z kroužku. Za dva dny navečer vyberu včelstva, která larvy přijala. Larvy vyjmu a kašičku z nich použiji na druhé přelarvení pouze do vybraných včelstev, která misky přijala. Misky na laťkách (3 ks po 5 miskách) vkládám do rozšířených mezer mezi plodové rámky. Večer volím proto, že úly jsou plné včel a lépe misky přijímají. Horní nástavek odděluji od ostatní části úlu foliovou (Hannemannovou) mřížkou s podloženými novinami. Noviny zajistí dočasný pocit osiřelosti a jsou druhého dne včelami odstraněny. V řepce dochované matečníky zužitkuji desátý den po přelarvení v plodových oddělcích (2 rámky zavíčkovaného plodu od silných včelstev a 1 rámek zásoby zbytek mezistěny). Matečníky obaluji alobalem (mimo špičku) a umísťuji mezi dva plodové rámky v oddělku těsně pod horní poučku – aby byl snadno dostupný při kontrole vylíhnutí bez vyrušení oddělku.

Oddělek po pár dnech rychle zesiluje z líhnoucího se plodu. Jeho rozvoj přichází v době květu akátu a tak je nemusím přikrmovat. Mladé včely během června vystaví 6 mezistěn, matka jich většinu zaklade  a zbylé jsou zaneseny medem.

Po akátu zruším nevyhovující slabá včelstva a rozdělím je do oddělků o dvou plodových rámcích, dvou zásobních rámcích a jedním rámkem s vodou (zbytek prázdné souše) - vše v nízkých nástavcích.  Oddělky kladu na kočovné dno střídavě česnem vpřed a vzad. Nástavky oddělují dvě folie – jedna je přilepena na horní loučky, druhá na spodek nástavku. To mi umožňuje „rozebrat“ komín oddělků bez jejich vyrušení - při prohlídce spodního včelstva lze oddělek snadno sejmout bez vyrušování spolu s přilepenou horní ze dvou folií. Matečník balím do alobalu (s odkrytou špičkou) a zapíchnu plastovým jazýčkem do plodového plástu v oddělku. Sloupy oddělků převážím z kočovného stanoviště na zimoviště do stínu. Česna oddělků zúžím na jednu včelu. Nadbytečné matečníky ukládám do klícek z natáček a umísťuji v dochovných včelstvech nad mřížkou. Klícky zatlačuji ostny natáček do zavíčkované souše s medem tak, aby mladé matky měli přístup k medu. Slouží k náhradě ztracených matek v oddělcích. Oddělky spojuji přes noviny se včelstvy až v době kdy se líhne mladá generace. Silnými oddělky nahrazuji brakovaná včelstva. Rezervní oddělky zimuji nad včelstvy oddělené dvěma foliemi. Spolehlivě přezimují i v jednom nástavku.

Oddělky vytvořené v řepce dorostou do konce léta v silná včelstva a jsou náhradou za zrušená včelstva. Oddělky vytvořené po akátu slouží k výměně matek do konce sezóny. Tyto oddělky nepřezimovávám (jen vyjímečně).

 

Nástavkovém včelaření vyžaduje chov matek pro každoroční výměnu. Matky ve včelstvech bez mateřské mřížky nejsou nijak omezované v plodování a proto nemají takovou  životnost jako matky v malých úlech. Je proto žádoucí uspíšit jejich výměnu po každých dvou letech.

 

Oddělky nad matečnými včelstvy

Igelitový pytel na snímání vysoko usazených rojů

Z takovéhoto rojochytu včely vylétávají minimálně.

Protirojová opatření představují používání vysokého podmetu, záměnu spodních dvou nástavků v době vyřezávání divočiny v podmetu a rozdělování včelstev s rozvinutou rojovou náladou. Mimořádné roje a silné oddělky nahrazují úbytky včelstev z doby chovu matek. Roje usazené v malé výšce sklepávám přímo do otevřeného úlu nebo rojáčku a pak jej usazuji pomocí náběhu. Ve větších výškách používám skládací bidlo s igelitovým pytlem s vyztuženým okrajem (hliníkový drát). Pytel je lehký pro manipulaci ve výšce a včely z něj nevylétají ani nevylézají. Lze s ním snadno sebrat roj i po částech.

Vytáčení doma v klidu – zde vytočím až 3t medu za rok

Odvíčkovací miska s hrotem a sítem + odkládací stojánek

Nový odvíčkovací stůl s nerezovými nádobami z pračky.

Medobraní provádím 3x. Po snůšce z řepky, po akátu a první týden v srpnu těsně před začátkem krmení. Rámky s medem odebírám a ukládám do prázdného nástavku. K „odvčelení“ souší používám mírné pokouření (troud z vrby, habru nebo choroš) a sklepnutím většiny včel silným úderem do ruky držící souš. Pouze mimořádně používám smetáček (u velmi těžkých souší). Nástavky s medem ukládám do vozu za autem, který přikrývám velkou igelitovou plachtou. Plachta velmi dobře slouží během slídění, kdy včely jdou za světlem a nemohou ven z pod plachty a tak nepřivedou další. Plachtu sejmu až těsně před odjezdem pár metrů za stanovištěm. Vytáčení provádím doma v klidu až do noci. Vytočené nástavky vracím zpět až při odebírání poslední vrstvy nástavků s medem.

 

Při odebírání plástů z nástavku používám jako jediný nástroj smetáček se zúženým držadlem, které mi nahrazuje funkci rozpěráku (mám v ruce pouze jeden nástroj).

Rámky po trhnutí opírám o přední hranu nástavku a včely smetám před úl na zem. To umožňuje umístění úlů přímo na zemi. Včely se velmi rychle zorientují, létavky ihned zamíří k česnu a očkům, mladušky se seskupí a po chvíli pochodují k svému úlu. Velmi to urychluje a usnadňuje práci zejména při poslední snůšce, kdy slídilky pátrají po každém rozruchu, ten se odehrává dole před česny úlů.

Pro získání kvalitního jednodruhového akátového medu odebírám postupně nejprve horní patra u všech úlů a teprve pak spodní, v kterém je většinou med namíchán se zbytky předcházející snůšky (řepky). Pro zabránění namíchání medu z předcházející snůšky je třeba při vytáčení pečlivě přebírat souše. Souše s propadlými víčky a stupňovitě zavíčkované obsahují zjevně med z předcházející snůšky.

Po červnovém medobraní (po akátu) třídím souše ihned po vytočení. Světlé, nebo poškozené souše již včelám nevracím. Červencovou snůšku včely již nerady ukládají do panenských souší proto včelám ponechávám nástavek již zaplodovaných souší pro uložení zásob a přezimování.

Před odvíčkováním nožem seřežu můstky z horní i dolní loučky rámku. Pečlivě odstraňuji z víček případné odříznuté dřevěné třísky, které vadí rukám při vymačkávání propláchnutých víček. Při posledním vytáčení ořezávám zvlášť propolis z horních a bočních louček. K odvíčkování používám vidličku na odvíčkovacím stole s hrotem. Víčka stírám do nádoby se sítem (uložená pod konstrukcí s hrotem), z které do druhého dne vykapou přes síto ve dne nádoby. Vytáčení v nerezovém medometu s elektrickým pohonem trvá s ručním otočením rámků po dobu odvíčkování 8 souší. A tak nepotřebuji žádnou další „mechanizaci“ odvíčkování. Med stáčím přes středně husté síto střídavě do dvou kbelíků. Med vylévám do připravených vypařených konví. Po týdnu z hladiny seberu pěnu s voskem pomocí gumové stěrky.

 

Víčka za celý rok představují 0,4 kg krásného vosku ze včelstva. Při krmení víčka proplachuji horkou vodou a vymačkám. Vzniklý medný roztok přecedím přes plátěný pytlík, ohřeji až vzkypí voskové částečky (asi 70°C) a použiji ji pro rozpuštění cukru při následném krmení.

Vosk ze souší a víček rozvařuji v pozinkovaném prádelním hrnci a roztavenou kaši cedím přes sáček zakolíčkovaný ve vařáku. Po naplnění sáčku do ½ sáček uzavřu utažením drátem (měděný s bužírkou – nepálí do ruky) a vylisuji mírným tlakem. Vosk slévám do válcových plechovek od stolního oleje s vyrovnaným pertlem v horní části. Plechovku s voskem ihned po nalití přikryji papírem (nebo kouskem polystyrénu) aby nedošlo k roztržení škraloupu při chladnutí. Druhý den snadno vyklopím zchladlý voskový špalek, nožem seškrábnu nečistoty ze dna voskového špalku a širokým dlátem ořežu tmavou vrstvu vosku, kterou skladuji do dalšího vyvařování.

 

Včelstva po návratu z kočování na zimním stanovišti jsou ihned dokrmena a sledována v jejich ochotě odebírat cukerný roztok.

 

Krmení - doplnění zimních glycidových zásob - provádím z 3,5 litrových lahví s prosakovacími víčky. Láhve pokládám přímo na horní loučky do uvolněného prostoru v horním nástavku, z kterého vyjmu 4 plásty a vložím je do dalšího přidaného nástavku. Ten se uvolnil po likvidaci nejstarších souší a uložení světlých souší po posledním vytáčení. Do tohoto prostoru se vejdou dvě takovéto láhve (používám jen jednu).

 

Cukerný roztok připravuji v 25-ti litrových konvích, do kterých naliji 10 litrů vody teplé 60°C (z bojleru) a dosypu 20 kg cukru. Mícháním dřevěnou holí délky alespoň 1,5 m je cukr rozpuštěn během 5-ti minut (pro zjednodušení této „lehké“ práce mám zhotoveno elektrické přenosné míchadlo). Krmení provádím ještě vlažným roztokem zásadně těsně před večerem, aby se zabránilo loupeži.

 

„Kombajn“ na čištění 80-ti dírkových víček krmných lahví urychluje práci. K zatmelení dírek dochází pokud láhev zůstane ve včelstvu již pár dní prázdná.

Stav zásob po nakrmení kontroluji informativním vážením pomocí háku se siloměrem (mincířem). Hákem přizvedávám úl za dno zezadu bez nutnosti se ohýbat. Zásoby pak vyrovnávám na jednotnou hmotnost úlů.

Po nakrmení poslední nástavek upravím přeložením čtyř rámků z krmného prostoru tak, aby krajní ulička – mezera – byla alespoň 5 cm široká pro vložení hřebíku s fumigačním páskem.

Rezervní souše (pouze světlé nebo panenské) skladuji zavěšené pod stropem včelařského přístřešku se zvětšenými rozestupy. Rezervní souše s medem a pylem uzavřené ve skříních. Nedostavěné mezistěny ukládám zvlášť. Příští sezónu je používám pro usazení roje, který je velmi ochotně dostaví. Tmavé prázdné souše jsou nekompromisně vyřezány a vyvařeny. Pouze nadbytečné souše s pylem ukládám do suché skříně. Při nejbližší příležitosti je použiji umístěním v blízkosti hroznu. Nejlépe uložený pyl je pod zavíčkovanými zásobami!

 

Celé rámky voští vyvařuji nejdříve v prádelním hrnci až do lesklého kašovitého stavu, pak jej přeliji do sáčku ve vařáku a mírným tlakem vylisuji. Mezitím rozvařuji další várku. Tímto dvoufázovým způsobem pracuji velmi rychle. Vyvařování souší v rámcích umožňuje ušetřit práci při drátkování a desinfikuje zároveň dřevo rámků.

Rezervní nástavky ukládám pod přístřešek. Nástavky kontroluji, očišťuji od nastavených můstků a od propolisu, zejména v drážce pro ouška rámků. Znečištěné nástavky a rezervní dna oplachuji v sudu s roztokem SAVA. Nástavkové úly umožňují „rotací“ jejich jednotlivých částí (dna a nástavky) šíření nákaz (nosema) ale zároveň také umožňují postupné čištění všech jejich částí. To jiné úly bez přeložení včelstva nejsou schopny. Přes zimu připravuji nové rámky, opravuji poškozené a vyrábím nástavky ale hlavně studuji a hlavně hodnotím nedostatky minulé sezóny.

V zimně krmím sýkorky a jiné drobné ptáky lojem a semínky slunečnice aby „neobtěžovaly“ včelstva.

Pouze výjimečně zažívám smutný pohled na úmrtí včelstva, většinou způsobenou loupeží. Ale i to je součástí chovu včel. Souše z těchto včelstev samosebou vyvařím a nástavky desinfikuji SAVEM.

Vyloupená včelstva lze rozeznat na první pohled podle „špinavého“ úlu.

Na zimu je třeba polystyrénové úly chránit před ptáky svisle zavěšenou sítí (ochranná síť proti ptákům na ochranu jahod, … k dostání např. v OBI). S ochranou není radno otálet jinak to dopadne následovně.

Pak nezbude nic jiného než vyrobit záplatu (ze zrušeného nástavku nebo kousku polystyrénu) a zavěsit síť.

Léčení fumigací provádím zavěšením pásku na hřebíku ve vynechané krajní uličce v horním nástavku. Poslední ošetření provádím aerosolem pomocí pojízdného agregátu (s odšroubovatelnými rukojeťmi). Agregát leží na zemi, po nadzvednutí se váha přenese na kolo a lze s ním pojíždět.

Při dostatečné teplotě používám „studený“ aerosol z vodní emulze. Při zamrzání trysek (pod 5°C) ohřívám vzduch v rukojeti vyvíječe malým campingovým vařičem.

 

 

I když se všemi názory ostatních autorů článků uvedených v této publikaci stoprocentně nesouhlasím, jsou pro mě studnicí poznání cest kterými se české a světové včelařství ubíralo. Je nedůstojné člověka v době informační exploze opakovat chyby a tápat ve slepých uličkách. Proto i vy studujte názory a zkušenosti moudrých a podrobte je kritickému hodnocení. Pozor, však nekritický obdiv a slepé následování i dlouhodobě zavedených a „osvědčených“ postupů,  nepřináší nic nového a pokrokového. Tak jako se vyvíjí ekonomické a přírodní prostředí v kterém musíme žít, tak se musí vyvíjet i včelařství. Zejména technologie, která je téměř 100 let bez zásadních změn, mě stále láká k přitažení výpočetní techniky až na včelnici. Nemám na mysli jen „datařinu“ jako evidenci stavu jednotlivých včelstev, ale zejména zpracování odezvy a akustického pozadí hučení včelstva, jeho analýzu jako diagnostického nástroje včelaře. Vzhled akustického spektra včelstev v různých vývojových stádiích je znám již 40 let. Pracuji na vývoji software pro statistické zpracování analýzy frekvenčního spektra zvukového signálu a přístroje na jeho digitalizaci pro práci pod DOSem i pod Windows, tak aby jej mohli využívat včelaři i za pomoci „bazarového“ počítače (486). Snímání zvuku z úlů provádím miniaturním přenosným přístrojem s vysílačkou naladěnou na VKV. Příjem pak řeším běžným radiopřijímačem s kazetovým magnetofonem. Druhou možností je i nahrávat zvuk přímo do přenosného magnetofonu.

 

Všechny potřebné soubory a informace naleznete na tomto CD ve složce „Posloucháme včely“.

 

 

 

 

Přeji Vám příjemný zážitek a prospěch ze studia a nebo jen prohlídky této publikace. Přeji všem včelařům a zejména těm „mladým“ aby měli z chovu včel takové potěšení jako já, a prožívaly tak i takové chvíle vzrušení jako je například pozorování přijímání naostro přidané mladé matky, usazování roje pomocí náběhu nebo líhnutí mladých matek.

 

Na závěr připomínám každému včelaři, že do správného včelařského chovu patří i spokojená rodina. Zejména manželka by neměla být odstrkována a opomíjena i v době největšího náporu práce. Přeji Vám aby i Vaše rodina měla takové pochopení jako já mám u své paní.

 

 

Použitá literatura:

 

1)           časopis ČSV Včelařství ročník 1990 - 2001

2)           Nepraš, J.: České včelařství. Praha, Státní zemědělské nakladatelství 1971

3)           Svoboda, J., Haragsimová,.L.: Nemoci a škůdci včely medonosné.Praha, Státní zemědělské nakladatelství 1968

4)           Ing. Veselý, V., Lisý, E.:  Chov včelích matek. Praha, Státní zemědělské nakladatelství 1970

5)           Haragsim, O.: Medovice a včely. Praha, Státní zemědělské nakladatelství 1966

6)           Beránek, Geisler, Lisý: Včelařská encyklopedie.  Praha, Státní zemědělské nakladatelství 1956

7)           Lampeitl, F.: Chováme včely. Ostrava, Vydavatelství a nakladatelství BLESK 1996

8)           Križan, V.: 1000 otázok a odpovedí zo včelárstva. Bratislava, Príroda 1975

9)           Pinc, K.: Učíme se včelařit. . Praha, Státní zemědělské nakladatelství 1977

10)       Kodoň, Kubišová: Kočování se včelstvy. Praha, Státní zemědělské nakladatelství 1980

11)       Ing. Kanmler, F.: Nástavkové včelaření. Olomouc, Tina 1998

12)       Bretschko, J.: Nástavkový včelař. Hradek Králové, KV ČSV

13)       Pernica, J.: Úspěšný chov včel. Praha, Brázda 1991

14)       Brenner, O.: Zákonitosti života včelstva. Praha, Státní zemědělské nakladatelství 1969

15)       Tomšík, B., Lisý, E.: Včelařství. Praha, nakladatelství ČSAV 1955

16)       Odborné včelařské překlady 1980 - 2001. Praha, Český svaz včelařů

17)       Ján Mila: Včelársky naučný slovník, Príroda, Bratislava 1971

18)       Ing. Veselý a kolektiv: Včelařství, Státní zemědělské nakladatelství 1985