Život po úhynech

Včelstva jsou superorganismy a jako taková mají svůj životní cyklus od zrození po úmrtí. Vznik včelstva v přírodě je spojen s vyrojením. Roj si nese všechny vlastnosti původního včelstva, zato zbytek po odrojení získává novou matku, která spářením s cca 10-ti trubci přináší do úlu nové vlastnosti. Tento jev se, bez zásahu včelaře, odehrává jednou za 2 až 3 roky. Přesto včelstev v přírodě nemohlo neomezeně přibývat. Je tedy jasné, že za těchto podmínek se muselo odehrávat 30 – 50% úhynů. Uhynuly buď roje v nových dutinách, nebo původní včelstva v původních dutinách. Důvodem asi většinou byl nedostatek zásob na zimu. To pro běžného chovatele-včelaře je nepřijatelný stav. Dlouhodobě jsme si zvykly, že normou je max. 10% ztrát. Snažíme se tedy vytvořit nesmrtelný organizmus, tedy něco dost nepřirozeného. K tomu mnoho z nás chová svá včelstva nepřerušovaně v témže prostředí – v úlech v nichž jen občas dovolí včelstvům nahradit několik souší novými výměnou za mezistěny.

Umělý chov včel se liší od přírody tolika odlišnostmi, že nelze v tom hledat jakoukoli paralelu. Na včelnici díky metodikám a zootechnice dochází k záměně jednotlivých částí včelího obydlí a jistě ke zděšení včel i k záměně částí plodového tělesa. K tomu připočtěte běžný jev nechtěného i záměrného zalétávání včel a zjistíte, že sumerorganizmem není včelstvo ale celá včelnice. Vzájemná komunikace a inerakce jednotlivých včel se odehrává v rámci celé včelnice. Potom, má-li jedno včelstvo jakýkoliv hygienický či patogenní problém, lze s velkou pravděpodobností odhadovat, že je to velmi rychle problém celého stanoviště.

Je hloupostí a neznalostí problému hledat jedinou příčinu současného zdravotního stavu našich včelstev. Důvodů k úhynům je zcela zjevně více a situace se rok od roku nelepší. Těžko také můžeme očekávat, že kdosi nalezne kouzelnou hůlku, kterou nás problémů zbaví. Pokud se všichni nezačneme chovat jinak, situace se nezlepší. K tomu ale zjevně také nedojde. Průmyslové zemědělství argumentující výživou národa bude dále poškozovat životní prostředí nejen včel, ale i nás všech. K tomu apatie spotřební společnosti, v které žijeme, nepřipustí potřebné změny a stále žádá ty nejlevnější potraviny.

Celý svět hledá a investuje obrovské peníze do hledání příčin úhynů včelstev. Ukazuje to na roztoče jako přenašeče, na nosemu jako spouštěče, nové druhy pesticidů v zemědělství i včelařství a další. Zatím jednoznačný výsledek není k dispozici. Osobně to nazývám problémem životního prostředí. Netýká se to totiž jen včel ale i ostatního hmyzu a zcela určitě i nás lidí.

V těchto podmínkách je třeba s úhyny počítat a včas vytvářet nová mladá náhradní včelstva. Nebo jim předcházet a postupovat jako u včelstvech v přírodě. Jednou za 2 až 3 roky včelstva uměle zrojit přemetením na mezistěny do čistých (nových) úlů. Nový (koupený) úl je více méně aseptickým prostředím podobně jako nově objevená dutina pátrajícím rojem. Není proto důvod nepřipravit pro oddělek, smetenec nebo přemetené včelstvo podobné prostředí. Mám na mysli použití dezinfekce. Nemá smysl bojovat s viry v prostředí úlu. Ty jsou vázány na živé buňky a jsou i tak přítomné v každém včelstvu. Bojovat ale lze proti sporujícím bakteriím a houbám. Nové včelstvo má i tak starostí dost, než aby se vypořádávávalo s jakoukoli infekcí.

O přemetení bylo už napsáno a na přednáškách řečeno mnoho, stačí zagooglit. Moje zkušenosti jsou vesměs pozitivní a mohu jen doporučit. Strach z vysoké pracnosti není opodstatněný. V podstatě se vyrovná medobraní spojeném s krmením, které pro většinu z nás je tak jako tak součástí podletní práce. Vždy mě přemetená včelstva překvapují mírností a klidem a skutečně připomínají práci s rojem. Jak říkám "vypadají šťastně". Jediný problém, který stále ještě nemám v hlavě srovnán, je „Co s plodem?“. Chtělo by to něco mezi dvěma krajními řešeními. Totální likvidací (vyvařením) s odůvodněním, že se jedná o potenciálně poškozený plod s vysokým podílem patogenů. Nebo jeho použitím do nepřemetených včelstev nebo oddělků. První je spojeno s bolestí u srdce a druhé zase se zklamáním po úhynech nebo oslabení takto „posílených“ včelstev. Pokud původní včelstvo zesláblo vinou virů, je to právě plod a krmná šťáva který je infekční bombou vloženou do zdravého včelstva. Rozhodnutí závisí na stavu přemetaného včelstva. Problémová včelstva mají plod příliš infekční, než aby šel použít. Plod ostatních včelstev se mi zatím daří zachránit silnou dávkou kyseliny mravenčí (2 ks FORMIDOL 81) těsně před přemetením. Zjevně dojde k zahubení nejen "nemocných" včel, ale i poškozeného plodu špuštěním čistícího pudu včelstva.

Jak pokračovat do budoucna? Zjevně bude stále aktuální decimovat populaci roztočů a tak ji udržovat na přijatelné úrovni. Udržovat nepoužívané části úlu v přiměřené hygienické čistotě pro použití při tvorbě nových včelstev. Omezit přenos plodu mezi včelstvy. Sledovat stav včelstev a včas likvidovat nemocná plodová tělesa jako zdroj infekce. Být připraven kdykoli během sezóny použít krátkodobé odpařovače s dostatečnou dávkou kyseliny mravenčí. Stále vytvářet dostatek (1/3) ozdravených včelstev přemetením na mezistěny a mladých raných oddělků z minima plodu.


Poslední včelstva před přemetením

Krmení po přemetení

Dávky krmení po kbelících

Sterilizace vosku z vytavených souší

Vzorky připravené k odeslání do Agroly.

Vytavený vosk.

Máchání nástavků v BEE-SAFE.

Spálení podezřelého včelstva

A je hotovo!

Oschlé vylouhované rámečky.

Oschlé vydesinfikované nástavky

Zaorání mrtvolek

Zimoviště v klidu

Jarní zakomorování včelstev

Blížící se jaro na mandloni

Po úhynech je všeho hardtware nadbytek

První série matečníků ze startéru

Příprava voskových misek na sériový chov matek

Množárna

Je složena z oddělených polonástavků

Pohled na minioddělěk

Zimoviště začátkem května

Startér s lištou misek

Misky druhý den po vložení