NÁSTAVKOVÝ VČELAŘ – Josef BRETSCHKO
 

Průzkumné pokusy v nástavkovém včelařství 2
Vývojový stav současnosti 3
Všímat si rizik 3
Zaměření provozní technologie 4
Nutnosti a odstraňování předsudků 4
Vzájemností a závislosti ve včelstvu, mateří látka 5
Množství vajíček v souvislosti s vyčištěnými buňkami 6
Vlivy na rezervní skupinu 6
Role aktivity matky 6
Péče o plod podporuje sběrací pud 6
Plodování v závislosti na prostoru 7
Prostorové rozšíření plodového hnízda 8
Smysl prostoru 8
Kterou rámkovou míru 8
Pronikací efekt 9
Vztah mezi velikostí prostoru a zazimovanou velikostí včelstva 9
Vztah mezi počátkem plodováni, zásobami pylu a teplotním maximem 9
Důsledky vzájemných vztahů 10
Analýza medného výnosu 10
Rozličné vztahy jiného druhu 11
Působení síly včelstva na medný výnos pod vlivem atraktivity matky a zvětšeného plodování 12
Roční rytmus plodování v závislosti na maximu teploty 13
Vliv měsíčního maxima 13
Kvalita zimních včel a její ovlivnění 14
Výroba krmné kaše 16
Rozličné vývojové typy jako následek rozličných rytmů plodování 16
Snůškové oblasti 17
Časné snůškově území (obr. 23) - vývojový typ A 17
Časné snůškově území - vývojový typ B 17
Letní snůšková oblast (obr. 22) - vývojový typ A 18
Letní snůšková oblast - vývojový typ B 18
Letní snůšková oblast - vývojový typ C 18
Letní snůšková oblast - vývojový typ D 18
Zanderův nástavkový úl 18
Nástavkový úl se skládá: 19
Zimní nástavek 19
Letní nástavek - bez izolace 19
Dno 19
Víko 20
Výroba rámků 20
Konstrukce nízkého nástavku 20
K vysokému podmetu (dnu) bez stavební uzávěry 21
Určení síly včelstva, totožnost matky a všeobecné záznamy 21
Přehled o časově navazujících obslužných pracích na nástavkových včelstvech během roku 22
Letní kontrola. Výstavba zimních včelstev 23
Pracovní předpis 23
Kontrola plodové hnízda matky 24
Nebezpečí loupeže 24
Věnovat pozornost zaopatření pylem 24
Odstranění divoké stavby z podmetu 24
Spotřeba krmiva od 15. září až k jarní kontrole 25
Roční požadavek na krmný cukr 26
Konečné krmení (v čase mezi 10. — 15. záři) 26
Praktické provádění 27
Kontrola zimování 28
Očkování léčivým těstem 28
Výroba léčivého těsta 29
K otázce tvorby rezistence 29
Účinné mechanizmy záměny nástavků 29
Jarní kontrola — první záměna nástavků 30
Jarní kontrola vyžaduje následující práce: 30
Oddělení zimních zásob od vytáčeného medu 31
Tipy k praktickému provedení 31
Výstavba snůškových včelstev (první korekční zásah) 31
Obohacení nebo komplikace 32
Přemístění nástavkových včelstev z jarní snůškové oblasti do letní snůškové oblasti (využití dvou snůšek) 32
Děleni mateřských včelstev a spojení před začátkem hlavní snůšky 33
Druhý korekční zásah 33
Praktické provedení 34
Podstatné poznámky k přidáváni mezistěn 35
Mřížka ve svém účelném použití - pomoc pro druhý korekční zásah 35
Medobraní 36
A nyní k vlastnímu medobraní 37
Nízkonástavkový úl — základní pokyny pro provoz 38
Obnova plástů 39
Rozmnožovací a zmlazovací metody 40
Alternativy 40
Tvorba plodového oddělku 40
Příprava 40
Tvoření plodových oddělků 41
Podstatné ke zdaru 41
Detaily tvorby 41
Mezioddělek ve svém všestranném použití 41
Provedení 42
Stanoviště nástavkových včelstev 42
Vybavení nástavkového včelaře 43
Několik čísel pro praxi — med jako zdroj energie 43
Potřeba pylu 44
Úlová vlhkost 44
Hranice rentabilního výpočtu ve včelařství 45
 

Průzkumné pokusy v nástavkovém včelařství
Snůškově poměry se v intenzivním využívaných krajinách zhoršily existenční bázi dávají včelám ještě velká lesní uzemí. Ladem ležící území zvětšuje se především ve střední Evropě a rozšiřuje rovněž hojný stůl pro naše včely. My dnes můžeme v nejodlehlejších lesních územích, zřizovat trvalá stanoviště a tím se nám otvírají zcela nové aspekty. Včelaření na dálku - včera ještě cizí slovo, představa fantazie - je dnes realitou. Příležitostně se přestěhují oddělky a produkční včelstva zůstávají stát ve snůškových územích. Dojíždění 100 km a více hrají při dnešní motorizaci nepatrnou roli. Tento vývoj může se provést pouze s nástavkovým provozem pro jednoduché rozestavění a čas ušetřený při obsluze.

V minulosti našeho včelařství nedalo se na dobře míněné rady. U Jánši přes faráře Christa, v novější době u profesora Armbrustera, prof. Zandera a dr. Wohlgemutha bylo nástavkové včelaření středem jejich snažení. Vlastní přelom zažíváme ale teprve tři desetiletí po druhé světové válce. Zameškaná zkušenost musí být převzata a bohužel je stále víc vidět, že v objektivním srovnání mezi provozními metodami ze ukazují vývojové mezery. V řadách včelařů z povolání může se velký počet provozních metod projevit negativně. Současné včelařství může si dovolit mnohostrannost, ale středoevropské výdělečné včelaření musí se orientovat na jednotný nástavkový typ a jednotnou „rámkovou provozní metodu“. Není také nutně zavádět novou rámkovou míru. Současné studie ukázaly, že s dnešními zanderovými rámky může se zrovna tak dobře včelařit, jako s rámky Langstrothovými. Rakouský široký plást může bez dalšího konkurovat s Dadantovým plástem. V nejnovějším čase přichází k tomu ještě nízkonástavkový rámek a my musíme právě nyní na počátku této vývojové fáze s tímto nástavkovým úlovým systémem určit výšku 160 mm a počet rámků v nástavku 10 v závislosti na potřebě včelstva.

Nenechme se zde mýlit subjektivními momenty, prospěšné mohou být jen objektivně získané skutečnosti. Výdělečné provozy, jejichž počet je ještě současně malý pro zajištění požadované produkce medu, budou se muset k tomu rozhodnout v jejich vlastním hospodářském zájmu.


Vývojový stav současnosti
V Rakousku provedla štýrská včelařská škola se svým štábem spolupracovníků viditelné služby při zavádění nástavkového včelařství. V NSR byli to dr. Sachs a dr. Steche, kteří před dvaceti lety započali s novou provozní technikou v Hohenheimském nástavkovém úlu a zvedli tím mednou produkci u výdělečných včelařů.

Zemský institut v Erlangen pod vedením dr. Weisse byl v posledních letech velmi úspěšný při použití Zanderova úlu ve změněných poměrech. Nápadné je, že všeobecně, s několika výjimkami, zavedly všechny včelařské ústavy v NSR Zanderovu míru ve svých hospodářských provozech.

Provozy včelařů z povolání musí následovat v této jednotné tendenci a distancovat se od zavedení Langstrothovy míry.

Karel Pfefferle, jako poradce v otázkách chovu včel a včelař z povolání, přispěl příkladně k rozšíření nástavkového včelaření.

Můžeme tady v našem celkovém německy mluvícím území stanovit jednotný trend k Zanderově nástavku s max. deseti plásty v nástavku. Jako další vývojový krok přichází nízkonástavkový úl, který také nesmí jít přes 10 plástů, protože jinak ztrácí výhodu zmenšení váhy. V kapitole „Analýza medného výkonu“ určuji na rozsahu plodu a jeho prostorovém rozšíření odpověď na otázku, kolik plástů má mít nástavek. Ukázalo se mylné a především opět nyní u nízkonástavkového úlu, kopírovat americkou provozní techniku nezměněnou pro středověké poměry. Nehledě na to, že se v USA pracuje s italskou včelou, respektive plodnými hybridy, bylo by krátkozraké s naší kraňskou včelou, která se od italské liší v mnoha vlastnostech, zavádět bez odpovídající modifikace tyto americké provozní způsoby. Zacházení s každou cizí včelí rasou resp. rasovým křížením vyžaduje korekturu obslužné techniky. Chci zde vzpomenout rojovou problematiku s karnikou při zavádění v Německu. Trvalo roky než jsme se s tímto nedostatkem vyrovnali. Platnost provozní metody musí být ohraničena také na typ rasy, resp. hybridu.


Všímat si rizik
Ve střední Evropě máme také úplně jiné snůškové situace; chybějí nám spolehlivé květové snůšky (výjimka: snůška s řepky); jsme závislí převážně na lesní snůšce. Proto u nás hraje roli okamžitý stav včelstev. Rovněž počátky průběhu snůšky jsou velmi rozdílné a zvyšují nejistotu. Chyby způsobené na našich včelstvech působí v naší snůškové poloze mnohem silněji než v krajinách s dlouho trvající dobrou snůškou. U nás hraje proto dominující roli krmení ve snůškových mezerách pro udržení připravenosti k nasazení do snůšky. Náš úspěch je velmi závislý na tom, zda se nám podaří udržet biologický celek vzhledem k rozličným zásahům. Tímto rozumím takový přístup, který udrží včelstvo stále ve sběrací činnosti, resp. připravenosti. V nástavkovém včelařství máme velkou přednost v možnosti toto vykonávat. Všechna doporučení, která použijeme, se musí opírat o důkazy. Křivky vývoje včelstva, váhové křivky (zde není tak důležitý absolutní přírůstek, ale průběh křivky řekne mnoho školenému odborníkovi), meteorologické údaje (maxima a minima teploty, tlak, vítr, délka slunečního svitu atd.), přínos pylu a medný výkon každého jednotlivého včelstva jsou údaje pro platné předpovědi. Pohřešují v nespočetných zveřejněných a vymudrovaných provozních návodech výsledky kontrolních skupin. Takové přínosy jsou proto bezcenné. Praktický včelař z povolání musí vést záznamy, potřebuje váhové křivky svého snůškového území, meteorologická data a výkonové údaje svých včelstev. Již slyším rozhorlenou odpověď: Kde vzít čas? K tomu se přeci nepotřebuje mnoho času. Bez podkladů je ale každý včelaři z povolání se svým provozem hracím balónkem náhody, nemůže plánovat a nemůže také vytvořit vývojovou koncepci provozu.


Zaměření provozní technologie
Mnou naznačená rámcová provozní metoda je vytvořena jak pro Zanderův nástavkový úl, tak také pro nízkonástavkový úl k využití letní snůšky.

Směřuje více k extenzívním provozním metodám. Práce provádím v souladu s vývojovým průběhem včelstva. Velkou váhu přikládám klasifikaci včelstev. Ta tvoří základ variabilní provozní metody. Zkušenost mě opravňuje, že docílené úkony mají delší klidné pauzy a není nutné vyrušovat včelstva. Všechny úseky těchto úkonů směřují k tomu, kritické vývojové fáze kontrolovat a účelně korigovat. Každý zásah musí být pro včelstva ulehčením, zlepšením od první časné snůšky až po pozdní. Tento sen zůstane vždy iluzí. Bude jistě umožněn pomocí nízkých nástavků, kdy lze lépe využít jarní snůšku se silnými zazimovanými včelstvy, nikdy ale v takovém rozsahu, než když bude využití jarní ranné snůšky zaměřeno na rafinovanou dvoumatkovou metodu. Zkušení praktikové nechtějí příliš silná včelstva již pro jarní snůšku, protože dávají váhu na využití letní. Problém silných včelstev na jaře měli také včelaři třicátých let v USA, když započali s výstavbou silných zimních včelstev. Dr. Farrar překlenul tuto kritickou fázi dělením včelstev asi 8 dní před počátkem hlavní snůšky. Těsně před hlavní snůškou je opět spojil a úspěch byl nejenom sečtený, ale značně zlepšený. Tento problém je u naší kraňky menší, protože silná kraňská včelstva v zimním hroznu tak široce neplodují jako italské včely. Máme s kraňkou lepší šance, se zimními včelami ještě využít jarní snůšku (při použití nízkých nástavků) a můžeme včelstva vésti do letní snůšky bez dělení, aniž by došlo k rojové náladě. Je při tom jenom nutné ve výjimečných případech odstranit jeden zaplodovaný nástavek a nasadit jej jinému včelstvu. Mohou se nechat špičkoví jezdci proplodovat v nasazených nástavcích, tyto před letní snůškou odstranit a umožníme tím nutné odlehčení u špičkových včelstev. Kraňská včelstva nesnášejí žádné delší bezsnůškové období. Plodování ihned poklesne, protože nashromážděné zásoby velice nerada proplodují, což není známo kupř. u italských včelstev. Plodování u italských včel ustává teprve tehdy, když jsou vyčerpány zásoby.


Nutnosti a odstraňování předsudků
Plný úspěch nástavkového včelaření, představí se nám teprve tehdy, když se oprostíme od způsobů ošetřování zadováků. Musíme vyvinout schopnost si včelstva dobře posuzovat a vést. Nesmíme ale přehlédnout, že každé jediné včelstvo má svůj křestní list a my s ohledem na tuto okolnost mu musíme více nebo méně složit učet. Zkušenost tu hraje vždy dominující roli. Úspěch sestává s produktu zkušenosti a teoretických znalosti. Jestliže praktikovi chybí čisté teoretické znalosti, bude se mnohem snadněji nechat vést přesvědčením než střízlivými přírodovědeckými příčinami.

Chtěl bych připomenout, že rentabilní s krizím odolné včelařství z povolání je umožněno nástavkovým úlem pohyblivým ve vrstvách a volně vystaveným. Všechny pokusy s povýšením výsledků u zadovák a tento opět zavést ve výdělečném včelařství považuji za krok zpět. Pro včelaření ve volném čase mají snad opodstatnění.

Ještě jedné jednostrannosti bych chtěl předejít. „K čemu ten celý povyk okolo nástavkového včelaření — vše tu již bylo, nepotřebuji žádný pokrok.“ Když v roce 1908 byl normován rakouský široký plást, vydal Oswald Muck— tenkráte víceprezident (1910) — separátní spis o práci v širokoplástém úlu. Provozní metoda byla okopírována se zadováku. Přednost byla pouze v tom, že se rámky mohly vybírat horem. Frans Richtr (1912) popsal ve své knize „Die Biene and der Breitwabenstock“ (Včela a širokoplástý úl) obsluhu širokoplástého nástavkového úlu. Prováděl vše jako v zadováku. Zužoval a pomalu rozšiřoval vystavěnými plásty a mezistěnami. Zpravidla byl používán polovysoký medník. Pro silná včelstva s plodnou matkou se doporučovalo přidat ještě jeden plodištní nástavek a později plodové plásty rozdělit slabším včelstvům. Richtr shledal jedenácti a dvanácti rámkový širokoplástý úl příliš velkým. Bylo propagována zimní isolace a malé zimní česno.

Rozšířenými znalostmi ve včelí fyzice, atd. je umožněno dáti nástavkovému úlu jinou možnost. Snažíme se o pohyb s celými nástavky, který má přinést zisk času a jistý výnos. Také auto z roku 1910 a dnešní je stejné jenom v principu „Vlastní pohyb cizí energií“ - co se ale v detailech změnilo!

Každý vývoj, který vede ke zrušení možnosti pohybu ve vrstvách, musí skončit ve slepé uličce.


Vzájemností a závislosti ve včelstvu, mateří látka
Včelstvo je sociální společnost s vrozenými instinkty a pudy. Jednotlivá včela se orientuje sama přes poměry ve včelstvu, není tedy přijímač z druhé ruky. Včela č. 7 (Lindauer 1952) spotřebovala ze 177 pozorovaných hodin: 59 hod. na inspekční pohyb, (31,6 %) 69 hod. a 53 min. (39,5 %) seděla nehybná v úlu. Činná byla jen 52 hodin, tedy v celku 28,9 %.

Největší počet včel patří tedy k tzv. reservní skupině a náhodná stimulace určuje průběh jejich instinktivních jednaní. Plodiště s matkou je pro celé včelstvo centrálou stimulujících pramenů. Z tohoto úseku sestávají podmínky a ovlivněni celého jednání včelstva. Vzestup a sestup plodového hnízda tvoří dynamický princip a stojí v úzkém svazku s okolím.

Butlet (GB) a Pain (Francie) ukázali, že tzv. feromony (ektohormony) jsou poplatny životním jevům ve včelstvu. Chybějí nám zde ještě některé souvislosti, musíme ale vzít na vědomí na základě dosavadních výsledků bádáni, že vitalita včelstva (zesílený pud sebezáchovy spojený se zvýšenou sběrací činností) i rojivost jsou určovány specifickými feromony, které produkuje matka. Výkon kladení matky je tím také nepřímo určován, protože lepší atraktivita matky ovlivňuje pozitivně aktivitu včelstva a to zpětně lépe pečuje o matku.

Každému dlouholetému praktikovi je známo přejití včelstva k lepšímu oddělku. Tak zesílí mnohdy některá včelstva rychleji na účet oddělků, jejichž matky jsou méně atraktivní. Tyto feromony jsou lehce prchavé organické sloučeniny (převážně nasycené mastné kyseliny), které ovlivňuji jednání každé jednotlivé včely uprostřed velikého společenství. Ve včelstvu musí být tyto specifické feromony také v dostatečném (kvantitativním) množství aby mohla být vyloučena lenivost, ztráta vitality, rozpouštěcí tendence a náchylnost k rojení. Vaječníky dělnic zůstávají při bohaté koncentraci matečné substance nevyvinuty. Ztratí-li se toto působení, vezme část dělnic se silně vyvinutými vaječníky včelstvo do své moci. Dojde k vývoji tzv. trubčic, které kladou neoplodněná vajíčka. Takovéto truhlice jsou v sociální společnosti včelstva rušivým faktorem. Můžeme s největší pravděpodobností vzít v úvahu, že „zženštění“ dělnic změní jejich počínání. Zažijeme potom sníženi medný výkon. „0“ roční matka způsobuje spontánní zvýšení výkonu což souvisí s kvantitativním množstvím matečné substance. Rozdíl je možno pozorovat zejména u mladých včelstev, které byly vytvořeny během ranné snůšky nebo těsně po ní a takovými, které byly vytvořeny teprve na konci června. Později vytvořená mladé včelstva vyvíjí se v časném jaru značně lépe. Buď proto, že matka byla v předešlém roce méně opotřebována, nebo proto, že při dobrém počasí v pozdním létě v důsledku delšího plodování vyrobí více dlouhověkých včel. Zcela špatně se vyvíjí včasně vytvořená včelstva, která mají až do zazimování malou velikost. Matka ale hraje svým způsobem důležitou roli a my musíme tomuto problému věnovat více pozornosti.

Plodná matka musí v průběhu prvých 3 týdnů vystavět v oddělku uzavřené plodové hnízdo. Čím je matka atraktivnější, tím více o ní pečují včely – ošetřovatelky.

Kvantitativní možnost změny mateří látky způsobuje stárnutí včelstva. Tento proces stárnutí se projevuje přibývající připraveností k rojení, resp. výměně matky. Ve včelstvech se staršími matkami je také část trubčic větší. Stimuly přicházejí z plodového hnízda ovlivňují také chování matky. Kladení matky je silně ovlivněno její přirozenou reakcí na libovolnou situaci. Zbývá ještě k výzkumu, jakým způsobem výměšek matečně látky je zadržen, při místním zastaveni kladení a vede k rozvoji rojové nálady. Mnohaleté pokusy s zkušenosti ukazují, že příčina rojové nálady leží v rytmu plodování. Rytmus plodování je určen vrozenými normami reakce matky na výkon kladení. Mnohdy mohou 2-3 leté matky vybudovat silná včelstva, ale vysoký výkon zůstává vždy znatelně pozadu za stejně silnými včelstvy s „1“ a „0“ ročními matkami. Nástavkový včelař musí mít vždy snahu, mít ve svém provozu dvouletý oběh matek, protože tím dosahuje matek optimálně produkujících feromony.

Atraktivita matky se ukazuje již v prvém roce výstavby a do zazimování mohou být vyloučeny všechny nedokonalé matky (malé rozšiřováni plodu, mezerovitý plod a špatné tvořeni zásob). Jedna příčina, která je málo pozorována při zkouškách výkonu. Mnohdy jsou zjišťovány škody vlastního chovu místo genetických vloh.


Množství vajíček v souvislosti s vyčištěnými buňkami
Matka klade vždy tolik vajíček, kolik je připraveno vyčištěných buněk. Vitální, agilní včelstva připraví větší plochy pro kladení — tempo zakladení záleží opět na matce. Z této souvislosti vyplývá rytmus kladení. Připravenost vyčištěných buněk ovlivňuje výkon kladeni matky. Vícekrát se mi stalo při měření plodového hnízda, že matka byla nucena klást méně, protože jednoduše nebyly vyčištěny buňky. Místa ale bylo dostatek. K takovým situacím může dojít při náhlé snůšce nebo při nadměrné snůšce pylu. Chtěl bych zde doporučit především pylochyt při řepkové snůšce. Přijde opět na normu reakce matky. Během takovéto přestávky v kladeni mohou být zakladeny mateří mističky.
Mladší matky jsou k tomuto méně náchylné. Čisticí pud se ztrácí se ztrátou mateří látky. V pozdním létě je to zcela zřetelné.


Vlivy na rezervní skupinu
Mobilizace rezervní skupiny ve včelstvu stojí v úzké souvislosti s potlačením ženských vlastností dělnic. Po vyrojení dojde k redukci síly včelstva. Vyrojené včelstvo přivede starou matku brzo do fysiologicky dobrého stavu a pro malé společenství působí na krátký čas spojující mechanizmus mateří látky. Zažijeme‚ tak totální nasazení sociálního společenství. Je li v tomto čase plná snůška, podává roj nadprůměrný výkon. Umělé roje resp. paketová včelstva (ideální váha leží kolem 1 kg) na začátku snůšky vložené do dvou zanderových nástavků (spodní nástavek s postranními plásty a s 8 mezistěnami‚ horní nástavek d devíti vystavenými plásty a s vloženou mřížkou mezi nástavky) dosahují výkon o 10 % větši ve srovnání s průměrem stanoviště.


Role aktivity matky
Rozdíl v atraktivitách matek může včelstvo sjednotit. Na tomto základě vznikají mnohokrát ztráty při přidávání matek (Br. Adam). Méně atraktivní matky jsou zabity. Výměny matky v červnu a červenci se provádí nejhůře. V tomto čase je matka ještě zvláště atraktivní nebo se připravuje k rojení, resp. výměně matky. Výměna maty jde opět bez problémů po silném úpadku atraktivity staré matky uprostřed srpna a polovině září. Všem těmto nebezpečím se můžeme vyhnout když zmlazení produkčních včelstev provedeme spojením mezioddělků, resp. mladých včelstev. U nástavků s očky se může ideálním způsobem vytvořit nad produkčním včelstvem mezioddělek, případně k zamezení rojení nebo mezi 2. červencem a 7. srpnem pro pozdější zmlazení produkčních včelstev.


Péče o plod podporuje sběrací pud
Krátkodobé přerušení plodování může vésti ke zvýšení výtěžku, jedná-li se o krátkou jistou snůšku. Pří každé dlouhotrvající snůšce působí přerušení plodování na snížení výnosu. Nejenom ale rozsah plodu působí na snížení sběracího pudu, ale také nepřítomnost matky. Na modelovém pokusu nechá se tato souvislost ukázat. Naplníme-li od stejného včelstva více zkušebních klícek asi 500 včelami a dvěma malými plásty, sledujeme-li pak rychlost odebíraného krmiva (tekutého), jsou znatelné rozdíly mezi klíckami s matkou a včelami bez matky. Modelový pokus s osmi klíckami, které byly zhotoveny z 350 včel, demonstruje vliv matky na odběr krmiva.

Odebraný roztok cukru 1:1 v mikrolitrech za 24 hodin:
 

Tento modelový pokus neukazuje jen vliv matky na odběr roztoku, ale také důsledek tvoření zásob za 24 hodin. Ve skupině s matkou zásoby utvořené za 24 hodin ukazují činnost, kterou neovlivnilo množství péče o plod. Ve skupinách bez matky nebyly uloženy žádné zásoby. Byla pokryla pouze vlastní spotřeba.


Plodování v závislosti na prostoru
O počátku a průběhu plodování bylo již pojednáno. Na tomto místě jde o vztah mezi velikostí rámku a plodováním a z toho vzniklou velikostí včelstva, která je ve vztahu k mednému výnosu. K určení úlového systému je důležitá základní velikost rámku. Vysoký a široký plást si dlouhý čas konkurovaly.

Myslelo so, že nepřerušované plodování je možno dosáhnout pouze na vysokém plástu. Stumvoll opravil proto Langstrothův rámek (délku 448 na 426 a šířku 232 na 255 mm). Plocha zůistala přitom skoro nezměněna. Langstrnth a rakouský široký plást mají plochu asi 9 dm2. Zanderův plást má 8 dm2 tedy o 1 dm2. Důsledek širokého plástu byl vyzvednut Demuthem tím, že včelstva mohou plodavat ve dvou Langstrothových nástavcích. Dr.Farrar provedl pak třetí variatu s nízkým nástavkem a nechal rozšířit plodově hnízdo přes 3 nástavky. Tento vývoj našel v našem středoevropském prostoru málo pozornosti. Místo abychom nechali plodové hnízdo volně rozvinout, dlouho jsme jej rozdělovali a potlačovali. Současně ale víme, že velké plodové hnízdo přináší silná včelstva a zaručuje lepší medné výkony. Plodování je tímto použitelné kritérium pro určení úlového systému.

Všeobecně platí názor, že s velkými rámky ze dosáhne menší námahou silných včelstev. Ve skutečnosti leží souvislosti poněkud jinak. Plodování se nedá větším rámkem stupňovat. Dle mých pokusů je maximální plodování pevně genericky stanoveno. Srovnáme-li plodování v nástavkových úlech se současně používanými rámkovými mírami, nenechá se určit rozdíl. Rozšíření plodu je u všech 3 dimenzí nezměněné. Při udávání rámkových měr se vždy falešně udává, že je zaplodována celá rámková plocha.

Skutečnost ale neodpovídá předpokladu. Na Zanderových plástech mohu napočítat v ideálním případě max. 5 000 plodových buněk, místo matematické možnosti 6 400. V průměru je na Zanderově plástu mezi 3 500 — 4 000 plodových buněk. U rakouského širokého plástu mezi 4 500 — 5 000 plodových buněk. Jestliže včelstvo zaploduje jednotlivé plásty relativně bez mezer, tak klesá celkový počet plástů. Údaje o velikosti plodování jsou proto mnohdy čísla fantazie. Neměl jsem dosud možnost při velkém počtu měření ploch plodu zjistit plodiště s 50 000 buňkami plodu. V málo výjimečných případech jsem určil 46 000 plodových buněk. To odpovídá průměrnému kladení 2 200 vajíček za 24 hodin. Krátkodobě může stoupnout výkon kladení na 3 000. Selekcí by bylo možně tento výkon poněkud zlepšit. Vysoký plást přináší ale určitý vývojový předstih, který není pro pozdní snůšku bez problémů. Srovnávací měření plodu určily předstih v plodování od vyššího plástu než 22 cm. Tato přednost je dobrá pro rannou snůšku. Počítá li se také s letní snůškou, jsou nezbytné korekční zásahy předčasným odebráním plodových plástů. Mohou nastat dříve napětí. Moje zkušební skupina osmi širokoplástými včelstvy byla malá, ale typické se svými úkazy:
U dvou těchto včelstev se dostavil začátkem května rojový pud. Tyto důsledky je možno zvládnout, musí se ale rozeznat. Dvouprostorová včelstva v Zanderových nástavcích a nízkonástavková včelstva zůstávají zprvu o něco pozadu. Zde můžeme tento důsledek opět pozvednout záměnou nástavků.

Převěšování plástů ovládalo celá desetiletí naše provozní metody. Problém sestával stále ve volbě správného časového intervalu. Včelstva měla k dispozici příliš málo místa u všech třech rozměrů rámků. Na počátku vývoje nezaplnily prostor, protože včelstvo bylo slabé, ale zužovalo se přece po květu ovocných stromů.


Prostorové rozšíření plodového hnízda
Předností čtvercového nástavku (12 rámků v nástavku) je technickou možností plásty dát jednou na příčnou (teplou) a jednou na podélnou (studenou) stavba vzhledem k časovému období. Dr. Büdel (včelí fyzik) nalezl již dříve podélnou stavbu přednější — jednoznačné určení není možné. Posuzuji kvadratickou konstrukci za nepřednostní, byl dokonce mezinárodní trend k zmenšení počtu plástů z deseti na devět. Deset plástů pro jeden nástavek je na každý případ horní hranice. Pro tento vývoj jsou základem biologické vlastnosti. Plodové hnízdo se na jaře rozšiřuje ve všech třech dimenzích. V tomto růstu je určitá pravidelnost. V Tunisku jsem viděl u tam běžných tunelových úlů, že plodové plásty byly rozloženy podélně v počtu 12—14. Toto odpovídá délce asi 40cm. Plásty měly jednostrannou plástovou plochu max. 3 dm2. Na dvanácti až čtrnácti takovýchto plástech může být plodiště s max. 20 000 plodovými buňkami. Pro matku se ale nalézá možnost plodovat ve více než čtrnácti plástech, mnohdy má tunelový úl délku přes 1 metr. Ona to prostě nedělá. Přeloží—li se takovéto včelstvo do Zanderova nástavkového úlu, rozšíří se plodové hnízdo na 40.000 plodových buněk. Nemůžeme tedy zvětšit plodové hnízdo prodloužením v tunelových úlech. Odpadnutí jedné dimenze nemůže včelstvo úplně vyrovnat jiným směrem. Dojde k zmenšení celkové plochy plodu a tím k zvýšenému sklonu k rojení.

Tata okolnost přinesla Telské včele a také Karnice (selské kraňské úly) falešný název „rojového ďábla“. Příčina leží tedy v prostorové možnosti. Matka musí mít možnost rozšiřovat plodové hnízdo ve všech třech dimenzích. V každém tomto směru leží vrozená hranice. Tato je mnohdy využita pouze v jednom směru. Při extrémním rozšíření plodového hnízda vertikálním směrem dochází souběžně k zúžení v podélném a příčném směru.


Smysl prostoru
Plodové hnízdo má podobu zploštělé koule, mnohdy také vajíčka. Tři prostorové osy se pohybují mezi 250 a 400 mm. V centrálním rozsahu dosahuje rozšířeni plodového hnízda svoje maximum a ubývá směrem k okraji. Vysoký plást 400 x 300 mm splňuje předpoklady k optimálnímu rozšíření plodu. Dva desetirámkové Zanderovy nástavky položené na sebe splňují rovněž tento požadavek. Tak nastává úzký vztah mezi prostorem a rozšířením plodového hnízda. Vztah zůstává i potom, když je matce mřížkou omezena možnost vertikálního rozšíření. Prostor vede k tomu, zda v nástavkovém plodišti bude zaplodováno 7 nebo 10 plástů. Tento prostor je důležitý také ve snůšce. V jednom zveřejnění (Imkerfreund 1965) publikoval jsem článek „Prostorový smysl včelstva“ a tento jsem si potvrdil ve všech mých dalších výzkumech. Také dr. Böttcher se zabýval tímto problémem a došel k stejným závěrům. Neohraničené rozšíření plodového hnízda přesto ale není. Má-li včelstvo ve všech třech rozměrech neohraničenou možnost rozšířit plod, zůstává co do počtu stejné. V dvouprostorových včelstvech (Zanderův úl) a tříprostorových (nízkonástavkový úl) můžeme pozorovat pouze charakteristické rozdělení plodu v jednotlivých nástavcích během vývoje.

Tato studie dává také odpověď na otázku, kolik plástů mě mít nástavek... Jak ještě později bude ukázáno, není žádný důvod přejít přes 10 plástů. Také okolnost, že matka je po dobu snůšky uzavřena do spodního nástavku u Zanderova úlu, nečiní nutný, dávat více než 10 plástů do nástavku.


Kterou rámkovou míru
Ve výdělečně orientované, včelařství můžeme potřebovat pouze nástavek pohyblivý ve vrstvách. Otázka je, která rámková velikost tomu ještě může vyhovovat. Máme nyní tři alternativy: Rakouský široký plást (vnější míra 25 cm) nebo Zanderův plást (vnější míra 22 cm) a plást nízkonástavkový (16 cm). Řádná odpověď je možná jenom s přihlédnutím ke snůškovým poměrům. Není žádnou novostí, že v klasicky ranně snůškových územích — převážně v Dolním Rakousku a Burgunlandu — dosáhl rakouský široký plást silného rozšíření. S rakouským širokoplástým úlem dosahují se s relativně nepatrným časem předčasně silná včelstva a mohou potom s polonástavkem dobře využít rannou snůšku. Má-li se ještě využit letní snůška, musejí se za tímto účelem provést některé zásahy. Problematická situace je ve snůškových krajinách s pravidelným spadem melicitozního medu. Uvnitř rozsahu plodového hnízda dochází přitom k silnému obložení melicitozním medem. U Zanderových a nízkých rámků toto nebezpečí není. S nízkým rámkem je možné vrstvovou pohyblivostí lépe se přizpůsobit na každou snůškovou situaci. Ve vlastním rozšířeném území Rakouského širokého plástu je k dispozici mimo to včelstvům v pozdním létě výhradně květová snůška naproti melicitozní snůšce v jižním alpském území. Jak dlouho pohanka v jižní a východní Štýrské Marce dávala dobrou snůšku, tak také na tomto území byl zastoupen rakouský široký plást.
Čtvercový nástavek s dvanácti rámky zdá se mi jen tam užitečný kde slouží výhradně jako plodiště. (Rakousky širokoplástý úl) Při plodišti pohyblivém ve vrstvách nesmí se naproti tomu rozšířit počet rámků přes 10; z důvodů dobrého drženi a lehké manipulace vrstvovým způsobem: prosazuje ze světově rámek z výškou 16 cm (vnější míra).


Pronikací efekt
Obnova a rozšiřování plodu během hlavní snůšky určuje převážně snůšková nabídka. Mírná snůšková nabídka nemá žádný pronikací efekt na plod. Nástavková včelstva bez mřížky plodují při takovýchto situacích vždy více nahoru. Spodní nástavek může být bez plodu. Necháme—li nástavková včelstva plodovat ve dvou nástavcích, je část plodu ve druhém nástavku dle nabídky snůšky. Při mírné snůšce bude včelstvo plodovat silněji ve druhém nástavku. Při dobré snůšce je plod ve druhém nástavku silně zatlačen dolů, ale zůstávají průměrně ještě tři zaplodované plásty v horním nástavku, které mají velké medné věnce. Spodní rámek u nízkonástavkového úlu pociťuje silně pronikací efekt a plod z třetího nástavku je plně zatlačen dolů.


Vztah mezi velikostí prostoru a zazimovanou velikostí včelstva
Počet obsazených plástových uliček na počátku září před konečným krmením udává, zda nástavkové včelstvo bude zazimováno v jednom nebo dvou nástavcích. Plástová ulička je prostor mezi dvěma plásty a tato může být dobře obsazena 2 000 včelami při venkovní teplotě 10 0C. V čase od konec srpna až do poloviny října je zvlášť pozorovatelný vliv prostoru na zazimovanou sílu, a také na zásoby. Velké zmenšení prostoru vede k předčasné ztrátě ještě podmínečně schopných zimních včel. Vysoký podmet tomu nemůže také zcela zamezit. Není radno až do poloviny záři vyčkávat s odstraněním, druhého nástavku, protože potom se část zimních zásob oddělí.

Silná včelstva začínají v průběhu podletního ošetřování ukládat zásoby do druhého nástavku. Ukázalo se, že plod nemusí být před konečným zakrmením ve druhém nástavku. Je důležité, že jsou všechny uličky horního nástavku dobře obsazené a odstup rámků nad sebou není větší než 8 mm. V takovém případě musí dosahovat plod ve spodním nástavku až k nosné horní loučce a byl zrovna tak jako medný věnec bezprostředně nad sebou ve druhem nástavku. Normálně vyvinuté včelstvo redukuje až k začátku září sílu včelstva na cca 40 000 včel (20 Zanderových plástů, resp. 30 nízkých plástů). Včelstvo začíná teprve po polovině září přenášet zásoby z okrajů do konečného zimního sediska. Proto nemůže z těchto důvodů dojít k obávanému sešněrování posledního plodu, je—li k dispozici včelstvům dostatek místa k uložení zimní potravy (odložení). Tyto vztahy je třeba mít vždy na paměti, chceme—li dosáhnout optimálního zazimování.


Vztah mezi počátkem plodováni, zásobami pylu a teplotním maximem
Dr. Farrar doporučuje 30 dm2 pylových zásob v zimním sedění včel. Je možno zjistit vztah mezi zásobami pylu a rozšiřováním prvého jarního plodu. Start k počátku plodování dává, alespoň u naši kraňky, venkovní teplota. V kapitole o vývoji plodu je o tom více řečeno. Zde chci vzpomenout jenom toho, že zásoby pylu určují plodování pause v závislosti s vyhovující teplotou, ale ne počátek plodování.

Čas květu jívy může vyvolat v celém středoevropském prostoru hlavní začátek rozvinuté plodové činnosti. Jestliže leží denní teploty, resp. maxima během květu jívy převážně přes 100C, dosáhnou včelstva na konci květu jívy asi 15 000 buněk plodu, to odpovídá asi pěti plodovým plástům. Tento první vývoj plodu působí špatně na další vývojový cyklus včelstva.


Důsledky vzájemných vztahů
Nástavkový včelař musí být obeznámen s více faktory vzájemných vztahů mezi okolím, včelstvem a matkou. Nesmí rušit včelstvo v krátkých časových údobých a při každém zásahu hledat matku. Nástavkový včelař se musí učit včelstva posuzovat celkově a vyloučit kritické fáze. Až do letní snůšky můžeme rozlišovat dvě vývojové fáze. Prvá trvá až do časně jarní kontroly, dle snůškové oblasti mezi 1. a 30. dubnem. V tom čase provádíme prvé rozšíření a prvou záměnu nástavků. Stav plodu je asi 20 000 plodových buněk na průměrně sedmi plástech. Druhá vývojová fáze trvá potom až k maximu rozšíření plodu. Během druhé vývojové fáze musíme počítat se dvěmi korekčními zásahy a jedním mezizásahem.

U nízkonástavkového úlu jsou poměry podobné. Jednotlivé korekční zásahy omezují se zde hlavně za záměnu nástavků. V kapitole „Nízkonástavkový úl“ je o tom blíže pojednáno.

Je—li využíváno více snůšek, musejí být včelstva před každou touto snůškou nově vystavěna. Přechod z jedné snůšky na druhou musí vést k udržení, ne—li k rozšíření plodového hnízda. Každé přerušení snůšky vede u kraňských včelstev také k přerušení plodováni a během vzestupného vývoje (do 20. června) ke zvýšení připravenosti k rojení. Takový přechodový čas může být úspěšně přemostěn pouze cukernou kaší nebo tekutým krmením v malých dávkách (až 250 g/den).

Včelstva, která v průběhu vývoje předčasně nasazují matečníky necháme nejlépe rojit (často nejúčelnější zdravotní proces). Při vyhovujících prostorových podmínkách (až do plné snůšky ve dvou nástavcích), korekčních zásazích v pravý čas, mladé matce a kontinuelním proudu potravy se zpravidla včelstvo nerojí.

Teprve potom, když všechny faktory uvedených závislostí stojí pohromadě, bude optimálně využita snůšková situace. Včelař má samozřejmě možnost následující předpoklady pozitivně neb negativně ovlivnit.

1. Chov matek (matky vhodné pro stanoviště mají přednost)
2. Volba včelám přiměřeného stanoviště
3. Poskytnutí prostorových závislosti
4. Účelné podněcování k přemostění bezsnůškových situací
5. Hygiena stanoviště, intensivní obnova plástů a profylaktický boj.

Úspěch nástavkového včelaře spočívá tedy v hlubokém vidění do dynamického dění včelstva a proto není žádný absolutní recept na úspěch; žádné strnulé provozní pokyny, vždy převládá rozbor okamžité situace.


Analýza medného výnosu
Jaký je vliv obměny plodování, síly včelstva a vztahu mezi úlem a létavkami pro medný výnos ? Síla včelstva má, jak je známo, zřetelný vliv na medný výnos. Praktikové ale vědí, že je mnohdy síla včelstva zklamala. Z plodování nechá se v libovolném čase odvodit přehled průměrné životnosti dospělých včel v silném včelstvu.

Pomocí těchto kritérií můžeme zkoušet, zda je vztah mezi plodováním a medným výnosem.

Zjišťoval jsem proto množství plodových buněk 4 týdny před začátkem snůšky, zda jsou v souvislosti s medným výnosem. V tab. 1 jsou výsledky měření, tří zkušebních skupin (Zander, rak. široký plást a nízkonást. plást). Údaj plodových buněk říká, že u nástavkového úlu, kde je rozsah plodu menší než 18 000 plodových buněk, leží medný výnos daleko pod průměrem. Až do splnění tohoto minimálního požadavku má síla včelstva dominující roli, naproti tomu nenechá se určit nad touto hranicí (18 000 plod. buněk) žádný jednoznačný vztah mezi plodováním a medným výnosem (tab. 2). Tato srovnávací měřeni plodu musí také ukazovat, zda, jednotlivé typy nástavkových úlů mají nějaký specifický vliv na plodování včelstev. Panují příslušné pochybností o nízkonástavkovém úlu. Srovnávací měření plodu rozptýlila všechny tyto úvahy. Bylo by možně ve všech třech měřených skupinách, až do konce druhé vývojové fáze dosáhnout přibližně stejnou velikost plodování a tím také stejný počet plodových buněk. Zjištěný výnosový rozdíl nemohl také proto být rozdílný (viz tab.1.). Pro praxi z toho vychází závěr, že prostřednictvím samotného výnosu modu, ve srovnávacím pokuse použitých typů úlu, nemůže být pro včelaře z povolání rozdílem. My víme dnes dobře, že se všemi upotřebitelnými systémy - nástavkový úl, ležan nebo zadovák — šikovnou kompenzací nedostatků (ty budou většinou zamlčeny) můžeme docílit asi stejné výsledky. Uvažujeme—li ale výrobní náklady produkčních prostředků —úlů, čas u obsluhy, nasazení technických pomocných prostředků, váhu osazených častí, průběhu medobraní, flexibilitu a rozličné nabídky snůšky a možnosti zamezení rojení šetřící čas, rovněž jako rutinované možnosti provedení zmlazování včelstev, potom vystoupí zřetelné rozdíly.

Tyto srovnávací zkoušky plodování, síly včelstev a medného výnosu dále potvrdily, že mimo plodování a síly včelstev jsou ještě jiná kritéria pro medný výnos. Od více než 18 000 plod. buněk nebylo možné zjistit nějakou korelaci k mednému výkonu. Při středním plodování (střední hodnota od 3.5. a 10.6.) mohly se ještě rozeznat vlivy jiných předešlých vlivů. Platí všeobecné pravidlo, že zvětšené plodování umožňuje větší výkon (medný výnos), ale jsou výjimky, které leží mimo toto pravidlo. Na takovýchto případech můžeme studovat jiné ovlivňující mechanizmy. Tak kupř. měl nízkonástavkový úl č. 3, který ukončil plodování, nepřinésti vlastně žádný výkon. Měl ale více než včelstvo č. 11 ze stejné skupiny, které dobře pravidelně plodovalo. V Zanderově skupině byla včelstva č. 107, 174 a 156 zcela mimo vztah plodování — medný výnos. Především včelstvo 174 — bylo silné, plodování normální, ale v medném výnosu daleko pod průměrem. U včelstva č. 156 bylo to právě obráceně. Zcela výjimečný dosažený medný výnos u včelstev č. 3 a 4 ve skupině širokoplást. úlů. Včelstvo č. 1 stejné skupiny stálo, co se týká síly včelstva, vždy na špici všech nástavkových úlů na stanovišti. Ve srovnání s nízkonástavkovým úlem č. 17 mělo toto včelstvo přinésti o více než 50% medu navíc. Všechna 3 včelstva byla daleko za svým max. vývojovým bodem — musel jsem v 1. květnové dekádě provést brzdící zásahy — jako kupř. odebrání plodu, včel, tvorba mezioddělku. Množství plodu bylo 10.6. ve všech třech skupinách v průměru stejné, ale ve skupině „širokoplásté úly“ časově poněkud posunuto (tab. 3). Širokoplástové úly měly ve vývoji náskok a tato příčina musela přinést odpovídající učet. Tento výsledek ukazuje, jak opatrní musíme být v určení medného výnosu. Mimo to žádný jiný příklad neukazuje tak důkladně, jak se u každého systému dostavují nedostatky, které musí být odstraněny pečlivými zásahy.


Rozličné vztahy jiného druhu
Rytmus plodování je způsoben nepravidelným plodováním matky. Toto nepravidelné kladení matky je výsledek jí vrozených norem reakcí na krmení kojičkami. Tato norma reakce je také závislá na stáři matky.

Ze vztahu mezi normou reakce matky a množstvím nakladených vajíček je možno vysvětlit příchod rojově nálady. Srovnáme—li ale plodování — tedy předešlý počet plodových buněk, s počtem včel ve včelstvu - krátce silou včelstva — do vztahu, obdržíme měřítko zatížitelnosti celkového včelstva při péči o plod.

Výchova a držení plodu jsou poplatny požadavku výživy: zvýšený požadavek mobilizuje větší počet pátraček. Všechny životní jevy ve včelstvu jsou výsledkem rozličných vzájemných vztahů. Tak vyvstávají a odcházejí různé rovnováhy. Plodové buňky a počet včel dávají také zajímavý vztah. Poměr mezi plodováním a počtem včel se mění během celé doby vývoje.

Profesor Lunder stanovil překvapivě, že včelstva s 90 000 včelami: ve srovnání se včelstvy s 60 000 včelami nepřinášejí teoreticky očekávaný přínos. Naopak sběrací výkon klesá. Stoupání výnosu je jenom do počtu 60 000 včel (viz tab. 5). Na základě mých výsledků z let 1955—56 přišel jsem ke stejným výsledkům. V jeho tabulce 6 jsou zaslaveny výsledky. Trend zvýšení výkonu od 60 000 včel do 80 000 je nepatrný. S přihlédnutím k výsledkům prof. Lundera a mým, dávají optimální výsledky včelstva silná asi kolem 60 000 včel. Musíme přitom přihlédnout k okolnosti, že u převážně průměrně silných včelstev bude překročeno vývojové maximum. Poukazuji na výsledek širokoplástového úlu. Zředění mateří látky hraje přitom jistě roli, ale vidím ve vztahu — plodování x síla včelstva — ještě druhou možnost vysvětlit ztrátu výkonu. Práce uvnitř sociální společnosti se zmenšuje, je—li pro práci v rozsahu plodového hnízda, stále více včel. Čím déle není práce pro včely rezervní skupiny, o to budou zdánlivě línější. Kontrolní pokusy ukázaly, že vzestup výkonu přichází s časovým bodem, když síla včelstva překročí své maximum. Od tohoto bodu mění se vztahy mezi plodováním a celkovou silou včelstva jen málo. K počátku vývoje plodu je mezi plodováním a počtem včel velké diferenciace. Matematicky vyjádřeno daleko pod 1,0. V průběhu vývoje blíží se tento poměrný počet hodnotě 1,0 a může tuto dosáhnout nebo také překročit. V obr. 11 —vývojová křivka 1975 (obr.12) je tento ojedinělý případ viditelný v prvé dekádě května. V roce 1976 (obr. 12) se křivka sily včelstva s křivkou plodu v prvé dekádě května těsně pootočila — tedy bylo dosaženo přibližně hodnoty 1,0.

V roce 1977 (obr. 13) odchýlit se plný rozvoj od plodové křivky. Jakmile se hodnota přibližuje 1, přibývá značně počet létavek. V této fázi vyvíjí se ve včelstvu nejlepší sběrací činnost. Na obr. 10 je tento vztah mezi počtem plodových buněk a celkovou silou včelstva pro lepší pochopení nakreslen.

Druhý korekční zásah (viz str. 165) zaručuje vliv tohoto vztahu. Na počátku snůšky musí se ještě jednou dosáhnout zvětšeného plodování, přinejmenším musíme vyvinout tlak, aby nebylo dosaženo maxima plodování.

U nízkonástavkových úlů můžeme tento zásah ideálně provést poslední záměnou nástavků. Demareeův způsob je na stejném principu, ale je příliš radikální a rizikový.


Působení síly včelstva na medný výnos pod vlivem atraktivity matky a zvětšeného plodování
Dr. Farrar, dříve profesor na univerzitě ve Wisconsinu, USA, změnil revolučně americké včelařství. Jeho provozně hospodářské poznatky prosadily se teprve nyní, po jeho smrti, v plném rozsahu.

Dr. Farrar zjistil již dříve (Dizertace 1931), že jedině nadprůměrně silná zimní včelstva zaručují optimální mednou produkci. S „dvoumatkovým způsobem“ podařilo se mu také přinésti tento důkaz. (Stoupnutí výnosu až o 80 %). Bez ovlivnění sběrací činnosti dosáhl svoji provozní metodou sílu včelstva přes 100 000 úlových včel.

Při zběžném pozorování můžeme získat názor, že je zde protiklad s výsledky Lundera,Thyri a Bretschka. Ve skutečnosti odpovídají výsledky Farrara hypotéze, že sběrací činnost odpovídá vztahu mezi plodovými buňkami a úlovými včelami. Na provozní metodě Farrara je zvláštní to, že druhá matka je přidána teprve 6—8 týdnů před začátkem hlavní snůšky (plodové hnízdo mateřského včelstva je děleno a bezmatkové části je přidána mladá matku) a ne hned po vyzimování. Tím se projeví násada plodu druhé matky na celkovou sílu včelstva teprve během hlavní snůšky. Plod druhé matky má ale rozhodující vliv na dobrý vztah mezi plodovými buňkami a úlovými včelami na počátku snůšky.

Při jednomatečném způsobu byl nejlepší výnos při síle včelstva 60 000 včel a plodování asi 40 000 plod. buněk. U „dvoumatkového způsobu“ můžeme spojením obou plodišť před začátkem snůšky dosáhnout asi 60 000 a ideálním případě asi 80 000 plodových buněk s 80 000 a 100 000 včelami. Poměrný počet je potom stejný, jako u optimálního případu při „jednomatečném způsobu“. Stoupání výnosu závisí také na zlepšení vztahu mezi počtem plodových buněk a silou včelstva. Výnos je proto důležitý selekční ukazatel. Náš chovný materiál má v tomto směru ještě nedostatky. Splněním přání by byl již dlouhodobý výkon 2 000 — 2 500 vajíček za den.

Dělením mateřských včelstev před začátkem snůšky, vytvářením mezioddělků nad produkčním včelstvem je především účelné tam, kde je velká přestávka mezi jarní a letní snůškou. V tomto čase můžeme v naší klimatické oblasti pracovat jen se zralými matečníky. Mateřská včelstva musí mít nejméně 8—10 plodových plástů a 20 plástových uliček dobře obsazených. V kapitole „Tvoření mezioddělků“ jsou detaily blíže popsány. Má—li být tato kapitola teoreticky správná musí přispívat k lepšímu porozuměni mnohostranných vlivů na medný výnos.

Rozšiřování dolů nebo nahoru znemožňuje také vždy provozní praxe. Zkušení praktikové dávají přednost rozšiřování nahoru než dolů. Při rozšiřování dolů bývají uváděny argumenty: šetrné, včelám přirozené (mnohostranně zneužitý výrok), čas k zvykání, zamezení a předejití stresovým situacím. Vše platí jistě u slabých a narušených včelstev, resp. takových, které mají příliš málo prostoru. Abychom ale obdrželi použitelnou odpověď na otázku, které vývojové tendenci dát přednost během první a druhé vývojově fáze, musíme vyjít z normální, rozšiřování potřebné situace. Freidoun Alborzi pod vedením dr. Steche ve své dizertační práci o chování včelstva při optimálním prostoru a podmínkách výživy získal poznatek metodickou cestou, že rozšiřování nahoru poskytuje včelstvům optimální vývojové podmínky. Tvorba plodu byla u zkušebních včelstev při rozšiřování směrem nahoru o 37 % větší ve srovnání s rozšiřováním směrem dolů. V kontrolní skupině bez krmení byl rozdíl rovněž 52 %. Rozšiřování směrem nahoru zvyšuje letovou aktivitu a tím také denní přínosy. Jednotlivé zkoušky dávaly následující výsledky. V čase rozšiřování byly utvořeny dvě skupiny. V jedné skupině byla provedena záměna nástavků a ve druhé ne. Prvá skupina odpovídala tedy rozšiřování směrem nahoru, druhá dolů. Po osmnácti dnech bylo provedeno srovnání plodu v obou nástavcích. V tab. 7 jsou uvedeny výsledky měření. Tendence nahoru byla nerozeznatelná. Ve skupině se záměnou nástavků byla část přírůstku plodu v hořením nástavku asi 100 procent (92,2 %) a ve skupině bez záměny nástavků byl tento ve spodním nástavku, ale jen 52,2%. Po dalších 21 dnech zvýšil se podíl plodu ve skupině se záměnou nástavků v hořením nástavku o 35,5 % a ve spodním nástavku jenom o 11,8 % — (tab.8). Objem plodového tělesa byl v každém srovnávacím čase u obou skupin stejný. Freidoun stanovil naproti tomu zjištěné rozdíly v počtu plodových buněk.
Důvod mohl být v poněkud jiném vedení včelstev. Rozdělení potravy a síla včelstev hrají značnou roli. Rozšiřování dolů neumožňuje v krajních případech plodový předstih. Dynamicky vitální včelstva boxují se přes nepříznivé podmínky z horního nástavku dolů a vyrovnají plodování. Není to ani tak mnoho plodování, ale pohyb v plodovém tělese.

Převrstvení plodu uvnitř plodového tělesa zintensivňuje sběrací činnost, drží konstantněji kladení vajíček, což se projeví převážně jako potlačování rojení. Freidoun měl zkušební situaci, která odpovídala více průměrným podmínkám, než to bylo u mých zkušebních skupin.

Tato najednou narozené tendence přišla poprvé v roce 1975. Deset včelstev bylo přeloženo jednoduše do deseti plásty vybaveného nástavku (4 plásty s potravou, 2 mezistěny a 2 prázdné plásty), aby ihned mohlo začít plodování. V tab. 9 jsou sestaveny výsledky. Tendence „nahoru“ dostává v létě obrat „dolů“. Včelstva plodují nepřerušeně ve dvou Zanderových nástavcích. V nejvyšším bodě vývoj plodu přibyl, mezi oběma nástavky je rovnováha v počtu plodových buněk jako po záměně nástavků (viz tab. 9). Počet plodových buněk přibývá nahoru a dolu relativně. Zcela zřetelně optimální podletní péčí v létech 1977 (viz tab. 9). Pro provozní praxi platí proto zásada, rozšiřování provádět jen nahoru.


Roční rytmus plodování v závislosti na maximu teploty
Lepší rozhled ve vývojových mechanizmech včelstva osvobodí nás od sledování ztrnulých provozních metod. Pružnost (přizpůsobivost) ve vedení včelstev vychází mimo zkušenosti a znalostí přes základní pravidla o vývoji plodu. Plodově křivky z roků 1975/76/77 tvoři empirický základ závislosti včelstva jako sociální společnosti s vnějším světem. Studium těchto plodových křivek umožňuje lépe porozumět rozmanitým životním pochodům včelstva. (Viz obr. 11,12 a 13)


Vliv měsíčního maxima
Plodová činnost je velmi odvislá od teplotního maxima (ohr. 14). Jak ukazují zkušenosti, pylově snůška sama, bez odpovídající teplotní stimulace, nejmenším u naší kraňky by nemohla znatelně rozšířit plodování. Jsou—li průměrná maxima pod 6°C, zůstává plodování velmi pozadu. Leží—li průměrná maxima nad 6°C, způsobují znatelný vzestup výkonu kladeni matky (1977). Od teplotního stimulu je tedy velká závislost. Tato příčina dokazuje také srovnání plodováni mezi izolovanými a jednoduchými nástavkovými úly. Teplotní stimul má v jednoduchých nástavkových úlech větší účinek na plodování než v izolovaných nástavkových úlech. V jednostěnném dřevěném nástavku je 25. února o 57,8% a 6. března o 54,7% více plodových buněk. Teplotně stimulující hodnota se ale mění v průběhu vývoje. Mohou—li např. teplotní maxima od devíti až třinácti stupni v březnu způsobit stoupnutí plodování o 100%‚ může stejná průměrná teplota v dubnu rozšířit plodování jen asi o 10%. Citlivost reakce se zvyšuje, když jsou dlouhý čas nepříznivé teploty. Tak bylo např. v březnu 1976 ještě velmi chladno a teprve v prvé dekádě dubna stouply průměrné denní teploty (maxima) na 17°C. Následkem byl také okamžitý nástup plodování. Měsíce únor a březen 75 byly průměrně teplotně vyrovnané, teprve v druhé polovině dubna se dostavila maxima přes 14°C. Odpovídající teplotní průřez následoval teprve v prvé polovině května. Vývoj plodu byl proto v roce 1975 až do konce dubna velmi pozadu a stoupl potom teprve náhle během týdne z 20 500 na 33 000 plodových buněk (Vis obr. 11). Důsledek byla velmi neklidná plodová rytmika kladení vajíček matkou prodělalo velké kolísání, dostavila se latentní rojová nálada. Takovéto rojové roky jsou z praxe známé. Z těchto teoretických podkladů vyvozuje se následující:

1. Vyrovnané rozdělení teploty od února do dubna přináší sebou stoupající vývoj plodu.
Teplota v únoru musí ležet v průměru u šesti stupňů a v březnu ne přes deset stupňů (1975).

2 Průměrné teplotní maximum v únoru pod šest stupňů nedopustí příchod plodové činnosti, počet nakladených vajíček matkou zůstává pod 200 za den. Nástup teploty v březnu do deseti stupňů nezpůsobí ještě žádný explozivní vývoj, ani při dobré pylové snůšce.

3. Zůstavají—li průměrná maxima v dubnu pod 10°C, jako kupř. v roce 1975 a přijde—li nakonec silný vzestup teploty‚ který se ještě stupňuje v prvé dekádě května, potom dojde k pravé vývojové explozi se všemi jejími následky. Rok 1975 byl tak na zkušebním stanovišti rokem problémů.

Pro praxi můžeme déle odvodit, že úspěšná strategie na včelím stanovišti nemůže být jenom odvozena od pozorováni teplotního maxima v únoru a březnu. Z diferencovaného průběhu plodovací křivky nechá se pro to nejlépe provésti důkaz. Sledujeme-li denně maxima po několik týdnů a sice od začátku února, můžeme zjistit časový údaj, především pro časnou jarní kontrolu, s lepší přesností. Můžeme tedy lépe plánovat a organizovat. Mimo to jsme vždy připraveni včas zasáhnout tam, kde vnější úkazy pro provedení zásahu nejsou ještě dobře rozeznatelné. Často podléháme zklamání, především tehdy, když vývoj v březnu mohl by probíhat bez rušení a duben neodpovídá dlouhodobému průměru (1977). Práce budou potom odsunuty o rozšíření, resp. výměna nástavků se neprovede a ve včelstvech se tímto začínají rojové tendence. V souhrnu můžeme říci lato pravidla:

1. Leží-li průměrná týdenní maxima v březnu pod 10°C, není žádné nebezpečí pro explosivní vývoj. Viz 1975/76
2. Dubnová maxima působí, v souvislostech na předešlá březnová maxima, na rozvoj plodování. Relativně nízká březnová maxima, pod 10°C, způsobují, že při průměrných maximech od 14°C v dubnu přibývá plodu méně, než když již v březnu byla registrována vyšší maxima. (Pohled na rozdíl 75/76)
3. Dlouhotrvající maxima pod 10°C zdržují rozšíření a prvou záměnu nástavků. Průměrná maxima v březnu přes 10°C činí nutné prvou záměnu nástavků provést dříve, přestože dubnové počasí v průměru odpovídá. To bylo přesně v roce 1977, kdy dubnově počasí odpovídalo dlouholetému průměru. Vysoká průměrná maxima v březnu způsobují často vývojový skok o 4 týdny, ten se normalizuje špatným počasím v dubnu (vis tab.10.).

Měsíčně nakladená vajíčka určuji sílu včelstva v průběhu vývoje. Na obr. 14. jsou tyto závislosti zřetelně udány.

Podstatné rozhodnutí je v určení časového údaje pro jarní kontrolu. Zde nám mohou pomoci pouze průměrná týdenní maxima od března do 20. dubna. Leží—li průměrná maxima v tomto časovém období pod 15°C, potom připadá časná jarní kontrola teprve na konec dubna. V průměrném roce je správný časový údaj v každé letní snůškové oblasti asi 20. duben. Okolo tohoto data se pohybuje úchylka 8 dní nahoru nebo dolů, dle březnových a dubnových teplot. V tab. 11 jsou teoreticky získané termíny pro jarní kontrolu. V roce 1977 byla následkem špatného počasí, korektura termínu nutná již na 17. duben. Bylo by ale špatné čekat s jarní kontrolou až na konec dubna. Chtěl bych poradit každému pokrokovému včelaři z povolání zaopatřit si maximomnimání teploměr a denně zapisovat hodnoty (měřené pouze ve vzduchu, proto postavit malou povětrnostní budku). Můžeme si také obstarat hodnoty z blízko ležící meteorologické stanice. Ve všech případech nechá se lépe určit volba termínů s teplotními maximy.


Kvalita zimních včel a její ovlivnění
Růst síly včelstva po vyzimování je závislý na počáteční fázi plodování (6—8 týdnů po započetí kladení) a je ovlivněn dlouhověkostí zimních včel. V územích s časnou jarní snůškou s průměrným teplotním maximem 6°C v únoru a v březnu přes 14°C nasazují kraňská včelstva strmou křivku plodování (viz obr. 13). Následek potom je, že včelstva při předčasném odchodu zimních včel, ve srovnání s letní snůškovou oblastí, znatelně dříve zesílí. Skryté rezervy jsou větší a i při větší nákaze zimních včel (nosema, septikemie), dochází k růstu síly včelstva. V letních snůškových oblastech může pomalý vývoj způsobit včelstvům často více škod, zvláště tehdy, když jsou zimní včely krátkověké. Příroda se tu takto odpovídajícím způsobem postarala. V letních snůškových oblastech nad 500 m výšky nad mořem plodují včelstva v pozdním létě často déle než v oblastech o častou jarní snůškou.

Tím se zabezpečují kvalitativně lepšími zimními včelami. Mimo lepší zabezpečení pylem, v letních snůškových oblastech mají teplotní poměry specifickou stimulaci. Během let pozoroval jsem rozdíl v plodování mezi Sekau (850 m) a Graz - vnější Ragnitz (350 m). V tab. 12 jsou sestaveny měsíční maxima, měsíční minima a plodování od konce září za tři roky. Nápadná je také příčina této souvislosti, že mezi Lunz am See a Oberrmsslem byly rovněž stanoveny rozdíly mezi počty plodových buněk v pozdním létě. Znatelný stimul tu působí rozdíl v teplotách mezi dnem a nocí (diference maxima a minima).

Ve všech třech pozorovacích létech nebyla jenom tato teplotní deference v Seckau větší, ale maxima ležela také trochu výše, jakož i absolutní extrémní hodnoty i průměrné teploty. Absolutní maximální hodnoty jsou ale v pozdním létě a časném podzimu podřadného významu.

Náhlý zpětný zvrat u kraňských včelstev v prostředku června v Tunisu, může být důkazem pro tuto úvahu. Na uzemí stanoviště včelstev v Tunisu byla průměrná maxima v květnu kolem 14°C a dosahovala v druhé polovině června 19—20°C a maxima se pohybovala mezi 30 a 33°C. Teplotní rozdíly mezi dnem a nocí ztratily tímto svůj stimulující účinek.

Minima nesměji klesat pod O°C, pak dochází k předčasnému tvoření zimního hroznu, a plodování rapidně klesá, jako v roce 1977 v Seekau.

Trvání nepříznivého počasí v pozdní zimě a časném jaře působí následky mnohem větší v územích s časnou jarní snůškou než v oblastech s letní snůškou. Včelstva v jarní snůškové oblasti jsou mnohem méně ohrožena nosemou a septikémií. Dle výsledků výzkumu Nickla (1935) a na základě již dříve zjištěných výsledků v USA (Moeller) je pro kvalitu zimního včelstva určující počet vychovaných včel (narozených) v září a říjnu. Mauriziová míní, že když mladé včely nemusí pečovalo plod, promění se v zimní včely. Sezónně podmíněné dlouhověké včely — výpadkem plodu — nejsou ve vztahu k poměrným normám a fyziologickým normám reakce zimními včelami.

Tvoření fermentu u zimních včel je větší, mají ale v pozdním podzimu menší tvoření feromonů. Palin uvedl roční cyklus tvořeni feromonů u dělnic (10 — bydrozy — 2 — decenová kyselina) a stanovil maximum v měsíci květnu, červnu a červenci. Obsah tohoto feromonu potom silně klesá a dosahuje, přinejmenším u italských včel, v prosinci a lednu nověji slabší maximum. Cyklus feromonů dělnic probíhá souběžně s oběma feromony matky (9 — keto — 2 — decenová kyselina a 9 — hydroxi — 2-docen.vá kyselina). Množství poslední je v poměru k prvé značně menší a v rytmu poněkud posunuta. Toto zkoumáni u kraňky by bylo cenné. Mohlo by přinést vysvětlení, proč italská včelstva oproti kraňským včelstvům začínají plodovat již v lednu. Problém časných plodovačů mohl by pak být viděn v jiných příčinných souvislostech.

Dle mých výzkumů přicházejí na svět mladé včely s lépe vytvořeným tukobilkovinným tělískem již od srpna (obr. 15). De Groot zjistil, že podzimní včely jsou těžší než letní včely. Že hrají roli také jiné mechanizmy na tvorbu zimních včel, ukazuji přesvědčivě americké pokusy. Umělé přerušení kladení vajíček od 15. září mělo za následek, že 50 % a od 15. srpna 77% zkušebních včelstev v zimě uhynulo. Bylo tedy naprosto nemožné, ze srpnových včel vytvořit plnohodnotné zimní včely, přestože bylo přerušeno plodování. Z toho musíme vyvodit závěr, že kvalita zimního včelstva je odvislá od toho, zda ještě v záři a říjnu je ve včelstvech pečováno o plod. To můžeme dosáhnout jedině tehdy, mají—li včelstva před zastavením plodování dostatek místa ve vnějších částech plodiště k odložení zimní potravy. Je zcela důležité včelstvům v jednostěnných nástavcích ponechat dostatek místa, protože okrajové plásty jsou přednostně prázdné bez potravy, což vede souběžně k zúžení prostoru k odkládáni potravy. Chybí-li tedy dostatek prostoru, je plodování předčasně zúženo. U isolovaných nástavkových úlů je toto nebezpečí menší. U jednostěnných dřevěných nástavkových úlů musí být přezimování ve dvou prostorech pravidlem. Prostor musí být v září minimálně dvakrát takový, než je skutečně potřebný v zimě. Tento požadavek se vztahuje na mateřská včelstva, která mají v září ještě přes 35 000 — 50 000 včel. Pro kvalitu zimního včelstva je třeba také uspořádání krmného medu a pylu.

Převážně intensivní péčí o plod, při dobré pylové snůšce (výživě) dochází také k prodloužení životnosti včel (Moskovljevic).

Dlouhověkost samo není jediné kritérium zimních včel. Z pokusů Mauriziové ve včelstvu během přezimování vyplývá, že dlouhověkost předem určených zimních včel může být vytvořena teprve po desetidenním pobytu v zimním včelstvu. Tvoření ovarií u zimních včel je o něco silnější, nedosahují ale přes nedostatečný obsah feromonu, vývojový stav trubčic u letních včel.

Je-li zimní včelstvo přemístěno do teplejší oblasti (např. v říjnu do Tunisu), ploduje ještě nějaký čas dále a řídí se potom příp. snůškou a letovým počasím. Čeká marně na nižší teploty, aby se stáhlo do zimního hroznu. Vývoj také později z nedostatku zimního klidu nenastává. Kontinuita geneticky stanoveného vývojového cyklu musí být zřetelně zaručena.

Podzimní pyl bude převážně uskladněn nad plodem a tak jak plod se vrací dolů‚ bude do všech vylíhlých buněk napěchován pyl. Nakonec přenesou včely z vnějšku dovnitř krmný med a uzavřou tímto krmným medem vzduchotěsně pylové buňky. Pylové rezervy mimo zimní sedisko jsou vystaveny plesnivění a jsou pro včely na jaře toxickým nebezpečím. V souhrnu můžeme pro zlepšení zimní generace učinit následující.

1. Vytvořit větší zásoby krmiva již v srpnu, nejdříve tekutým krmivem a na konec krmit cukrovou kaší. Je také možné krmením cukernou kalí až do 15. září, dodati skoro celé zimní zásoby. Cukerná kaše zabezpečuje mimo to plynulý proud potravy, včelstva lépe plodují a ukládají více pylu. Slabší snůšky jsou lépe využity (obr. 16). Přednostní využiti letních včel.

2. Normálně vyvinutým včelstvům ponechat dva Zaaderovy nebo tři nízké nástavky.

3. Nepřidávat žádné medikamenty nebo podobné přísady do krmiva.

4. Po melicitozní mnůšce na konci záři ještě přidati 2-4 litry tekutého krmiva. Krmení kaší během melicitozní snůšky zamezuje zkrystalizování. Tekutý krmný med, jako reserva mimo zimní sedisko, může zůstat. V zimním sedisku až do konce února, při oddálení pročišťovacích proletů, může být škodlivý.

5. Slábnoucím mateřským včelstvům nasadit nezioddělky. Nejlepší termín je mezi 15. - 20. zářím (viz obr. 17,18. 19).


Výroba krmné kaše
a) 1 kg medu rozpustit v 1litru teplé vody a smísit s 10 kg jemného krystalu (popř. krupice)

b) 10 cm3 INVERTINU na 1,5 litru teplé vody, k tomu 1/4 kg medu a vše smíchat s 10 kg jemného krystalu.

c) 250 g pekařských kvasnic a 1/4 kg medu v 1litru vody rozpustit smíchat s 10 kg jemného krystalu. Pekařské kvasnice způsobí vitaminizaci, rovněž jako obohaceni krmiva bílkovinami. Pekařské kvasnice přitahují vzdušnou vlhkost, průběžně tak rozpouštějí cukr.


Rozličné vývojové typy jako následek rozličných rytmů plodování
Studie, křivek plodování u kraňských včelstev rozličných původů udávají rozdíly v celkovém vývojovém průběhu a také s přihlédnutí na změněné stanovištní podmínky. Z množství těchto jednotlivých studii hledal jsem nejdříve extrémní typy k charakterizování a k schematickému popsáni. Tato kapitola má vyzvati každého přemýšlivého včelaře ke kritickému pozorování vrozeně fixovaných vývojových typů a získat jednotlivá kritéria k lepšímu určení vlastního včelího materiálu.

Snůškové oblasti
Při bližším pozorování okolí našich včel ve středoevropské, prostoru, můžeme určit 3 velké, ostře od sebe se oddělující snůškové a klimatické oblasti.
Rannou snůškovou oblast, letní snůškovou oblast a pozdní snůškovou oblast (vřesoviště). Z nedostatku osobních zkušeností bude v dalším sledu vynechána poslední snůšková oblast. Převážná část středoevropských včelařů musí se vypořádat s problémy prvých dvou snůškových oblastí.

Srovnání vývojových křivek obou snůškových oblastí (obr. 20) osvětluje výrazně obě, časově oddělená vývojová maxima. Tato příčina vysvětluje‚ že přemístění včelstev z ranné snůškové oblasti do pozdní snůškové oblasti výnosově neuspokojuje. Přemístěná včelstva jsou rojivá, resp. výnos zůstává o 30 až 50% pozadu za včelami stanoviště letní snůškové oblasti. Celková plná síla včelstva může svoje maximum dosáhnout teprve během hlavní snůšky.

U včelstva z ranné snůškové oblasti je ve srovnání ze včelstvem z letní snůškové oblasti časová vývojová diference asi 4 týdny. Z jakých biologických základů včelstvo po dosaženém vývojovém maximu upadá ve sběrací činnosti, zůstane pro nás vždy hádankou. Přezimování v ranných snůškových oblastech zdá se mi proto problematické. Mělo by se mnohem více usilovat o uvedení do souladu vývojového rytmu s územím hlavní snůšky. Využít dvě hlavní snůšky optimálně s jedním včelstvem vyžaduje specifické zákroky, které jsou spojeny přirozeně s větším vynaložením času. Pro každou hlavní snůšku musí se včelstva nově vybudovat a přivést k novému, druhému změněnému vývojovému maximu. Přidání matky nulového stáří, silné převěšení plodu, přidání mezistěn jsou některé ze současných možností. Italská včelstva vykazují menší závislostí výtěžku na maximu plodu. Ve Štýrské Marce lze pozorovat od roku 1960 stálé zhoršování výsledků výnosů v klasických kočovných územích (mezi Graz a Niklasdorf). Počátek snůšky v letních snůškových oblastech je asi o dvě dekády posunut. Kočovná včelstva musí překlenou příliš velkou snůškovou přestávku při přeloženém vývojovém maximu. Mohli bychom takto mluvit o určitém druhu přizpůsobení na dočasné okolí. Musíme proto uvnitř našeho uzemí rozšíření kraňky vědecky hledat vrozené chování v rozličných lokálních územích.

Dr. Louveaux to již dříve provedl pro rasu Nigra (Apia mellifica mellifica.). Určil lokální rasy s rozličnými vývojovými cykly a rovněž území domoviny sběru. V průběhu generací jsou možná přizpůsobeni uvnitř jedné geografické rasy. Velké těžkosti dělá přizpůsobení geografické rasy na klimaticky cizí životní území.

Považuji toto poněkud rozšířené pojedná o rozdílnosti vývojových cyklů za velmi důležité, abychom porozuměli dění ve včelstvu v jeho rozličných projevech. Tento, dále uvedený konečný popis nejdůležitějších vývojových typů v obou snůškových oblastech má sloužit účelu zdůraznění závislosti chovatelských zásahů na rytmu plodování.


Časné snůškově území (obr. 23) - vývojový typ A
Plodové hnízdo roste stále a počet vajíček nezaznamenává žádných větších poklesů. Pouze ve 3. dekádě dubna dochází n nepatrné redukci kladení vajíček o 400 kusů. V poslední květnové dekádě dosahuje tento typ vývojový vrchol a může od začátku května do začátku června dobře využít časnou snůšku bez nebezpečí rojení. Začátek vývoje leží v prvé březnové dekádě. Asi o 6 týdnů později se dostaví kritický časový bod. Ten je u typu A překlenut bez následujícího zastavení kladení.


Časné snůškově území - vývojový typ B
Tento typ nejprve váhá s rozšířením plodového hnízda, ale potom je rozšiřuje spontánně od 7. do 15. dubna o 18 000 baněk Můžeme jej také nazvat expansivním typem. Množství vajíček dosahuje zvýšení od 1 000 na 3 000 vajíček. Největší díl včelstev s dvouletými matkami přichází do rojové nálady — mladší matky mohou někdy tento šok překonal. Abychom mohli zajistit plynulý vývoj u tohoto typu, musíme provést mezi 15.— 23. dubnem, tedy 7 týdnů po kvetení jívy, první korekční zásah (přehození nástavků). Podaří-li se nám tuto krizi překonat, tak dosáhne také tento typ na konci května svoji optimální sílu a může využít časnou jarní snůšku.

Mezi těmito oběma extrémními typy je množství přechodových forem. Pro všechny ostatní vývojové typy také platí, že kritický časový bod se dostaví 7, maximálně 8 týdnů po začátku vývoje.


Letní snůšková oblast (obr. 22) - vývojový typ A
Průběh vývoje je harmonický a množství vajíček zůstává s 2 000 relativně konstantní. Síla včelstva dosahuje maxima ve třetí dekádě června (obr. 23) a včelstvo vrůstá do hlavní snůšky. Silný přírůstek včel trvá od prvé do třetí dekády.


Letní snůšková oblast - vývojový typ B
Extrémní plodovač se skokovým rozšiřováním plodového hnízda. V devátém týdnu po začátku plodování dochází k silnému poklesu kladení vajíček. V našem modelovém pokusu od 9. do 17. května. Množství nakladených vajíček kleslo z 3 000 na 1 000 vajíček — veliký rozdíl 2 000 vajíček způsobí vývojová pnutí, než dojde k prvému korekčnímu zásahu. Prostor sám nepřináší nutnou odpomoc, musí se provést zásah do plodiště. Velké plásty samotné nezaručuji také průběh vývoje bez pnuti, když se neprovede v kritickém časovém bodě výměna plástů v plodišti.

Při špatném stavebním pudu podporují mezistěny rojový pud. V pochybném případě dávají se mezistěny po stranách plodu. Při každém převěšeni a současném rozšíření musíme mít na vědomí, že rozšiřující plásty budou rychle zapojeny do plodiště. Je—li u tohoto typu třeba podchytit rojové nebezpečí, je nutno na počátku června, oproti typu „A“ změnit sílu včelstva (oddělit plod).

Nízkonástavkový úl přináší nejjednodušší odpomoc u tohoto typu prostřednictvím přehození nástavků. Jsou-li započaty matečníky (2-3 denní larvy), pak nejsou již žádné jiné zásahy účinné, kromě tvoření mezioddělků, resp. přeletáků.


Letní snůšková oblast - vývojový typ C
Zastavený vývojový typ, který staví středně veliké plodiště a přesto je rojivý. Od 9. do 17. května snižuje kapacitu kladení o 1000 vajíček a zůstává nadále velmi slabý. U takovýchto včelstev prohlídneme ve právmé čase plodiště a znovu jej uspořádáme, protože se jeví v kritickém čase ještě slabé. Je proto účelné přidržeti se pravidla šedesáti dnů (což určuje první korekční zásah).


Letní snůšková oblast - vývojový typ D
Jedná se o vysloveně pozdního plodovače, u kterého je kritický bod teprve v 11. týdnu. S takovými výjímkami musíme vždy počítat. nerozpoznáme-li takový typ, přijdou všechny zásahy buď příliš brzo nebo příliš pozdě.


Zanderův nástavkový úl
Dle návodu ke stavbě štýrského školního nástavku.

Jakmile se dřevěný nástavek (letní jednotka) začal používat v drsných klimatech ve volném vystaveni (včelnice), byl zájem o izolovanou zimní jednotku (nástavek). Není ale žádnou chybou včelařit se zimními jednotkami. Zaručuji lepší tepelnou ochranu slabším mladým včelstvům během vývoje na jaře. Proto je také popsán návod ke stavbě zimního isolovaného nástavku.

Můžeme tedy rozlišovat dva typy provozu: Smíšený provoz (Xl), se skládá zimních a letních nástavků a čistý povoz (X2) pouze z letních jednotek. Volba typu se musí jednotlivě ponechat na osobních zkušenostech. Mohu mluvit pouze o svém provozu. U mne převažuje současně typ Xl - tedy smíšený provoz.
Z mých dosavadních zkušenosti nevidím pro budoucnost žádný důležitý důvod, že by se muselo včelařit s izolovanými (zimními) nástavky. V dlouholetém průměru se všechny přednosti a nedostatky podle všeho vyrovnají.


Nástavkový úl se skládá:
1. Z více nástavků, kde se mohou vyskytnout charakteristická rozlišení:
a) 2 zimní nástavky, 1-2 letní nástavky
b) 2 zimní nástavky, nízké nástavky (asi 3 ks)
c) 3 - 4 letní nástavky
d) 2 letní nástavky (jednostěnné nástavky), 3 nízké nástavky.
2. 2 dna
3. 2 víka
4. 2 krmítka
5. dle druhu 30 - 40 rámků
6. rámkové krmítko


Zimní nástavek
Hlavní princip stavby spočívá na vytvoření spodního a horního dřevěného rámu (obr. 24.). Tyto dva rámy mohou býti připojeny na nástavek dvěma způsoby. Buď v rozích vestavěnou stojinou (4 rohy) nebo rámy se upevní na dřevěný plášť, který je sestaven z 20mm prken (lepením, hřebíky). Při stavbě dle a) následuje vnitřní a vnější opláštění 4mm silnou tvrdou vláknitou deskou (obr. 27). Nástavek je izolován 4 cm silnou deskou Porocela, resp. 2+2 cm. Při provedení b) přijde mezi opláštění jen 2 cm silná porocelová deska. 0bě provedení zaručují optimální izolaci.


Letní nástavek - bez izolace
Sestává pouze z horního a dolního rámu a dřevěného pláště. (obr. 28,30). Nástavky jsou konstruovány pro 10 Zanderovýcb rámaků na podélnou (studenou) stavbu. Na přední straně nástavku je ve středu spodní třetiny vyvrtán otvor ?25 mm a uzavřen korkovou zátkou (obr. 26). Tento vyvrtaný otvor je určen k odletu trubců, dále jako česno pro mezioddělky.

Před pěti léty byly tyto jednostěnné letní nástavky nasazeny nejen jako letní medníkové nástavky, ale také jako plodištní v celoročním provozu. Včelmistr Zmugg chová již 7 let svoje včelstva v letních nástavcích. Konstrukce s vnějším rámem dává letním nástavkům zvláštní stabilitu, což má velký význam při skladování plných letních nástavků. Mimo dobré uchopení je nutno vyzvednout nepatrnou nutnost oprav.

Letmí nástavky stejné konstrukce stojí v Tunisu v extrémních klimatických podmínkách (vysoká vzdušná vlhkost v zimě ‚ intenzívní sluneční záření v létě) od roku 1969 s úspěchem. Trhliny v bočních stěnách nastávají pouze tehdy není-li použit nátěr odolující počasí


Dno
Konstrukce dna byla podrobena největším změnám. Ovlivňování bylo vyvoláno nutností větrání česnem jako předností při kočování. Proto byl nutný vyléhací prostor a tak vznikl vysoký podmet (obr. 29). Konstrukce je prostorem neohraničených možností. Chtěl bych doporučit nejjednodužší stavbu a tu také krátce popsat:

Výška je 10cm a česnovým klínem je možno vytvořit vysoké česno. (2cm letní) a redukovat na 8 mm zimního česna.
Mezi česnem a a vloženou kočovnou vložkou je prostor asi 550 cm3 (obr. 30).
Přední díl dna je asi 5 cm předsazen a tvoři zároveň leták. Je třeba se zásadně vyvarovat komplikovaných česnových zařízení (posuvných clon‚ klapek atd.), které jenom zdražují výrobní cenu a jsou nepodstatné. V zádní části dna je široký otvor k zasunutí krmítka, který se uzavírá širokým klínem (obr. 31). Je—li krmítko vloženo obráceně, slouží jako stavební uzávěra. Já sám nechávám ve snůšce neomezeně stavět ve vysokém podmetu a dociluji tím potlačení rojového pudu a dobrý výtěžek vosku.

Odborný Časopis “Die Bienenpflege“ zveřejnil v roce 1969 několik zkušeností s větráním den (M.Schanied, Hessental: Ernst Ley, Schidbischtisu). Celé dno pod vysokým podmetem bylo ze síťoviny. Včelmistr Reiaprecht, pan Dürminger, Knittefeld a v poslední době také včelmistr Peschetz jsou s větráním dna u normálně vyvinutých produkčních včelstev velmi spokojeni. Názory jsou ale ještě velmi rozdílné a zde by měl velký pokus konečně vysvětlit všechny otevřené otázky.


Víko
Dřív, bylo určeno také pro více funkcí: krmení, kočování a izolace hlavy. Větrání česnem, krmení vysokým podmetem ponechalo víku pouze zajištěni dobré izolace hlavy. Je-li potaženo hliníkovým plechem, může rovněž zároveň chránit před počasím (obr. 32.). Toto počasí vzdorné krabicové víko se prosazuje stále více také u nás. Musí být ale ještě zajištěno zatížením. Stáhnutí plastikový, pásem (kurtem) se v mém provozu osvědčilo. Víko je obyčejné krabicové víko, do kterého jsou vloženy tři 10 mm isotexové desky. Zvláště se osvědčilo kombinované složení, sestávající z jedné 20 mm silné porocelové desky a jedné 10 mm silná isotexové desky. Na rámky je položena PE folie. Není-li víko potažené hliníkovým plechem, překryje se 4 nebo B úlů ve skupině 60 nebo 80cm širokým plechem z pásu (obr. 33). Přikrytí pásovým plech chrání nástavky, ale má také nedostatky. Pokaždé když je třeba něco provést v jedině, včelstvu, musíme zvednout těžké kameny.


Výroba rámků
Zaaderův rámek pro popsaný model má vnější rozměry 420 z 220 mm a nosná loučka má délka 470 mm. Ouška jsou 25 mm dlouhá. Síla dřev, je 9-10 mm a šířka rámku 25 mm. Některé provozy pracují s 23 mm - originál dle Zandera a jsou spokojeni. Ve stabilních provozech jsou rámkové odstupy přebytečné. Hoffmanovy rámky by byly jistě nejideálnější řešení — je pouze otázka jejich hospodárné výroby. V posledních létech se osvědčila sešívačka na skobičky poháněná stlačeným vzduchem.

Nízké rámky mají stejní princip, mají vnější výšku 160 mm. Délka oušek je redukována na 16 mm. Rámky do nízkonástavkových úlů se nechají vyrábět velmi úsporně. K tomu je zapotřebí sešívačka na dřevo. S touto sešívačkou na stlačený vzduch je možno spojovat rámky 5 mm širokými a 25 mm dlouhými skobičkami. Je—li spodní rámkové loučka upevněna na obou koncích dvěmi skobičkami, může být dodatečně proříznuta okružní pilou. Do vzniklé mezery se vsune mezistěna a potom pouze zaletuje v drážce nosné loučky — (viz obr. 34,35). Drátkování zde úplně odpadá.


Konstrukce nízkého nástavku
Nízký nástavek je možno srovnat s dřevěným pláštěm letního nástavku. Je použito 25 mm silných smrkových prken. Čepované (cinkované) nízké nástavky jsou nejstabilnější (obr. 36). Na obr. 37 je ukázána konstrukce bez falce. Pro svůj provoz mám na spodním konci okraj z lat‘ky a na horním konci 2mm hluboký a 10 mm široký vyfrézovaný zářez kolem dokola. Takovýmto spojením nástavků je zamezeno převrácení v každé situaci.

Dno je vyrobeno tak, že může být použita také pro Zaaderovy nástavky s celými plásty a okrajovým rámem (obr. 36). Dno je určeno pro čistý Zanderův provoz a pro čistý nízkonástavkový provoz (obr. 38). Nízký nástavek může být nasazen jak samostatně, tak i ve smíšeném provozu.

Myslím, že jsme nalezli ideální řešení, bez tvorby nového úlového typu pro rozšíření našeho nástavkového provozu.


K vysokému podmetu (dnu) bez stavební uzávěry
Vysoké dno bez stavební uzávěry se osvědčilo. Je to ventil z více pohledů. Včelstva mohou stavět divočinu dle potřeby. Trubčí plod působí jako magnet na matku, láká ji silně do spodního nástavku. Absolutní recept zamezující rojení to však není. Rojový problém je příliš komplexní, než aby ne mohl vysvětlit jedním faktorem. Na divoké stavbě v podmetu se vyměňují informace o snůšce, ovlivňuji se celkové životní pudy. Pokud jsou ještě ve včelstvu potřebné manipulace - a to je až do druhého korekčního zásahu - je divoké stavby ještě málo. U druhého korekčního zásahu může působit divoké stavba poněkud rušivě. Každá přednost musí být také splacena nedostatkem.

Bez praxe bude vše problém (obr. 39). Stavbě ve vysokém podmetu je možno zamezit vsunutím obráceného krmítka. Je—li jednonástavkovému včelstvu nasazen druhý nástavek k zaplodování, musí divoká stavba posečkat. Jinak nastává nebezpečí, že matka jej nezaploduje.

Po druhém korekčním zásahu se plodovým hnízdem již nepohybuje. Divoká stavba se jeví neomezeně pozitivně. Nedostatek je až druhotný, totiž na konci snůšky musíme nejprve odstranit divokou stavbu, než započneme s ošetřováním v podletí. Odstranění divoké stavby nepředstavuje žádný problém, použijeme—li správnou techniku. Spodní nástavek se zvedne z falce, poněkud posune dozadu a nadzvedne. Silný náraz koule zažene včely nazpět do plástových uliček a dobytčím škrabákem ze shodí stavba na dno. Spolu s trubčím plodem i zbytky medu. Plásty se zbytku medu zůstávají ležet na dně a trubčina přijde do pytlíku. S pomocníkem je možno v jednom dnu hravě upravit 100 včelstev (viz obr. 40,41). Vysoké dno zaručuje také lepší výměnu vzduchu ve včelstvu během zimního klidu. Kočování se může provádět bez nebezpečí a bez přídavného větrání pouze s větráním česnem.

V Tunisu během kočování k eukalyptům v červnu při teplotách 27°C nebylo zničeno jediné včelstvo (hodnota zkušeností 8 roku — vis obr. F/10,30). Vysoké dno při jednoprostorovém přezimovaní může být nebezpečím pro odvážlivé včely‚ smolaře. Padají během zimního klidu na dno, podlehnou snadno chladu. Armbruster uvedl, že až 40,5 % mrtvolek na dně by obživlo a bylo by včelami, které by ještě 150 dní na jaře pilně pracovaly. Neklid v zimě přináší pohyb v okrajových zónách zimního hroznu a slabě protepluje včely. Tělesná teplota mezi 5 - 14°C. Včely padají v relativně líném stavu na dno a skončí na podchlazení. Zde přináší dvouprostorové přezimování zřetelné přednosti. Vysoké dno je skutečný technický pokrok.


Určení síly včelstva, totožnost matky a všeobecné záznamy
Pro celkový chov včel v nástavkových úlech je důležité určení síly včelstva. Používá se třístupňová stupnice s mezitřídami: 1—2, 2, 2—3, 3. Rozlišení do třech hlavních tříd se mi jeví nejlepší a zvláště jednoznačné v praktickém užití. špičková včelstva jsou „jedničky“, průměrná včelstva „dvojky“ a slabé „trojky“. Dvě další mezitřídy 1—2 a 2—3 rozšiřují možnosti určení bez pochybností. Jsou to jmenovitě včelstva, která oproti jednoznačné jedničce jsou ještě dvojky — často více k jedničkám a potom opět se přibližují k dvojkám. Tu potom můžeme rozlišit další jemnosti — klasifikujeme jednou 1—2‚ když je tendence silnější k jedničce, podruhé 2—1, když je tendence k dvojce. Stejným způsobem provádíme také mezistupně 2—3. Včelstvo 2—3 je někdy ještě k zachránění, naproti tomu 3—2 nikdy. Nesmí se přehlédnout, že od správného rozlišení včelstev je odvislý celý úspěch. Pokrokový včelař z povolání musí se z tohoto důvodu pilně učit rozlišování včelstev ve velkoprovozech. Je to a stále zůstává alfa a omega úspěchu. Síla včelstva pod léhá ročním změnám. Sila 1 je nejlepší a síla 3 nejhorší určovací známkou. Jako měřítko pro určování platí počet obsazených plástových uliček, resp. nástavků. Stav potravy určuje se také dle stejných klasifikačních stupňů.

Na základě každého provedeného rozlišení včelstev provede se vyhodnocení současného stavu stanoviště. Po vyzimování nesmí se např. vyskytovat přes 10 % včelstev se známkou 2—3 a 3. Dobré stanoviště včel je takové, kde index určení leži při 1,5 (střední hodnota určovacích známek.) V průběhu vývoje můžeme se tímto objektivně informovat o vlivu stanoviště a lépe srovnávat.

Původ a stáři matky se dá také určit. Bez znalostí o stáří matky a jejího původu nemůžeme provést žádné rozumné provozně technické rozhodnutí.

Na zadní straně úlu provedeme po každém zásahu záznam o síle a provedených změnách fixem nebo křídou.

Značení pro praxi: a) výměna matky; b) matečníky (WZ) zakladeny, resp. v péči; c) bez matky (WL); d) případný počet mezistěn (MW); plod v pořádku (obr. 10.) — nebo plod mezerovitý; f) určená síla včelstva (st. 1, st.2, st.3 atd.) a g) stav zásob F1, F2 atd. (obr. 19). Odpovídající zkratky může si určit každý sám. Značeny budou jenom změny a odchylky od normálního stavu. Sílu je třeba stanovit při každé prohlídce. Je-li zadní stěna dna úlu popsána, přetře se jednoduše barvou. Praktičtější je provádět záznamy na zadní stěny úlu, než je zapisovat do záznamního sešitu.

Můžeme to vždy provésti dodatečně. Chovatelé jsou převážně povinni, všechna důležitá data zapisovat do úlových karet. V mém a všech podobných, mnou obsluhovaných provozech‚ jsou po skončení práce záznamy přenášeny do sešitu.

U vysokého dna je číslo úlu na zadním klínu (viz obr. 42). Při výměně den musí se pak vyměnit zádní uzávěry a označení včelstev zůstává nezměněno.


Přehled o časově navazujících obslužných pracích na nástavkových včelstvech během roku
Jak je známo, promeškané zásahy nejsou přínosem, chybně provedené zákroky jsou mnohdy nenapravitelné a špatně zvolený termín zásahu škodlivý! Každý z ročních úkolů jednotlivých zásahů plní jiný účel. Přístup včelstva se denně mění a smysl pečovatelského pravidla je také podroben průběžným změnám. Úspěch našeho včelaření bude určen zvoleným časovým termínem zásahu. Volba termínu je závislá od přístupu k vývoji a vývojový rytmu, je odpovědný za zprostředkování pracovních termínů. Jádro problému úspěšného včelařství ve středoevropském prostoru s krátkými hlavními snůškami, které jsou rozličné vydatnosti, leží v časové správné volbě zásahů. Kdo vyvine odpovídající rozpoznávací smysl, bude úspěšným.

1. Letní prohlídka bezprostředně po skončení snůšky, může následovat současně s posledním odběrem medu a musí být zakončena ve smrkových snůškových oblastech nejpozději 5. srpna. V jedlových snůškových územích a kde trvá melicitozní snůška až do září, navíc musí být zajištěna bílkovina, zvláště odhadem přidaná.

2. Tvoření plodových oddělků — tvorba mezioddělků pro oplodnění matek v srpnu. Odpadá v jedlových snůškových oblastech.

3. Kontrola zásob a konečné dokrmení musí být ukončeno do 15. září.

4. Provést ochranu proti myším a ptákům do konce října.

5. Kontrola vyzimování - na počátku květu jívy ve spojení s bojem pro nosémě a septikémií.

6. Jarní kontrola — na počátku květu třešní — 3-6 týdnů po květu jívy, (první záměna nástavků).

7. První korekční zásah — 3-4 týdny po jarní kontrole. (Chov matek na mezidnu).

8. Druhý korekční zásah — 3-4 týdny po prvém korekčním zásahu.

9. Podle potřeby jsou mimo běžné obsluhy možné mezizásahy — především mezi jarní kontrolou a prvým korekčním zásahem, a mezi prvým a druhým korekčním zásahem.

10. Medobraní — je závislé na jednotlivých snůškových typech. Musí být ale ukončeno před letní kontrolou, s výjimkou jedlové snůšky.


Letní kontrola. Výstavba zimních včelstev
Včelí rok začíná v napojení na mednou sklizeň, tedy předem v pozdním létě. Skončením snůšky nastává druhá odstavná fáze letního včelstva a přichází přechodná fáze letního včelstva a přichází přechodná fáze k zimnímu včelstvu. Dovoluji si říci, že to je nejdůležitější usek‚ života včelstva. V tomto časovém období obsazují normální včelstva 3 Zanderovy nástavky (viz obr. 43,44) nebo 4 nízké nástavky. Rozsah plodu je mezi 20 000 a 30 000 plodových buněk.

Zanderův úl = 7—12 plodových plástů
Nízkonástavkový úl = 8—15 plástů

Prostorové rozdělení a členění plodových plástů a rovněž medu a pylových zásob závisí zcela na tom zda matka mohla plodovat během hlavní snůšky v jednom nebo dvou nástavcích. Předešlá snůšková situace má mimo to rozdílný vliv na plodování a sílu včelstva v tomto čase.

Přírůstky nektaru, medovice během letní snůšky pohybují se v jednotlivých létech mezi 0 a 60kg, v zcela výjimečných létech může být docílen hrubý přínos také 70kg více. Přírůstky v jarní časné snůšce při tom nebereme v úvahu. Dlouhodobý průměr v letním snůškovém uzemí musí být okolo 30 kg hrubého přínosu. Jinak je chov včel nerentabilní, pak ze jím zabýváme se ztrátou času. V takových průměrných létech nachází se u nástavkových včelstev s dvěma plodišti asi 50% plodu ve druhém nástavku a je zaopatřen velikými mednými věnci. Průměrný rok není zvlášť vhodný k tomu, abychom nechali nástavková včelstva plodovat ve dvou plodištích. Výjimku tvoří včelstva v nízkonástavkových úlech. Necháme—li přesto včelstva plodovat ve dvou nástavcích (Zander), musí se nechat plásty s mednými věnci vyběhnout ve třetím nástavku nad mřížkou po převěšení. Jakmile plod vyběhne, vyjmou se plásty k vytočení medu. Teprve potom smíme krmit tekutou potravou, zvětšit zásoby potravy. Lépe se to provede, byla—li matka uzavřena do spodního nástavku. Zde se musí po úplném odebrání medných plástů ihned tekutě krmit. Zásoby pylu jsou během letní snůšky silně zdecimované. Najdeme je maximálně v centrálním okruhu plodu, zpravidla na hranicích plodu. Krmení kaší po skončení letní prohlídky vede včelstva ke zvětšenému sběru pylu. Toto byla všeobecná situace, co se ale děje v jednotlivostech?


Pracovní předpis
Nejdříve byl, odebrán med, včelstva sily 1 mohou mít ještě 60 000 včel, tedy 3 nástavky dobře obsazené. Včelstva síly 1—2 nejsou daleko pozadu ‚ včelstva síly 2, někdy s nastaveným pouhým jedním nástavkem během hlavní snůšky, musí být posíleny oddělky. (Viz kapitola „Druhy zmlazení“) Nástavková včelstva síly 1 jsou přednostně určena k tvoření mezioddělků. Zásadně odejmeme mřížku a nasadí se nástavek vybavený světlými plásty po vytočeni (nesmějí to být žádné ne5aplodovaná plásty). Nástavek se nasadí na spodní plodíštní nástavek. Nástavková včelstva s dvěmi plodišti, u kterých se musely převěsit plodové plásty do třetího nástavku, dostanou na místo těchto plástů také světlé plásty. Krmení kaší nebo těstem může být v tomto případě zavedeno bez váhání. Taková včelstva jsou určena k tvoření mezioddělků. Velmi ale záleží na tloušťce medných věnců. Převěšení plodu po odstranění mřížky (jsou to ta včelstva, u kterých byla matka uzavřena ve spodním nástavku), za účelem zapojení horního nástavku do plodového hnízda se jeví zcela zbytečné, může naopak působit rušivě. Jednotlivá včelstva mohou plodovat ve 2 nástavcích a jiná se spokojí s dalším plodováním v jednom nástavku. Není to žádný důvod k zneklidnění, když část jednotlivců se neproploduje nahoru. Musí být ale zachován pro včely přiměřený odstup mezi jednotlivými rámky nad sebou 7-8 mm. Důležité je především, aby druhý nástavek byl v srpnu dobře obsazen včelami a sloužil k uskladnění potravy.


Kontrola plodové hnízda matky
Plodiště je nutno důkladně zkontrolovat na stav zavíčkovaného plodu (obr. 45). Dát pozor na vadný plod! Musí se odstranit nezaplodované plásty. Pylové plásty tvoří mnohdy v centrální zóně plodiště překážku, nyní mohou být klidně vráceny na strany.

Síla včelstva - stav plodu se musí kriticky zjistil! Odrojená včelstva a nástavková včelstva s tichou výměnou matky se nyní nechají lehce identifikovat. Odrojená včelstva jsou zeslabena a s nízkým medným výnosem. Včelstva s tichou výměnou jsou nápadná velmi uzavřeným plodovým hnízdem - a uvidíme-li matku, projevuje svoje mládí zvýšenou nervozitou a neopotřebovaným tělesným ochlupením.


Nebezpečí loupeže
Včely jsou v tomto čase již poněkud nervóznější, musí se pracovat rychle a čistě. Nástavky s vytočenými plásty nasazovat teprve na konci provedené kontroly. Rutinovaný včelař může prohlédnout asi 20 nástavkových včelstev, aniž by došlo k většímu obtěžování cizími včelami. Jakmile ale začnou cizí včely více kibicovat, je nutno práci neprodleně přerušit. Nic nesmí ležet kolem. Dveře od autobusu musí být těsně uzavřeny a pozornost je nejvyšší požadavek. Loupež v pozdním létě znamená = padnou bezmatečné včelstva a celkově vyrušená včelstva. Řádné včelstvo se ubrání. Vyloupená včelstva nesmíme oplakávat. Napadené včelstvo se nechá vyloupit až do konce útok přestane sám.


Věnovat pozornost zaopatření pylem
Je—li nedostatek pylu v srpnu, musí být neprodleně krmeno bílkovinným těstem. Zpravidla se to často nestává. Dlouhodobé krmení kaší můžeme nyní provést až do poloviny září. Předem musí být dána rychle dávka zásob potravy, nejméně 5 kg. Nejrychleji toho dosáhneme tekutým krmením. Lepší stav plodu, způsobený dlouhodobým podněcovacím krmením se odráží v rozmnožení nosičů pylu v průměru o 55,8 %. Požadavek pylu pro nástavkové včelstvo síly 1 činí v pozdním létě 8—12 kg. Hodnota přezimovacího stanoviště je odvislé od nabídky pylu v měsících srpnu a září.

Dobrá péče o nástavkové včelstva až do konečného zakrmení zajišťuje silná zazimovaná včelstva (obr. 46,47,48). V létech s melicitozní snůškou musí být dostatek místa pro odložení medu. Odstranění mřížky v pravý čas (konec července) — podle včelmistra Zmuga — je nejlepší. Vysoký podmet s divokou stavbou pomáhá chránit plodové hnízdo od zamedování. Obr. 49, který byl proveden 23. srpna 74, je nejlepším doporučením pro nebezpečí melicitozní snůšky. Když včelstva staví a jsou bez mřížky, mohou med odkládat do hořejšího nástavku. Nejprve je divoká stavba plně zanesená, tím zůstává plodové hnízdo již jednou ušetřeno, přes noc přenesou včely medovici do horního nástavku.


Odstranění divoké stavby z podmetu
V létech bez melicitozní snůšky (poslední melicitozní roky byly v dvouletém rytmu 1968, 197O ‚1972,1974 a 1976) se po odstranění divoké stavby na konci července již žádná divoká stavba od počátku srpna nevyskytne. Odstranění divoké stavby — přečtěte si více v kapitole „K vysokému podmetu bez stavební uzávěry“.

Bude—li krmeno tekutým krmivem ve vysokém podmetu přes den, musí být splněny dva předpoklady:

1. Krmení musí být bez výjimky u všech včelstev v jednom čase.

2. Slaboši a bezmatečná včelstva se na stanovišti nesmí nacházet.

Chtěl bych zdůraznit ještě jednou, že během nepatrné snůšky v pozdním létě nesmíme být lehkomyslní. Ani medné plásty, ani cukrový roztok nesmí stát kolem!

Práce musí být provedeny rychle, čistě, pak zůstaneme pány nad rušivým jednáním zlodějek. V počátcích vývoje nástavkového včelaření u nás byl uváděn právě čas letní kontroly jako pádný argument proti volnému vystavení nástavkových včelstev vzhledem ke zvýšenému nebezpečí loupeže.

Dnes ví každý praktický nástavkový včelař jak tomuto nebezpečí účinně předejít.


Spotřeba krmiva od 15. září až k jarní kontrole
Všeobecně platí pravidlo, že nástavkové včelstva musí být nakrmena do 15. září. Zásoby krmiva u včelstev síly 1 ve dvou nástavcích a síly 1—2 musí být 23 kg a u včelstev v jednom nástavku 18—16 kg. V tabulce 13 je sestavena spotřeba krmiva u včelstva ve dvou dřevěných nástavcích za poslední 3 roky. Od 15. září do 15. října máme každý rok ještě silný úbytek, v průměru asi 4 kg. Odchod letních včel tu hraje také ještě roli. Další ztráty jsou z opakovaného přenášení a pěchování potravy. Při vážení včelstev včetně nástavků, musíme mít tuto ztrátu od 15. září na zřeteli, protože na jaře může být nedostatek krmiva. Další důležité srovnání je ještě spotřeba krmiva v izolovaných a neizolovaných nástavkových úlech. V tab. 13 jsou sestaveny výsledky. Pro časový úsek od 15. října až 31. ledna — tedy pro stav bez plodu — je udána vyšší spotřeba o 633 g. Během začínajícího jarního rozvoje bylo v létech 1975—76 (normální roky pro jarní rozvoj) do konce dubna zvýšení průměrně spotřeby o 363 g. V roce 1977 byl rozdíl v únoru 1 kg, protože nástavkové včelstva v dřevěných clech silněji plodovala. Stav plodu 24. února: Dřevěné nástavky 7 180 plodových buněk, isolované nástavky 4 550 plodových buněk, tzn. plus 2 630 plod, buněk v dřevěných nástavcích (57.8 %). 6. března: dřev. nástavky 12 607 plod. buněk, izolované nástavky 8 148 plod. buněk, tzn. 4 459 plod. buněk více v dřevěných nástavcích (54,7 %). Počítá se pro 4 000 - 5 000 včel asi 1 kg spotřeba potravy. V normálním roku je větši spotřeba potravy od 15. října do jarní kontroly asi 1 kg. V tab. 14 jsou výsledky velkého posunu od 22. října 76 a 29. února 1977 v prostoru Knittelfeld. Průměrná větší spotřeba se kryje zcela s dosaženými hodnotami v létech 1974 — 1977.

Tím také pro naše poměry platí, že normální dvounástavková včelstva v dřevěných jednoduchých nástavcích mají zvětšenou zimní spotřebu potravy max. o 1 kg, a izolované nástavky nepřinášejí takové přednosti, které byly všeobecně propagovány. Vše s omezením — silná včelstva.

Velká spotřeba potravy v časnému jaru nutí včelaře předčasně silně krmit a souběžně provádět podněcovaní krmení. U včelstev bohatě zaopatřených potravou způsobuje přenášení krmiva automaticky úspěšné podněcování. Vývoj je také značně ovlivněn zásobami. Výnos medu je rovněž ovlivněn především vydatností snůšky a reservami potravy v oblasti plodiště. Jdou—li včelstva s nulovými zásobami do hlavní snůšky, nesmíme přehlédnout, že je nejdříve vyplněn prázdný prostor kolem plodu a teprve potom začínají včely ukládat zásoby od shora dolů (obr. 81. a).

Jak dalece mohou zimní zásoby zfalšovat med! Rezerva krmiva do 5 kg, která se dostane po prvé záměně nástavků do spodního nástavku, zůstane nedotknuta, je—li: venčí donášen nektar či medovice. K tomuto názoru opravňuje nás analýza celkové spotřeby. Od 15. září do 30. dubna je v průměru registrována spotřeba okolo 13 — 14 kg. Je nutno vzít v úvahu ještě kompenzační přírůstek množství plodu, přineseného jarního pylu a také malé množství nektaru. Tyto faktory nechají se přibližně vyhodnotit z vývoje plodu. Pro rok 1975/76 musí být připočítáno 4—5 kg a pro rok 1977 asi 6,8 kg. Tím dostaneme pro jednotlivé roky následující celkovou spotřebu: 1975 — 18 kg, 1976 — 17 kg, 1977 — 24 kg. Při zimních zásobách k 15. září 20 kg docílíme právě spotřebování do květu pampelišky. V roce 1977 byla vzhledem k silnému rozplodování, zřetelně vyšší spotřeba potravy. Se zbytkem zásob (reservou) můžeme počítat jenom tehdy, když k 15. září je k disposici minimálně 23 kg zásob potravy. Vyobrazeni 50,51 ukazují rozdělení potravy ve dvounástavkovém a jednonástavkovém včelstvu, rovněž jako i v nízkonástavkovém úlu. Ve všech třech příkladech jedná se o průměrně, optimální zaopatření potravou. V jednonástavkovém včelstvu (Zander) musíme být spokojeni s 15 — 18 kg, protože při ještě větším zaopatřeni potravou nezůstanou žádné prázdné buňky pro zimní sedění(obr.52,53).

Jakmile je druhý nástavek na jaře nasazen, musí být tekutě krmeno. U dvouprostorových včelstev můžeme si tuto práci uspořit.


Roční požadavek na krmný cukr
Rentabilita našeho včelařeni je zajišťována pouze krmením náhradním cukrem za odebrané medné zásoby pro zimu a časné jaro. Dokážeme—li vlastni spotřebu na včelstvo asi 80 kg medu ročně nahradit krmením cukrem, aniž by byl zfalšován med, mohla by být rentabilita dále zvětšena. S našimi dnešními znalostmi musíme především zabezpečit, aby krmnými zásahy zůstal vytáčený med přírodním. Musíme se pouze smažit, aby zavíčkované zásoby potravy z cukerného krmení zůstaly v okolí plodového hnízda, odkud na základě dosavadních pokusů nebudou přeneseny.

Nástavkové včelstvo síly 1 potřebuje od 1. srpna do 15. září asi 14 kg krmiva. Odpadne-li zvětší částí pozdní letni snůška, potom se zvětší spotřeba cukru v návaznosti na skončená medobraní provedeným krmením z 10-12 kg na 16 až 18 kg. V roce 1977 to bylo v Horním Štýrsku. V tabulce 15 je vypočítána spotřeba potravy (měsíčně vyhodnocená) pro nástavkové včelstvo síly 1.

Výnosovou situaci můžeme zlepšit optimální polohou krmiva v oblasti plodového hnízda. Medné věnce musí být pokud možno zavíčkované, potom je přenášení během snůšky absolutně vyloučeno.

Spotřebované množství cukru je rok od roku proměnlivé. Roční požadavek, podle mých zkušeností, leží mezi 10 a 40 kg na včelstvo.


Konečné krmení (v čase mezi 10. — 15. záři)
Síla zazimovaného včelstva je, mimo rozvinutého plodového tělesa v srpnu, závislá také na prostorových poměrech. (Smysl pro prostor: Böttcher, Bretzchko). Z tohoto důvodu se odstraňují medníkové nástavky teprve před konečným zakrmením. Radikální zúžení nástavkových včelstev bezprostředně na konci snůšky zapřičiňuje tvoření brad na letácích a další důsledek je citelně scvrknutí síly včelstva. Včelstvo vytvoří novou velikost (váhu) odpovídající změněným prostorovým poměrům a vyžene při tom předčasně část včel ven. Chceme-li tedy zazimovat silné včelstvo v jednom prostoru, musí se ponechat medníkové nástavky až do konečného krmení.

Silné překrmení do začátku srpna je přitom problematické. Nenechá se zabránit, aby část zimní potravy v medníkových nástavcích nezůstala ještě před jejich odstraněním. Jednodušší a účelnější je zazimovat včelstva síly 1 obligátně ve dvou nástavcích.

Jsou obavy, že při dvouprostorovém zazimováni ve spodním nástavku zplesniví příliš česna přes celé dno. Vrchní kruhové česno může být ve druhém nástavku po konečném zakrmení otevřeno. Zajišťuje dobré přídavně odvětrání (obr. F/13).

U nástavkových úlů s vysokým dnem se krmí spodem korýtkem (obr. 54). Krmení spodem je z hygienických důvodů odmítáno. Za určitých předpokladů jsou tyto připomínky správné. Především u slabých a nemocných včelstev. Také předjarní kontrolou, po dlouhé letové přestávce, nemá být krmeno pokud možno odspodu. Jakmile ale pro pokročilý vývojový stav včelstva začnou viset dolů, není žádné nebezpečí nákazy.

V pozdním létě a na podzim je samonákaza (autoinfekce) vzhledem k rezistenci pozdně letních včel redukována na minimum, takže v tomto čase může být u normálně vyvinutých včelstev použito krmení spodem bez nebezpečí. Během mého šestiletého krmení spodním krmítkem nemohl jsem pozorovat žádné vývojové poruchy. Zdravá, silná včelstva vyprazdňují krmítko úplně čistě. Nalezneme—li v krmítku po krmení mrtvé včely — často je to velký počet, potom mají být takováto včelstva příští jaro přísně kontrolována. Nadprůměrně silná včelstva vyberou krmítko bez plováku. Přesto je ale účelné každé krmítko vybavit plovákem.

V jaké denní době má být krmeno? Čas bez nebezpečí je především v noci. Můžeme krmit bez nebezpečí také ve dne, když:
1. Všechna včelstva dostanou krmivo najednou.
2. S jistotou není na stanovišti žádné bezmatečné včelstvo.

Krmení horem (prosakovací a krmný strůpek) je bez nebezpečí. Krmení spodem je ale spojeno s předností, že potravu odebírají převážně létavky a aktivně se zúčastňují na zpracování. Zcela objektivně není ještě možno rozlišit, která z obou krmných metod je lepší. Krmení je možno ulehčit technickými pomůckami. Při příznivě nakloněné stráně můžeme využít ke krmení přednostně samospádu s 2/3 palcovou hadicí. Hadice z plastické hmoty se jednoduše připojí k 200 l sudu nebo 500 l tanku z plastické hmoty (obr. 55). Není—li svah, musí být zapojeno čerpadlo (pohon: el. proudem nebo benzinový motor) a krmení může být provedeno takto i na rovině. Zcela bez problému to také není, protože při velkém tlaku může být vytlačeno krmivo z krmítka. Asi s 10 l plastikovou nádobou, která je průběžně plněna z plastikové konve nebo tanku, je možně také rychlé krmení.


Praktické provádění
Nástavková včelstva síly 1 a 1-2 sedí ve 2 nástavcích a mají uprostřed srpna ještě 2-4 plodové plásty. Chybějící množství potravy musí být odhadnuto. V tomto čase měly by mít oba vnější plásty ještě asi 1 kg zásob. Jsou-li oba vnější plásty bez potravy a přiléhající se 2/3 plně, potom můžeme uvažovat, že chybí ještě 4 kg zásob. Odhad celkové váhy nástavkového včelstva ručním naklonění nástavkového úlu ulehčuje určení stavu zásob. Aby toto bylo možné, musí být vzdálenost dna od přední hrany okrajového dřeva vždy stejná (asi 10cm). Časem získáme takovou rutinu, že můžeme zjistit stav zásob v každém nástavkovém včelstvu bez otevírání úlu. Přesto by bylo lehce přisunuté vážící zařízení praktickým přístrojem. Průmysl výroby přístrojů by mělo něco napadnout — zde je mezera na trhu. Optimálně nakrmené včelstvo síly 1 ve dvou nástavcích musí mít 15. září 23 kg zimních zásob. Toto množství potravy musíme odečíst brutto váhu úlu.

Příklad: Zjištěná brutto váha je 50kg. Jak velké jsou nyní zásoby potravy? K tomu musíme znát váhy jednotlivých částí nástavkového úlu. Váží-li dno asi 7 kg, dva nástavky 9 kg, víko s vložkou 3,5 kg, 20 plástů 8 kg, krmítko 1,7 kg, včely asi 3 kg, pylová korektura + vlhkost + starší plásty 0,8 kg = 17 kg zásob (netto váha). Je třeba doplnit ještě 6 kg zásob. Tento příklad ukazuje, jak bylo cenné získat brutto váhu pro optimální zazimováni. Konečně hotově zakrmené včelstvo ve dvou nástavcích by mělo vážit 15. září 57 kg a třínástavkové nízkonástavkové včelstvo 55 kg (obr. 56).

Až do vyzimování ovlivňují zásoby rozhodující měrou sílu včelstva. Síla včelstva je závislá nejenom od prostorových poměrů, ale také od zásob. Včelstva ve dvou nástavcích s 18 kg zimních zásob ztratí do jarní kontroly citelně na síle a tím je účinek dvouprostorového zazimování bezvýznamný.

Mezi 15. zářím a 15. říjnem je z velké části přenesena zimní potrava z vnějších částí do zimního sediska.

Rezervní včelstva a nástavková včelstva sily 2 přezimují v jednom nástavku. Zimní zásoby těchto včelstev měly by být k 15. září 15—18kg.

Mezioddělky nad mateřskými včelstvy, které nemusí sedět vždy na deseti plástech, jsou zazimovány jako rezervní včelstva. Přezimují na sedmi plástech se zimními zásobami kolem 10 kg bez problémů.

Během konečného krmení — podle krajiny a klimatické polohy se krmí v době mezi 10. zářím a 1. říjnem roztokem 3:2 (Tři díly cukru, dva díly vody). Jeden litr této koncentrace dává asi 1 kg zimních zásob. Často je potřeba vědět přesné množství roztoku na základě známého množství cukru a vody. Dále uvedeným vzorcem se nechá roztok lebce spočítat.


Množství roztoku = množství vody + (1,65 / váha cukru)

Zasunutá mřížka na místo kočovní sítky před česno a před kruhové letáky je účinnou ochranou proti myším. Ptáky je nutno také udržovat v úctyhodné vzdálenosti zavěšenými atrapami dravců. Absolutní klid zajišťuje malou spotřebu krmiva a zdravé zimování (obr. F/14).


Kontrola zimování
Až na vyzimování ponecháme včelstva nerušena. Během zimních měsíců stačí přijet na stanoviště jednou za 14 dní. Po prvém pročišťovacím proletu (F/14) odstraníme mrtvolky z česen a vyčistíme či vyměníme dna. Od včestev s velkým počtem mrtvolek odešleme na vyšetření po 20 včelách v krabičce od zápalek. Je-li ještě sníh, můžeme před úly nasypat popel.
Naše nástavková včelstva leží 50 cm na zemí na lavicích. Každý z nás vyděl mezi stébly trávy při studeném počasí před česny početné nosičky pylu. Zcela nápadný je obraz při dobré snůšce. Velké množství těžce naložených včel vracejících se domů odpočívá sedě na stéblech trávy. Při teplém počasí se nic neděje, ale často létají včely při teplotě pod 15°C a potom na zemi ztuhnou. Na jaře je ztráta nosiček pylu velmi zlá. Tomuto nebezpečí můžeme zamezit pokud před česna položíme šikmo tmavé desky (ruberoid). Včely pak mají suchou a teplou „přistávací dráhu“ (obr.57).


Očkování léčivým těstem
Jakmile plně kvetou jívy, zavěsíme všem včelstvům do sedění plné rámkové krmítko s léčivým těstem, asi 2 kg (obr.58). V létech s mírnými zimami začínají kvést jívy na slunečných místech, zejména v jarních snůškových oblastech již uprostřed února. Tu musíme samozřejmě ještě nějaký čas počkat na větší nabídku pylu. V jarních snůškových oblastech je to mezi 5. a 20. březnem a v letních snůškových oblastech mezi 20. březnem a 15. dubnem (1973 14. dubna a 1977 12. března).

Při této příležitosti se poznamená síla včelstva i stav zásoba a údaj připevníme připínáčkem na zadní stěnu úlu.

Krmné pokusy s radioaktivním cérem ukázaly, že ozmačená cukrová voda nejprve byla odložena v okolí plodu (85,6 % v okolí plodu a 14,4 % v medníkovém nástavku).

Při ošetřování léčivy 7 až 8 týdnů před prvým korekčním zásahem (shodné s uvolněním medníku) Jsou již všechny nezavíčkované zásoby z okolí plodového hnízda spotřebovány. Potom prakticky nemohou přijít žádné léčivé přísady do medu. Mnohem nebezpečnější je ošetřováni léčivy teprve na základě pozitivního zjištění nemocí (větší výskyt mrtvolek před česny a na úlovém dně, neletné včely a bez zduřelého zadečku, bez vzepřených křídel před česny a v česnu), protože od té doby k prvému korekčnímu zásahu často projdou pouze dva týdny a potom s jistotou mohou přijít nespotřebované zbytky léčiva do medníkových nástavků.

Špatně obsazené nástavky se odstraní (obr. 61). Prostor a odpovídající sila včelstva musí být vždy vzájemně sladěny. Příliš mnoho nebo příliš málo - oboje je stejně špatné (obr. 62,63,64,65). Všeobecná nejistota počasí ve středoevropském prostoru nedovoluje u včelstev ve dvou nástavcích krmení těstem odspodu.

Kapsové krmítko umožňuje v tomto čase nejjistější příjem léčivého těsta. Doolittl používal v Americe koncem 19. století kapsové krmítko v šířce rámku jako prvý. U nás nalezlo rámkové krmítko obligátní vstup v šedesátých letech do našich provozů a používá se k odběru těsta, suchého cukru a cukrové kaše. Mezitím byly doporučovány rozličné vnitřní světlosti. Rozhodl jsem se již v počátku zavádění rámkového krmítka pro vnitřní světlost 30 mm. Neovlivňuje proto žádným způsobem teplotní poměry ve včelstvu. Mimo to je zaručen úložný prostor a krmítko zajišťuje kontinuální odběr krmného těsta během labilního počasí při květu jívy.

Pyl zvenčí a krmné cukrové těsto zevnitř umožní silný nástup plodování a umožní současně optimální využití zimních včel. Pomalé plodování bez bohatých pylových zásob od poloviny ledna trápí silně část včelstva a působí zkrácení života zimních včel.

Nejprve odebrané krmné těsto má být tedy léčivé těsto. Na základě mých dlouholetých pozorování ošetření Fumidilem a Sulfathiazolem během kritické vývojové fáze až do rozvoje stavebního pudu dává pozitivní výsledky .


Výroba léčivého těsta
Léčivé těsto se skládá s Fumidilu (1 lahvička na 25 kg pudrovéno cukru) a Sulfathiazolu (2 g na 1 kg pudrováno cukru). V akutních případech špatného nemocného plodu se zvýší dávkování na 4 g/l. Sulfathiazol v čisté substanci jako prášek se musí před přidáním k těstu rozpustit v 10 % louhu. V 10 cm3 jsou potom obsaženy 4 g Sulfathiazolu. Pro 25 kg pudrováno cukru musí se použít 125 cm3 tohoto louhosulfatbiazolového roztoku. Výrobu těsta je možně s úspory času provést v padesátilitrové míchačce na beton. Po několika otáčkách nalije se 6—7 l teplého, hustě tekoucího medného roztoku do otáčejícího se bubnu. V několika málo minutách je těsto hotovo a může být vyprázdněno do vany, plastické hmoty (viz obr. 64,67,68,69,70).


K otázce tvorby rezistence
Přidáváním medikamentů do zimních zásob nemá žádnou cenu! Je to nesmysl, protože účinná koncentrace se ztratí smísením s ostatními zásobami.

Rovněž dodávání léčiv proti nosematoze v pozdějším vývojovém stadiu je z pohledu mých zkušeností nesprávné a nebezpečné pro vytáčení medu, zejména jarního.

Od 10. dubna nekrmit medikamenty!


Účinné mechanizmy záměny nástavků
Pootočení plodových plástů resp. otočení celého plodového nástavku o 180° jsou známé způsoby pro rozšíření plodu. Takový zásah je úspěšný z jednoduchého principu, protože u jednonástavkových včelstev má letový otvor dominující stimulující účinek k rozmnoženi vertikálního stimulu pro včelstvo.
Rozšíření plodového hnízda orientuje se v tomto případě pouze dle umístěni letového otvoru. U dvounástavkových včelstev získává směr nahoru oproti stimulu letového otvoru převahu, takže záměna nástavků vede k rychlému rozšíření plodu. Při každé záměně nástavků je nutno dát pozor, aby se ve spodním nástavku nacházela hlavní část plodu. Bude-li záměna nástavku účelně provedena, dojde k překlenutí plodové stagnace a bez přerušení vývoje, jak to již doporučoval Armbtuster. Američané nechávají plod rotovat okolo prostředního nástavku. Taková záměna nástavku může být účinná jenom potom, mají-li nahoru postavené nástavky většinu plodu vyběhlého nebo se tam nenachází vůbec žádný. Výzkumy s kraňkou udávají, že po první záměně nástavků se hlavní část plodu zpravidla nachází ve druhém nástavku (viz obr. 74,82).

Záměna nástavků zůstává bez efektu, jestliže současné plodování zůstává v prvém nebo třetím nástavku.
U záměny nástavků Zanderova nástavkového úlu platí během jarní kontroly stejný princip, a sice po záměně nástavků musí být hlavní díl plodu ve spodním nástavku!


Jarní kontrola — první záměna nástavků
V čase mezi vyzimováním a jarní kontrolou zůstává síla včelstva přibližně stejná (květ třešní). Příznivá teplota a snůškové poměry (přednostně v časné snůškové oblasti) vedou k silnému uvolnění včel ve včelstvu, což vyvolává klamný dojem přírůstku síly včelstva.

Jarní kontrola je nutná na konci prvé vývojové fáze (viz tab. 11). Denní maxima určuji absolutní délku trvání tohoto vývojového úseku. Z tohoto důvodu mohou uplynout po květu jívy 3, max. 6 týdnů do jarní kontroly. Použitelnou orientační pomoc nabízí květ třešně, abychom mohli určil tento časový bod. Pampeliška kvete většinou již z 50%. Většina včelstev síly 1 začíná plodovat pomalu do spodního nástavku. Včelstva síly 1—2 obsedají až do 50% spodní nástavek, plod mají pouze ve vrchním nástavku. Toto platí pro dvounástavková včelstva. Kdo včelaří podle jednonástavkové metody, má v tomto čase včelstva zralá k nasazení nástavku (síly 1) — obr. 75.

Chovatelská měřítka řídí se zcela tím, zda pracujeme dle jednonástavkové nebo dvounástavkové metody. Hlavní rozdíl je v zaopatření potravou.

Včelstva síly 2 budou vyplněna plásty s krmivem nebo světlými prázdnými plásty. Pootočeni plodových plástů je často účinné u včelstev síly 2-3. Tato včelstva podržíme až k příštímu zásahu jako tichou rezervu. Plodování včelstev síly 1 a 1—2 činí v průměru 23 000 — 20 000 plodových buněk a okolo 8 - 6 plodových plástů (obr. 74).


Jarní kontrola vyžaduje následující práce:
a) u dvouprostorových včelstev provést záměnu nástavků (obr. 76,77)
b) jednonástavkovým včelstvům nasadit celý nástavek - rozšíření nahoru. Nástavek se vybaví zásobními plásty, světlými prázdnými plásty a 2—3 mezistěnami po stranách. Po melicitozních letech zesílí včelstvo také 3-4 plásty s melicitozním medem v hornímu nástavku, vespod zůstávají tyto nepovšimnuty.
c) po provedené záměně nástavků vyřadit špatné plásty z nástavku přehozeného ze spodu nahoru a nahradit je světlými. Také zde mnohou být melicitozní plásty rozškrábány, navlhčeny a pověšeny do středu nástavku.
d) jestliže je potřebné, vyčistit dna
e) zjistit stav zásob (obr. 78)
f) zjistit stav plodových plástů (obr. 79)
g) bezmatečná včelstva spojit s reservními včelstvy
h) korekci prostoru (odstranění neobsazených nástavků) provést tam, kde rychlým odchodem zimních včel silně poklesla síla včelstva. Dlouhověkost zimních včel, zdravotní stav je v tom čase velice zřetelně k rozeznání.
i) slabochy zcela rozpustit

Záměna nástavků nesmí být provedena bezmyšlenkovitě. Mezi včelstvy jsou vždy výjimky; tak se mnohdy stane, že se nachází hlavní část plodu ve spodním nástavku. V takovém případě stačí rozškrábat jeden plást se zásobami a zavěsit do středu horního nástavku. Jindy bude lépe působit převěšení plodu. Sila včelstva, plod a stav zásob rozhodují o způsobu provedeni.

Často je dvounástavkové včelstvo příliš slabé a horní nástavek bude bez účinku (obr. 60). V časné snůškové oblasti (pod 500 m nadmořské výšky) uzavírá po jarní kontrole v normálních létech silné plodování podporující květová snůška. Až do prvního korekčního zásahu ukazuje se v mnohých letech jako nutné zavěsit ještě jednou mezistěny do druhého nástavku. Stavební pud je ročně podroben velkým změnám a k obnově stavby slouží proto rozličně. V časné snůškové oblasti je čas až do prvního korekčního zásahu provázen dobrým stavebním pudem. V letní snůškové oblasti může snůška z pampelišek přivodit podobnou situaci. Jak v časné snůškové oblastí, tak také v letní snůškové oblasti musí první korekční zásah následovat v konečné fázi jarní snůšky. Včelstvům se musí dát neprodleně před bezsnůškovou mezifází až k počátku letní snůšky (malina, medovice listová a z jehličnanů) dostatek prostoru, pečovat o to, aby vývoj plodu dosáhl bez rušivých vlivů vrcholu. V mnohých létech je v této přechodové fázi nutné podněcovací pomalé krmení (kaše nebo cukrové těsto).

Mají—li býti přemístěna včelstva z časné snůškové oblasti k využití lesní snůšky (kočovně včelařství), potom je bezpodmínečně nutná tvorba mezioddělků při optimálním vedení včelstev. V letní snůškové oblasti (včelaření na dálku) může být čas bez snůšky překlenut pomalým krmením až do lesní snůšky bez problémů, protože včelstva teprve směřují k odpovídajícímu vývojovému maximu.


Oddělení zimních zásob od vytáčeného medu
Záměna nástavků má ještě jednu velkou přednost, že totiž hlavní díl zimních zásob se dostane dolů a jenom dle potřeby bude přenášen. Freidoun (Alborzi) sledoval odebírání zimních zásob a tvorbu uložení potravy během dlouhodobého krmení. Odnášeni a ukládání potravy počíná vždy od středu k vnějšku. Nejdříve jsou naplněny potravou volné rohy plástů plodu, potom teprve je ukládána potrava nad plodové centrum.

Freidoun ukázal také na to, že včely čerpají zavíčkované plásty s potravou jen tak dlouho, než je přinášeno čerstvé krmivo. Přeneseme-li tedy zavíčkované plásty s potravou dolů, zůstává větší díl z nich stát jako rezerva potravy a nemůže pokazit jakost vytáčeného medu.


Tipy k praktickému provedení
Rozpouštění slabých včelstev není zcela bez problémů. Do oddělků mohou být rozděleny pouze tehdy, jsou-li zdravá. Plodové plásty je proto třeba prohlédnout! Včely jednoduše odstranit se stanoviště a plodové plásty přidat jiným včelstvům je rovněž problematické. Vysíření je nejjistější metoda!

Také během jarní kontroly nesmíme včelstva brutálně rozdělovat a nezbytně dlouho otvírat. Stačí prohlédnout dva plásty plodu, jeden z centra, jeden z okrajové části. Zkušenému nástavkovému včelaři umožňuje pohled na hustě obsazené plástové uličky dostatečný závěr o stavu a kvalitě nástavkového včelstva (obr. 75).

Před záměnou nástavků použijeme silné zakouření na včelstvo s vrchu a druhé česnem zespodu, poněkud počkáme a potom jdeme cílevědomě k práci. Velký kuřák s měchem je nejúčinnější „zbraní“ včelaře, jak se trefně vyjádřil Pfefferle (obr. SO).

Po skončení všech prací je nutno rozhodnout, zda se musí krmit nebo ne (obr. 78,79). Zásoby musí být u včelstva sily 1 a 1—2 nejméně 5 kg. U sily 2 o málo méně. Při zásobách 1—2 kg musí rozšířit zásoby cukerný roztok 1:1. Konečné dlouhodobé krmení těstem nebo kaší je nutné při výpadku jarní snůšky. Pro překlenutí proměnlivého počasí v dubnu neškodí, když včelstva nají ve spodním krmítku 2—3 kg cukrového těsta nebo tučné kaše (2 kg medu na 10 kg cukru) (obr. 81). Denně je odebíráno maximálně 200 g, tím není ani plně pokryta spotřeba, řídí však oběh potravy a dává reservním skupinám dodatečnou práci. Napájení česnem slouží stejnému účelu (obr. 73).


Výstavba snůškových včelstev (první korekční zásah)
Tři týdny po jarní kontrole nemůže se nic zvláštního stát. Vývoj plodu má stoupající průběh a množství nakladených vajíček matkou se blíží maximu. Z důvodů schematické představy prací v nástavkových včelstvech označím všechny práce po jarní kontrole jako korekční zásahy. Jsme právě ve druhé vývojové fázi, snažíme se ovlivnit růst plodového hnízda a odstranit pnutí vznikající uvnitř plodového hnízda. V časné snůšková oblasti může nastoupit nebezpečí rojení v čase mezi jarní kontrolou a prvním korekčním zásahem (viz 1975/obr. 11). V letní snůškové oblasti je průběh vývoje poněkud zpožděn a stejná situace je k očekávání mezi prvním a druhým korekčním zásahem. První korekční zásah v letní snůškové oblasti připadá na plný květ pampelišky a v časné snůškové oblasti je spojen s květem jabloní. Budeme—li kočovat k řepce, musí se provést první korekční zásah ihned na počátku této snůšky. Nebezpečí rojení bude zažehnáno, když se nachází ve spodním nástavku velké množství plodu a do horního nástavku přidáme 3—5 mezistěn. Dle síly včelstva přijde na druhý nástavek buď nízký nástavek nebo nástavek s celými plásty (obr. 53,84). V řepkové snůšce dochází přebytkem nabídky pylu k sešněrování plodového tělesa především tehdy, když bylo včelstvům poskytnuto příliš málo prostoru.

Proto ve snůšce z řepky je potřeba být poněkud velkorysejší s přidáváním prostoru, jinak se zvyšuje nebezpečí vyrojení.

Nástavková včelstva síly 1 mají po prvé záměně nástavků rozšířen plod v horním nástavku na 5 plástů a ve spodním nástavku se nachází v průměru 6 plodových plástů. Špičková včelstva dosahují v tomto čase celkovou sílu přes 40 000 včel (obr. 94 c). Zásah do plodového hnízda je teď již méně rušivý. V dalším sledu rozšiřuje ze plod v horním nástavku silněji než ve spodním. V mých dřívějších vydáních doporučoval jsem u včelstev síly 1 tři plásty plodu převěsit do třetího nástavku. Musím se opravit: je lépe 2—3 plodové plásty dát dolů‚ za ně do druhého nástavku převěsit mezistěny. Takovýto zásah působí vyrovnávajicím způsobem na plodový rytmus a odstraňuje přicházející pnutí. Třetí nástavek může být nasazen s prázdnými plásty (místo deseti jen devět plástů). Mřížka se nevkládá. V obrázku 85 jsou schematicky viditelné podrobnosti druhého korekčního zásahu pro všechny síly včelstev. Je také možno nasadit na místo nástavku s celými plásty nízký nástavek. Je tím umožněno plně využít časnou snůšku s brutto přínosem až do 15 kg (obr. 36).

Nástavková včelstva síly 1-2 měly by dostat pouze nízký nástavek. U síly 2 nejlépe nerušíme vývoj, můžeme však v každém případě zavěsit do horního nástavku 1—3 mezistěny (obr. 86). Opozdilci dostanou druhý nástavek a mohou býti ošetřeny konzervativní převěšovací metodou (viz obr. 87,88). Nyní si můžeme bez nebezpečí dovolit zavěsit mezistěny v horním nástavku a také mezi plodové plásty. Jsou—li mezistěny zavěšeny příliš daleko na stranách, budou jen velmi pomalu vystavěny a nebudou zakladeny. Převěsíme je při příštím zásahu ke středu. Dáme—li je ihned do centrálního okruhu plodu, šetříme si pozdější třídění plástů. Samozřejmě musí být stavební pud. Po roce s melicitozní snůškou přijdou rozškrábané a navlhčené melicitozní plásty mezi plodové plásty do vrchního nástavku a mezistěny výjimečně na strany. Ve spodním nástavku zůstanou většinou nedotčeny. Až k druhému korekčnímu zásahu se nenasazuje mřížka. V časné snůškové oblasti mohou některá včelstva, která mají explozivní vývoj (převážně s dvouletými matkami), mít snahu se vyrojit. Zde pomůže bez výjimky pouze tvorba mezioddělku.


Obohacení nebo komplikace
Vedení smíšeného provozu s celými a nízkými nástavky způsobuje nejistotu. Nepředpokládám zde ještě příliš dlouhé zkušenosti, ale nevidím tu žádné zvláštní problémy. Nízký nástavek představuje ideální rozšíření normálního nástavku. Poslouží nám k získávání medu, především může v horších letech zlepšit výtěžek medu. Jednou obstaraný, vybavený rámky, může být používán nízký nástavek po mnoho roků. Zůstanou-li rámky nezaplodované, nic se neděje a mohou být bez problému uchovány. Takto viděn je nízký nástavek přednostním provozním prostředek jako mřížka, úl pro oddělky nebo oplodňovací úlek. Rovněž si myslím, že nízký nástavek rozšiřuje značně přizpůsobivost provozu.

Dvacátým květnem jarní snůška v průměrných letech končí - pampeliška a ovocné stromy jsou odkvetlé. Až do druhého korekčního zásahu musí být přemostěno bezsnůškové období krmením kaší. Doporučuje se jako nutné, mezi oba korekční zásahy přidat jeden mezizásah a připojit pomalé krmení.


Přemístění nástavkových včelstev z jarní snůškové oblasti do letní snůškové oblasti (využití dvou snůšek)
Těžkosti nastanou ve všech těch případech, kdy časný jarní vývoj nastává v jarní snůškové oblasti. Včelstva dosáhnou předčasně vývojového maxima a musí přestát kritickou fázi až do kočování do letní snůškové oblasti. Proto častokrát není zajišťováno žádné silné přezimování (nadměrně silné). Potýkáme se s vyzimováním slabších včelstev, používáme časově náročné jarní podněcování a využíváme časnou snůšku k vývoji včelstev. Z tohoto důvodu se nám daří větší část včelstev přivést do lesní snůšky bez rojové horečky. Zda je tato metoda optimální, chci pochybovat. Včelstva je nutno mít k času jarní kontroly již tak daleko, že dobře staví mezistěny a mohou obdržet nízký nástavek pro příjem jarní snůšky. První korekční zásah (plný květ pampelišky – konec jarní snůšky) musí být spojen s dělením včelstev. Až do kočování jsou ještě 4 týdny času, tato časová mezera stačí k tomu, aby byly v mezioddělcích se zralých matečníků oplodněné matky a tyto mezioddělky ještě před kočováním mohly být spojeny s mateřským včelstvem (druhý korekční zásah). Mateřské včelstvo může během celého času obdržet nízký nástavek, dělením plodu jsou vyloučena napětí a nad ním se může mezioddělek lépe vyvíjet.

S tímto dělením včelstev můžeme mít šance využít časnou snůšku a současně provézt účinné zmlazení před letní snůškou.


Děleni mateřských včelstev a spojení před začátkem hlavní snůšky
1. Výchozí pozice před tvorbou oddělků. Musí být k dispozici nejméně 8 plástů (Zanderových)

2. Tvořeni mezioddělků dělením plodového hnízda. Schematickou tvorbu ukazuje nákres, přednostní dělení s odpovídajícím plástovým vybavením mateřského včelstva. Oddělek musí mít dobře vybaven plásty s krmivem. Nesmějí být přidány žádné plásty s krmivem z cizího včelstva. Zbytek včelstva, matkou bude krmen spodem cukrovou kaší nebo těstem. Dělení se provede plastikovou sítí. Vrchní kruhový otvor se otevře. Mateří buňka se přidá nejdříve za 48 hodin, lépe za 72 hodin.

3. První kontrola. V mezioddělku jsou vajíčka a nejmladší larvičky. Mladá matka klade asi od 20. května. Dle obsazení nasadíme mateřskému včelstvu nebo mezioddělku nástavek‚ prázdnými plásty (soušemi). Zpravidla to bývá mateřské včelstvo. Až do času spojení musí uplynout nejméně dva týdny od počátku kladení. .

4. Spojení. Mezioddělek se nasadí na mateřské včelstvo. Dvou a víceleté matky nemusí se na rozdíl od jednoletých před spojením odstraňovat. Jednoleté matky jsou ještě pro mladou matku nebezpečím.

Po spojení můžeme nasazenému mezioddělku zavěsit 2-3 mezistěny.

Mřížka se položí na druhý nástavek.


Druhý korekční zásah
V létech s dobrým jarním vývojem je nutný mezizásah po prvém korekčním zásahu. Ve špatných letech mezisásah odpadá. V tomto mezizásabu bude plodové těleso ve druhém nástavku poněkud přestavěno. Mezistěny vystavěné mimo plodové hnízdo, resp. plodové plásty, se převěsí na vnějšek. Opatrné přeskupení plodového hnízda postačuje u včelstev s rojovou náladou k zamezení rojení. U opozdilců můžeme nasadit druhý, příp. třetí nástavek. V tomto stavu zůstanou včelstva do začátku června.

Druhý korekční zásah (obr. 90) znova podpoří pozastavený plodový rytmus s tím podnítí sběrací pud. V pozdních létech se zkracuje časový usek mezi prvním a druhým korekčním zásahem na 2 týdny.

Nyní se ukazuje jako přednost, přiloženi „korzetu“ plodovému hnízdu, tedy matku uzavřít do spodního nástavku. Při dobrých snůškových prognózách mohou včelstva síly 1 plodovat dále ve 2 nástavcích. V takovém případě je zásah zcela jednoduchý. Z prvního nástavku odebereme volné plásty bez plodu a pylu a zavěsíme je do 4. nástavku. Plodové plásty ve 3. nástavku ponecháme nebo dáme do dolního nástavku. Vzniklý volný prostor vyplníme mezistěnami. Zůstanou-lii plodové plásty ve třetím nástavku, tak je účelné z druhého nástavka převěsit 2—3 plodové plásty (otevřeného plodu) do spodního nástavku. Do druhého nástavku přijdou za to mezistěny (obr. 91).

Po tomto zásahu musí být ve spodním nástavku nejméně o dva plodové plásty více než ve druhém. Mezistěny se přednostně použiji ve druhém a třetím nástavku. Mřížka potom přijde na druhý nástavek. Tato včelstva jdou do snůšky se čtyřmi nástavky (obr. 92). Očekává-li se jenom průměrná snůška, potom bych doporučoval uzavřít zcela matku do spodního nástavku (obr.93).

U části včelstev síly 2 a u všech síly 1—2 převěsí se prázdné plodové plásty z druhého nástavku do třetího, aby se mohly do druhého nástavku zavěsit mezistěny. Matka se uzavře do spodního nástavku (obr. 94:).


Praktické provedení
Třetí nástavek rychle prohlédnout - jestli se nachází nahoře čerstvý plod, je přítomna také matka. Odstraní se třetí nástavek a prohlédne se druhý. Matka se zpravidla nachází na čerstvě zakladených plástech. Nenalezneme-li matku, tak se dlouho nerozhlížíme a sklepneme včely s plodových plástů do spodního nástavku.

Rozdělení plodových plástů odpovídá asi situaci nakreslené na obr. 74 z 10. června. Do spodního nástavku sesadíme dohromady 7—8 plodových plástů. Všechny plásty s vybíhajícím plodem musí přijít dolů. Plodově plásty se silnými věnci pylu přijdou také dolů. Oba postranní plásty musí být krásné medopylové plásty. Mřížka přijde na první nástavek a nad ní zbylé plásty.

Mezistěny se rozdělí do druhého a třetího nástavku. Uzavřené plodové hnízdo ve spodním nástavku se 6 až 8 pěknými plodovými plásty zamezuje vlivu šoku (stressu) (obr. 94). Zralý plod přijde v tomto případě do spodního nástavku.

Podrobně postupujeme také u včelstev 1-2. V obou případech je lepší ještě trochu posečkat s nasazením čtvrtého nástavku. Nepochybně můžeme ale nasadit nízký nástavek s vystavěnými plásty. Nástavková včelstva musí na počátku snůšky obsedat dobře všechny nástavky. Dát ihned včelám více prostoru, nevidím jako přednost. Je mnohem lépe nechat včelstva vystavena poněkud tlaku a týden po začátku snůšky, dle síly včelstva, nasadit třetí a čtvrtý nástavek nebo nízký nástavek. Chceme—li stavět mezistěny v nízkých nástavcích, pak se doporučuje maximálně 5 mezistěn jako blok přidat doprostřed nástavku a tento vsunout mezi 2. a 3. případně 1. a 2. nástavek. Při denních přínosech přes 2 kg, jsou mezistěny u silných včelstev také vystavěny dobře v nejvyšším nástavku. Musíme ale dávat pozor, aby byly mezistěny nad tím nástavkem, kde je většina plodu. Potom můžeme včelstva až do skončeni snůšky ponechat v klidu. Všeobecně platná receptura bude vždy selhávat, protože včelařův cit a především vůle hraje význačnou roli u tohoto z posledního korekčního zásahu.

V souvislosti s druhým korekčním zásahem následuje také spojováni mezioddělků. Ve vyobrazeni 89 je způsob schematicky vyobrazen. Stará matka musí být při spojování odstraněna, pokud je jednoletá. V tab. 13 jsou sestaveny výsledky roku 1975 z provedených pokusů. Při dělení včelstev můžeme postupovat ne podle stáří matky, ale podle přístupu k plodování. Nástavková včelstva s jednoletou matkou jsou ve vývoji na špičce a dělení takových včelstev je u nich proto nutné častěji (obr. F/15).

V čase mezi první a druhým korekčním zásahem jsou zpravidla roje. Absolutní perfektnost v řízení rojeni nikdy asi nedosáhneme. V mém provozu činí podíl odrojených včelstev v dlouhodobém průměru pod deseti procenty. Explozivní vývoj vitálních kraňských včelstev většinou podceňujeme a včelstva, která se vyrojila, nejsou vždy nejhorší včelstva. Obr. F/17 ukazuje návrat silného roje. Matce byl zamezen odlet vložením pylochytu. Rojovou horečku léčím nejlépe utvořením totálního přeletáku. Odstraníme všechny plodové plásty. Mateřské včelstvo se dá na mezistěny na stejné místo do spodního nástavku a nad mřížku se nasadí 1—2 nástavky bez plodu. Dávka 4 litrů cukrového roztoku přivede všechno opět do pořádku. Nenastane-li v příštích sedmi dnech snůška přinese přeleták často více než neodrojené včelstvo. Vyrojený roj dáme vždy na staré místo a mateřské včelstvo rozdělíme. S nástavky se všechny tyto operace nechají provést skoro bez problémů. Rojová horečka může být zažehnána úspěšně tvořením mezioddělků. Provedeni: Matka přijde s 3—5 plodovými plásty a dvěma plásty se zásobami (smíšeně – otevřený a zavíčkovaný) do třetího nástavku.

Dělicí přepážka (pletivo, plastické síto nebo deska z tvrzeného dřeva) se položí a otevře očko. Po osmi dnech se vylámou všechny přebytečné matečníky (zamezí odletu zpěvavého roje). Jakmile má mladá matka zavíčkovaný plod, provede se zpětné spojení. Je—li špatné oplodnění následuje výměna matky mezioddělkem.

Kraňka se musí také vypořádat se špatným počasím (obr. F/l6). Druhý korekční zásah bývá mnohdy silně zkrácen. Nemůžeme si tedy dovolit příliš radikální zásahy.


Podstatné poznámky k přidáváni mezistěn
Mezistěny se mají zpravidla nechat vystavět v medníkových nástavcích nad plodem během hlavní snůšky. Takto vystavěné mezistěny přijdou příští rok, vlhké od medu, do plodového hnízda. V čase časné snůšky dáváme mezistěny přednostně do druhého nástavku, částečně mezi plodové plásty nebo na vnějšek plodových plástů. Ve spodním nástavku nenecháme stavět žádné, mezistěny — rovněž ne tehdy, když je matka uzavřena dole. Výjimku tvoří včelstva síly 2. Zde se zavěšují mezistěny výjimečně mezi plodové plásty do spodního nástavku (obr. 88).

Včelstva obdrží tedy při prvém korekčním zásahu 2—4, při druhém korekčním zásahu opět 2—4, tedy dohromady 4—8 mezistěn. V průměru bez zvláštního znásilnění 6 mezistěn. Kdo má teprve provoz ve výstavbě, může při průměrné snůšce, také bez těžkostí vystavět až 10 mezistěn v jednom včelstvu. Později dáváme 5 mezistěn za rok.

Obnova plástů u nízkých nástavků může být také kombinována se záměnou nástavků. Celé nízké nástavky s pěti mezistěnami (po straně přijdou přednostně pouze vystavěné plásty) můžeme bez dalšího zasunovat mezi druhý: třetí nástavek — v hlavní snůšce. Mezistěny budou nejlépe vystavěny při dobré snůšce nad hlavní masou plodu.

Během celého času snůšky zůstává plodiště v klidu. Podle situace ve snůšce se neprodleně nasazují nebo vsazují nástavky vybavené soušemi (obr. 94 b).

Konečně bych chtěl upozornit na následující, velmi časté chyby. A sice rozdělení plodu do všech tří nástavků a do každého nástavku zavěšení mezistěn mezi plod. Tímto způsobem můžeme nejspolehlivěji každé včelstvo učinit nepotřebným k nasazení do snůšky.

Jako úplně přebytečná se ukázala dříve doporučované devítidenní kontrola prohlížením. Nepodaří—li se při prvním neb druhém korekčním zásahu zamezit rojovému pudu, potom nepřinese ani opakované vylamování matečníků po devíti dnech žádný úspěch.


Mřížka ve svém účelném použití - pomoc pro druhý korekční zásah
Od výzkumu Lindauera víme více o funkci rezervní skupiny ve včelstvu. Tato se sestává z větší části také z létavek. Atraktivní snůška mobilizuje tyto rezervy. Včelstvo ze 70 000 včelami má na počátku letní snůšky (I. dekáda června) přes 50 % létavek. Je-li nasazeno denně všech 35 000 létavek a provedou-li jenom 3 výlety, je čistý přínos asi 5,2 kg. Takovéto přínosy jsou možně, ale jenom ve velmi dobrých snůškových dnech. Jak velká je skutečně sběrací možnost v dobrých a špatných snůškových dnech? Dle mých ještě neukončených výzkumů můžeme ve střední snůškové poloze (denní přínosy až 1 kg) počítat s nasazením max. 30 % létavek. Se stoupající nabídkou potravy přibývá stále podíl létavek u včelstev do 50 000 včel, než u včelstev přes 70 000 včel. U silných včelstev zůstává asi 50 % létavek v připravenosti. Letová frekvence snůškové včely může být 8 výletů. Včelstvo s 35 000 létavkami může v ideálním případě přinésti 7 kg medu, resp. nektaru v jednom snůškovém dnu. To je naprosto reálný přínos.

Musíme posuzovat včelstva kritičtěji a nepřecezovat je. Při stejné síle včelstva rozhoduje také sběrací pud včelstva - který má mnoho vlivů. Proto nemá žádný smysl nechat včelstva neomezeně růst. Nejistota předpovědí vydatnosti hlavní snůšky (počasí, míra medné produkce a rovněž sekrece nektaru) zůstane vždy pro nás neřešitelným problémem. S tímto problémem je také spojeno použití mřížky. Mřížka může mít příznivý vliv na prostorové uspořádání včelstva. Umožňuje lépe využít průměrnou snůškovou nabídku (30 kg brutto přínosu) se silnými včelstvy. V takových průměrných létech mně silná včelstva bez mřížky se dvěma plodišti zpravidla vždy zklamala. V dobrých snůškových létech, tedy při brutto přínosech přes 30 kg‚ může se na mřížku zapomenout. Neočekává—li se žádná vydatná snůška, doporučuji před počátkem snůšky uzavřít matku do spodního nástavku. Jakmile plodování dosáhne maxima a pro včelstvo začíná prvá odstavovací fáze (obr. 11), pak při takovémto seskupeni je hlavní snůška optimálně využita. Vložení mřížky přináší sebou přednost lepšího prostorového uspořádání krmivových zásob a zamezuje jejich rozptýlení.

Dostaví-li se nadprůměrná snůška, pak můžeme odstranit mřížku bez rozmyšlení - tento zásah přináší často velké přednosti. Úspěšný chov včel vyžaduje právě proměnlivá pravidla.

Ztráta na plodováni tu není. Včelstva zužují plod do spodního nástavku na 9—10 plástů. Pyl je ukládán silněji na postranní plásty a na okraje plástů s plodem v obrácené části. Srovnávací měření udává 14. června 1977 : nástavkové úly s dvěma plodišti 30 000 — 33 000 plodových buněk a nástavková včelstva s jedním plodištěm 27 000 — 30 000 plodových buněk. Tedy mezi oběma skupinami není znatelný rozdíl.

Dodatečně chci se ale zmínit, že jenom při vysokém podmetu nejsou žádné dodatečně účinky, při uzavření matky do spodního nástavku na soudržnost včelstva. Ve vysokém podmetu je stavěna obvykle divoká stavba a je tu velká část snůškových včel. Silné rozšířené plodové hnízdo ve spodním nástavku a malý odstup matky od létavek v podmetu působí druhotně značně na aktivizaci sběracího pudu u létavek.

Prostor nahoře nad plodovým tělesem může také negativně působit. Musíme sledovat vždy průměrnou snůšku. Včelstvo ukládá nejprve zásoby okolo plodového hnízda a potom začíná zcela od shora ukládat potravu dolů.

Také u nástavkových včelstev sily 1 je lépe nejprve nasadit jenom 2 medné nástavky ne více. Jakmile je vrchní nástavek, tady třetí naplněn ze 2/3, ale ještě nezavíčkován, může se nasadit čtvrtý. Příliš mnoho místa při průměrné snůšce vede k rozptýlení doneseného medu, resp. nektaru. Tři Zanderovy nástavky jako medníky jsou potřebné teprve při brutto přínosu přes 50 kg. Při takové snůškové situaci je registrován několik dní trvající přínos 2—3 kg/den.

Chtěl bych doporučit hlavní pravidlo, pracovat až do hlavní snůšky bez mřížky a potom uzavřít matku s hlavní částí plodu do spodního nástavku.

Je pravda, že tento zásah je náročný na čas, musí se najít matka, musíme sklepat včely, plodových plástů do spodního nástavku, to je všechno zdlouhavá práce, ale vyplatí se. V jednom dni je možné s pomocníkem přerovnat 40 - 50 nástavkových včelstev. Cvik a rutina zde také určují tempo. V letní snůškové oblasti musí se provést tato práce od 1.do 10. června.

Nízký nástavek přináší zde citelné ulehčení práce, protože podle dosavadních zkušeností můžeme mřížku opominout.

Od konce 2. vývojové fáze dosáhne plodové hnízdo největší rozšířeni. Sběrací pud je v tomto čase nejvyšší. Není proto na škodu, když nyní plodové těleso poněkud přestavíme. Nenastane-li pak ale snůška, je včelstvo zabržděno.

Trvá—li bezsnůškové období déle, trpí sběrací půd. Není—li po uzavření matky do spodního nástavku snůška, musí se krmit kaší odspodu. Čistý suchý cukr pomáhá také překlenout toto bezsnůškové období.

Mřížka, jak se vyjádřil dr. Sachs, je včelstvu účinným korsetem s účelem lépe rozdělit zásoby krmiva a plod během přiměřené snůšky.


Medobraní
V nadprůměrných létech snůšky (brutto přínos přes 50 kg) je nástavkový úl ve výhodě před všemi ostatními systémy úlů. Během celého trvání snůšky můžeme nasazovat, resp. mezivsazovat prázdné nástavky. Nasazování nízkých nástavků jako medníkových bude nabývati v budoucnu na významu. V průměrných létech jsou lepší než nástavky s celými plásty.

Stav zralosti medu určuje termín vytáčení. Zralý med je jenom v zavíčkovaných plástech. Až do 1/3 je možno tolerovat nezavíčkované buňky na jednom plástu. Také lesní med musí být zvětší části zavíčkován, protože mezi odebráním medných plástů a vytáčením často uběhne několik dní a během těchto dní otevřená medné buňky silně přijmou vlhkost. Problém je u smíšených snůšek. Přecházení snůšek ztěžuje získávání čistého druhového medu. V takových případech je vždy lepší sklízet zralý smíšený med, než nezralý druhový.

Ve smrkových snůškových oblastech můžeme počkat s vytáčením do 20.7.. Mezivytáčení na konci června může se nepříznivě projevit v melicitozních létech. Při nasazení melicitozní snůšky je nanesen do vytočených plástů tekutý med, množství ale nestačí k zavíčkování buněk a je smíchán s melicitozním medem. Vytáčení dělá pak potíže. Neprovádí—li se mezi mezivytáčení‚ může být tekutý med přenesen do napůl naplněných plástů až do zavíčkování, čímž se podíl vytočeného medu o několik kg zvýší.


A nyní k vlastnímu medobraní
Ve včelařství z povoláni (výdělečný provoz) provádíme odběr zralých medných plástů obvyklou metodou, vždy velmi náročnou na čas. Nověji zkouší se opět úspěšně zavést výkluzy. Výkluzy mohou pracovat jen tehdy, když včely nemusí přecházet ven, ale dovnitř. Abychom urychlili odchod včel z nástavku s medem, je nutno mezi vložit prázdný nástavek.

Vše je ještě velmi nedozrálé a v současnosti v experimentálním stadiu. Pokusy se stlačeným vzduchem nemají u nás také předpokládaný úspěch. Repelenty (karafiátový olej, benzaldehyd = falešný mandlový olej a kyselina karbolová) mohou se s úspěchem použít pouze u nízkých nástavků. Musíme tedy medné plásty buď setřást nebo omést (obr. 98). Nejjednodušší je setřást včely do rojáčku nebo nádoby z plastické hmoty (obr. F/l9, F/20) a potom zbytek včel ometeme smetáčkem. Létavky sami odlétnou z rojáčku a mladušky vysypeme zpět do včelstva.

Včelmistr Reinprecht vyvinul k vraceni včel praktický smyk, který může být nasunut do vysokého podmetu dna po vyjmutí česnového klínu (obr. F/18).

Odvčelené medníkové nástavky se odnesou k centrálnímu vytáčecímu místu a vytočené plásty se vrátí včelstvu až druhý den. Podle síly včelstva a současné snůšková situace, se třetí resp. čtvrtý nástavek již nenasazuje.

S medobraním (hlavní letní snůškou) je spojeno také rozpouštění špatných včelstev a mimo to je také možno provádět tvorbu oddělků (obr. 100). Po vytočeni jsou nástavková včelstva a uzavřenou matkou bez medu. V horním nástavku ponecháme tedy proto všechny plásty s nezavíčkovaným medem. Mřížka se odstraní a druhý nástavek se vyplní pěknými vytočenými plásty. Při nedostatečné snůšce se krní nejprve tekutě a potom současně kaší.

Čas medobraní je úzce spojen s letní revizí. Z tohoto důvodu je proto velmi důležité ukončit medobraní tak rychle jak je to možně, protože nesmí být posunuta výstavba zimního včelstva.

Jak již bylo vysvětleno na jiném místě, začínají včelstva zavíčkovávat plásty nejprve v horním nástavku. Tato skutečnost je užitečná a v mnohých létech můžeme začít vytáčet v prvé dekádě července. Mezi 20. červencem a 5. srpnem musí být čas dobře rozdělen. Je to poslední pracovní špička časově omezená. Tento časový úsek určuje rozsah provozu.

Pokusy s racionalizací vlastního vytáčení zaznamenaly v poslední době v našich výdělečných provozech zřejmé úspěchy. Nejprve se prosadila centrální medárna ve srovnání s primitivním vytáčením na kočovných stanovištích (obr. 101,102). Směr vede k vytáčeni na principu nepřetržitého toku. Jak Francouzi, tak také Američané nás na tomto úseku velmi předběhli.

Pro naše poměry chtěl bych doporučit následující průběh vytáčení:
Odebrané medníkové nástavky přijdou z venkovních stanovišť do centrální vytáčecí budovy (obr. F/16). Vzdálenost je při tom lhostejná. Plásty se tam uloží v suché teplé místnosti. Při teplotě okolo 20— 25°C se plásty nemusí před vytáčením předehřívat. Jestliže má následovat vytáčení v pozdějším čase, potom se musí plásty předehřát v tepelné komoře. Další uchovávání medných plástů předpokládá, že alespoň 2/3 jsou zavíčkovány.
Ve srovnání s normálními plásty se k tomu lépe hodí nízkonástavkové plásty, protože jsou zpravidla 100 % zavíčkovány (obr. 95).

Ve větším provozu připravuje odvíčkování další problém. Na trhu se nacházejí rozličné typy odvíčkovacích strojů. Uspokojivá řešení se ještě nenašlo. Elektricky vyhřívaný nůž se dá dobře použít u o něco přestavěných plástů. Nízkonástavkové rámky se s ním mohou optimálně odvíčkovat. Odpadový vosk z odvíčkování se případně zesílených plástů musí vytočit v normálním medometu s vložkou z jemného síta.

Je—li odvíčkováno rekordní vidličkou, kterou momentálně považuji za nejlepší, potom postačí, když vosk z odvíčkování necháme odkapat na jemném sítě(viz obr. 103). Pro včelařství s max. 300 včelstvy jde to tak dobře. V obchodě jsou dostupné ke koupi odvíčkovací vany (z čisté nerezové oceli) na stejném principu.

Jedna osoba může vytočit v šestiplástovém vratném medometu 600 kg a s pomocníkem až 1000 kg medu za jeden den. Během jednoho týdne může tedy vytočit provoz se 300 včelstvy celou roční sklizeň, tento výkon předběžně stačí. Větší provozy najdou v příštích létech jistě lepší řešení.

Praktické odvíčkovací zařízení můžeme si s nouze postavit sami z 200 l sudu. Horní třetina se podélně odstraní a nasadí se dřevěný nástavek s drátěnou sítí (nátěr kaučukovým lakem) (obr. 103). Na tento rám přijde zařízení podobné pultu pro noty — může to být také odvíčkovací zařízení koupené v obchodě. Odvíčkovávat mohou současně dvě osoby s každé strany. Přes noc se shromáždí med z odvíčkovacího zařízení a ponechá se na příští den. Vosk z odvíčkování je z 80 % zbaven medu. Než ale bude vyvařen ve smaltované nádobě, musí být ještě vyprán. 200 l sud se naplní do 2/3 voskem z odvíčkování a napustí se tolik vody až stojí na šířku ruky nad voskem. Po 1 hodině nahoru vyplave vosk zbavený medu a může být konečně vyvařen ve smaltované nádobě. Odvíčkované plásty postaví se nejlépe na karusel pro plásty (obr. 104), odkud jsou vytáčeny v šestirámkovém nebo vícerámkovém radiálním medometu.
Velké provozy nechají med vyčistit ve vyjasňovací vaně a pumpuji ho potom do odpovídajících nádob. Je—li plněn vytočený med ihned do 200 l sudů, musí se přinejmenším předem nechat proběhnout přes velká síta.

Včelmistr Reimprecht používá k tomu velké síto v průměru sudu a odstraňuje jím všechny hrubé částice z medu. Nemelicitosní med je nejpozději po jednom týdnu vyjasněn v sudu.

Spolkový včelařský ústav vyvinul ve svém venkovním stanovišti ideální dvojité válcové síto.

Teplá, suchá pracovat mistrnost s tekoucí vodou, šestirámkový zvratný medomet, odvíčkovací zařízení, odpovídající velikost zásobníku na vosk z odvíčkovačem, karusel na plásty a odpovídající počet 200 l sudů na med jsou potřeby pro optimální získání medu provozu s 300 včelstvy.


Nízkonástavkový úl — základní pokyny pro provoz
Nízkonástavkový úl je výsledek logického, perspektivního pokrokového vývoje z nástavkových úlů s celými plásty. Můžeme zde klidně mluvit o vývoji ve včelařství. To, že rozlišujeme teprve nyní nízkonástavkový úl, je třeba vyvodit z toho, že jsme ještě před krátkým časem včelařili v zadovácích a museli jsme se všeobecně seznámit s nástavkovým úlem. Počáteční zkoušky s nástavkovým včelařstvím jsou mezitím za námi a tu se přišlo jednoduše na nízkonástavkový úl. Tak se dívám přinejmenším na tento vývoj.
Práce s nizkonástavkovým úlem se v principu příliš neodlišuje od nástavkového úlu s celými plásty. Výměna nástavků byla rozhodující příčinou, proč dr. Farrar přešel na nízký nástavek – z důvodů zmenšení hmotnosti. Jednoduché protirojové zásahy opakovanou záměnou nástavků byl pozitivní vedlejší výsledek. Brzy se zjistil také dobrý účinek repelentů při získávání medu. Jsem toho názoru, že práce s nízkými nástavky je méně problematická než v nástavkovém úlu s celými plásty. Odkazuji se pouze na druhý korekční zásah provozu v Zanderově úlu a jaká potřeba času je nutná ve velkém provozu, než se přivedou včelstva do hlavní snůšky. Bez třídění jednotlivých plástů to jde jen v ojedinělých případech. Zásahy do plodiště jsou vždy spojeny s velkou námahou.

Také v nízkonástavkovém úlu musíme v časových intervalech úly jednotlivě otvírat, vyměňovat, roztřiďovat, atd. ‚ ale včelstvu přitom činíme méně škody. Samozřejmě jsou také zápory. Jedním je velký počet rámků, potom akrobatika při záměně nástavků, když např. včelstvo sedí ve 4 až 5 nástavcích. To vyžaduje trochu cviku. Revize po hlavní snůšce musí mít také na zřeteli rozestavění nezakrytých nástavků kolem a v každém nástavku je hemžení. Takovéto problémy jsou i u nástavkového včelaře s celými plásty, když chce vidět matku v bezsnůškovém čase.

Práce v nízkonástavkovém úle mohou být prováděny ve stejném pořadí jako v nástavkovém úle s vysokými plásty (obr. F/1). Plodiště je zatlačeno v průběhu krmení z třetího — tedy nejvyššího nástavku — automaticky do druhého. Nejhořejší nástavek se stává krmnou komorou. Prostřední nástavek zůstává hlavním sediskem zimního hroznu (F/21,22). Do hořeního nástavku zasahuje část zimního hroznu silněji než do spodního. Komunikace v zimním hroznu je v nízkonástavkovém úlu převážně příznivá.

Počátek plodování v pozdní zimě začíná v nejvyšším nástavku (obr. F/1). Na počátku kvetení jívy započne se v horním nástavku s podněcováním cukrem v kapsovém (rámkovém) krmítku. Krmení spodní je v tomto čase ještě nemožné - až po prvé záměně nástavků. U nízkých rámků se plod rozšiřuje vertikálním směrem a z tohoto důvodu se doporučuje první záměnu nástavků provést asi o týden dříve než v Zanderově ůlu (obr. 107,108), abychom tuto vlastnost vyzdvihli. Vše co bylo popsáno v kapitole o jarní kontrole, platí také pro nízkonástavkový úl.

Druhá záměna se provádí během třech týdnů, ale ne dříve, než je v hořením nástavku zakladen plod na 4 plástech (obr. 109). Nástavek, kde je nejvíce plodu, přijde na dno. Když po druhé záměně nástavků ve spodním nástavku klesá silně množství plodu, musí se třetí nástavek zaměnit za první. Tedy rotace kolem prostředního nástavku. Po záměně nástavků musí být vždy možnost dalšího plodování do horního nástavku. Nesmíme se přitom ale nechat oklamat. Čtyři plodové plásty v hořením nástavku jsou často vyhovující. Plodiště se musí sledovat jako celek a matka se řídí při rozšiřování plodiště do vyššího nástavku podle rozsahu plodu ve střední nástavku. Ráda ploduje nahoru, ale rozsahově vždy méně než ve středním nástavku (obr. 109). Princip je v základe velmi jednoduchý: včelstvo obdrží průběžně do začátku snůšky prostor k rozšiřování plodiště směrem nahoru (Armbruster). Co jednou přijde mimo centrální rozsah plodu, prakticky pro maximální rozšiřování plodišti včelstva neexistuje.


Obnova plástů
Toto je nejjednodužší během hlavní snůšky vsunutím nízkého nástavku vyplněného mezistěnami mezi druhý a třetí nástavek. Nízký nástavek se vybaví 8 mezistěnami a dvěma prázdnými soušemi na kraji. Plodové plásty z třetího nástavku opatrně sklepeme do nástavku s mezistěnami, aby bylo jisté, že matka je ve středním nástavku (pod mezistěnami). Musí rovněž přijít dolů. Mřížka se nedává.

V letní snůškové oblasti vystačíme až do hlavní snůšky se třemi nástavky. Interval mezi prvou a druhou záměnou nástavků má být co nejdelší - asi 3 týdny a další dva taktéž asi 14 dní. Jestli to snůškové poměry dovolí a včelstva nejsou dosti silná pro rozšíření celým nízkým nástavkem s mezistěnami, je pak účelné při každé změně nástavků zavěsit mezistěny do 2. a 3. nástavku.

Nižší rámky způsobuji lepší omezování plodu a mřížka se ukázala jako zcela zbytečná. Po skončení snůšky je v třetím nástavku vměstnáno něco plodu - většina včelstev v tomto nástavku plod nemá.

V průběhu letní revise se vyplní třetí nástavek pěknými (nikoli panenskými) vytočenými plásty. Až do konečného krmeni se podněcuje cukrovou kaší v krmítku. Na obr. 109 je situace 14 dní po letní revizi, na obr. 50 po skončeném krmení.

Nízkonástavkový úl je pravá alternativa - přičemž se mohou použít nízké nástavky také v každém Zanderově úlu (provozu) (obr. 16). Podle mého názoru je možné použít nízký nástavek nejprve ve smíšeném provozu a sbírat osobní zkušenosti. Učení dělá mistra. Jsem si ale zcela jist, že tento vývoj nemůže skončit ve slepé uličce.


Rozmnožovací a zmlazovací metody
Oplakávací metody jsou v silně zmlazeném prostoru neznámé. Samozřejmě vyměnit matku u každého včelstva také nemůžeme. Znalost stavu nástavkového včelstva je nezbytná. Jednoduché zápisy pomáhají řešit úkoly. Je proto důležité, mít jasný přehled o matkách a výkonu na jednotlivých stanovištích.

Letní kontrola je velká bilance. Odrojená včelstva a včelstva po výměně matky je nutno při této příležitosti přesně podchytit. Měně výkonná včelstva přijdou pryč, budou určena k výstavbě mladých včelstev. Včelstva po tiché výměně necháme v klidu, mohou případně na konci snůšky poskytnout plodový oddělek. Co se přihodilo na stanovišti, má býti v klidu doma naplánováno na psacím stole. To jde pouze tehdy, máme-li k dispozici dokonalé záznamy před letní revizí.


Alternativy
Máme dvě možnosti průběžně obnovit stav včelstev: buď výstavnou mladých včelstev (oddělků), nebo systematickou výměnou matek. Chtěl bych uvést poslední možnost jako nouzovou a preferovat zmlazení tvorbou mladých včelstev. Mladá matka je jako zajíc v pytli. Než přijde do plného nasazení, musí se testovat. Je-li do mateřského včelstva přidána ihned, je riziko očekávaného výkonu příliš velké. V oddělku může matka ukázat, co v ní vězí. Vyrovnané stanoviště může se dosáhnout pouze tvorbou mladých včelstev! (Příklad - bratr Adam.) Důsledné použití těchto zmlazovacích metod vede k zvednutí průměru stanovišti o 20 - 30 %.


Tvorba plodového oddělku
Oddělek můžeme vytvořit průběžně od prvého korekčního zásahu (první kontrola po časné jarní kontrole), jakmile jsou k dispozici mladé oplozené matky. Šestirámkový oddělkový úl je výhodný pro tento účel. Dává matce dobrý start a včelaři možnost matku v tomto samém roce přezkoušet. Pro přezimování nejsou tyto šestiplástové oddělky vhodné. Máme-li ale volná dna, můžeme nejpozději do 3. července sestavit oddělky do normálního nástavku s dvěma zavíčkovanými plásty.


Příprava
S dvěma zavíčkovanými plásty, jednou souší (trochu postříkanou vodou), jednou mezistěnou, jedním plástem se zásobami a rámkovým krmítkem s cukrovým těstem je rychle sestaveno mladé včelstvo (obr. 112). Z medníkového nástavku setřeseme ze 2—3 dobře obsazených plástů včely. Matku dáme buď současně pod tvrdý uzávěr, nebo ji přidáme na novém stanovišti. S aktivní matkou dosáhne oddělek do zazimování sílu deseti plástů. Pouze takováto včelstva dávají mladému včelstvu v nadcházejícím roce šanci dobrého vývoje. Vystavené oddělky musí být nejméně 3 km vzdáleny od původního stanoviště (z ohledem na ztrátu létavek). Plné rámkové krmítko pečuje na začátku o silný vývojový vzestup. Musí být k dispozici nabídka pylu. Dobré matky zakladou pak rychle uzavřené plodové hnízdo. Malé plochy plodu ukazují na Špatnou matku. Některé oddělky vždy zůstávají pozadu, tyto jsou určeny k rozpuštěni. Prvá revize oddělků provádí se zpravidla deset dní po započetí kladení matky.


Tvoření plodových oddělků
Hlavní díl rezervních včelstev tvoříme v souvislosti z vytáčením medu. Přesný pracovní postup je na obr. 100. Při tomto způsobu máme tu přednost, že můžeme zhodnotit celý nástavek z rozpuštěných včelstev.

Bezprostředně po odběru medu nad mřížkou zavěsíme do vytvořeného nástavku 2 plásty se zásobami a 3 plodové plásty s otevřeným plodem. Včelstva, která rozpouštíme, dělí se na nástavková včelstva, předurčená k tvorbě oddělků (do určených nástavků k tomu účelu). Potom je potřeba převěsit z mateřského včelstva pouze jeden otevřený plodový plást, další dva a více plodových plástů včetně včel přidáme z rozpuštěných včelstev. Rovněž také pyl a plásty s krmivem. Při každém způsobu spojení musí mít včely plný medný váček, jinak se může stát, že se při špatné snůšce včely poperou. Včely musíme tedy před převěšením do jiného včelstva nejprve nechat na plástech plně nasát.


Podstatné ke zdaru
Co se ale stane s plodovým hnízdem mateřského včelstva, kterému byly odebrány plodové plásty k tvorbě oddělků? Zásadně musím k tomu připomenout, že pro tento způsob rozmnožování smějí býti použity jednotlivá včelstva, která mají nejméně 8 plodových plástů. U slabých včelstev není z plodového oddělku nic a mateřské včelstvo je mrzák. Jednotlivá včelstva zesílí naproti tomu přes tvoření oddělků bez nepatrnějších škod. Maximálně se převěsí, jak bylo již dříve řečeno, 3 plodové plásty. Plodové hnízdo se vyplní jíž zaplodovanými (jednoročními) plásty vlhkými od medu, nesmí se použít žádné mladé nezaplodované plásty. Plásty mokré od medu přijdou doprostřed plodového hnízda a dva další přijdou na obě strany plodového hnízda. Konečně musíme řádně podněcovat cukrovým těstem, resp. cukrovou kaší (recept s pekařskými kvasnicemi) a až do zazimování jde mateřské včelstvo jako jednotlivec do zimy. Nezdařená tvorba oddělků může být jenom tehdy, kdy jsme vyhledali příliš slabá mateřská včelstva.


Detaily tvorby
Chceme-li započít s tvorbou oddělků teprve za týden, musíme vybírat k převěšení plásty s vajíčky a zcela mladé, otevřené plodové plásty. Nástavek se po jednom týdnu postaví na nové dno a převede na nové stanoviště. Na novém místě posadíme v dalším dnu mezi dva plodové plásty matku (tvrdý uzávěr), odstraníme špatně obsazené plásty a zavěsíme dobře naplněné rámkové krmítko. Můžeme také odchylně od tohoto schematu druhý den po převěšení plodových plástů (nyní převážně pouze zavíčkované plodové plásty) nástavek postavit na nové dno a převézt. V takovém případě můžeme v den převěšení plodových plástů přiložit matku pod tvrdým uzávěrem předem. Matka se nechá na novém místě 48 až 72 hodin volně. Špatně obsazené plásty se odstraní. Prvá kontrola se provede, jako u plodových oddělků, deset dní po uvolnění matky. Podaří-li se nám vytvořit oddělky s dobře obsazenými nástavky, mohou tyto jít do zimy jako silná rezervní včelstva na 9—10 plástech.

Až do zazimování musí se rozpustit vše, co selhalo. Je neekonomické zazimovat jak špatné oddělky, tak také mateřská včelstva. Výkonný provoz zmlazuje ročně polovinu svého stavu včelstev.


Mezioddělek ve svém všestranném použití
Nástavek s očkem umožňuje v každém čase vytvořit nad produkčním včelstvem mezioddělek jednoduchým rozdělením plodového tělesa prostřednictvím jemné plastické látky (tkanivo, jemná síťovina). Stará matka zůstává vždy dole. Mezioddělek musí obsahovat nejméně 4 zavíčkované plásty plodu, 2 plásty se zásobami, 1—2 prázdné plásty (souše) a naplněné rámkové krmítko cukrovým těstem. Přidají se ještě včely ze dvou plástů s otevřeným plodem z produkčního včelstva. Takovéto oddělky jsou určeny pro více učelů.

1. Pro překlenutí rojové nálady; jakmile klade mladá matka, bude spojen.
2. Pro výměnu matky před letní snůškou. Nejmenší lhůta se doporučuje 4 týdny od utvoření oddělku do počátku snůšky (obr. F/15).
3. Pro výměnu matky před zazimováním (obr. 17.18.19).
4. Pro tvorbu rezervních včelstev pro zazimování nad produkčními včelstvy. Je připraven pro záchranu bezmatečných nebo zeslabených včelstev v časném jaře.


Provedení
Praktické vytvoření mezioddělků, se provádí stejně na jaře, jako v létě a na konci snůšky. Oddělení se provádí jemně porézním šátkem z plastické hmoty. Mezioddělek musí být s mateřským včelstvem spojen vůní včelstva. Včely se však vzájemně nesmí krmit !!! Na jaře použijeme zralé matečníky v létě oplodněné matky. Zralé matečníky se přidávají až za 48 hodin po vytvoření oddělku. Oplodněné matky mohou ze přidat ihned pod pevným uzávěrem. Po 24 hod. nahradí se uzávěr cukrovým těstem. Při nástupu snůšky probíhá tato metoda lépe. Část těchto oddělků můžeme také zazimovat nad produkčními včelstvy a tvoří na každém stanovišti železnou rezervu. Spojení provedené mezi 15. — 20. zářím nedělá žádné problémy. Kdo je velký skeptik, může vložit novinový papír a tím omezit každé risiko. Očko uzavřeme po uplynutí 3 dnů za účelem rychlejšího dosaženi stmelení včelstva a otevřeme jej opět v druhé polovině října.

Při spojování před letní snůškou přijde mezioddělek jednoduše nad produkční včelstvo. Je—li ve včelstvu matka, která je starší než 1 rok, nevyhledává se, jednoroční matky naproti tomu musí být odstraněny !!! Horní matka se zpravidla ujímá vedení.


Stanoviště nástavkových včelstev
Stanoviště musí být v poloze chráněné od větru a v relativně slunné poloze. Silná mateřská včelstva mohou míti spíše nepříznivou polohu než oddělky. Často je lépe nestavět do teplých jižních poloh, protože vývoj včelstev často předběhne snůšku. V takových polohách musíme dát velký pozor, aby mezi prvým a druhým korekčním zásahem nenastala přestávka kladení, jinak dojde k rojení. Na okrajích lesů nabízí se dobré možnosti stanovišť (obr. 1,2). Není radno zřizovat stanoviště vedle cest a silnic s hustým provozem. Oddělky musí být naproti tomu vystaveny na zvláště příznivých stanovištích (obr. 112). Během zimních měsíců nemusí být stanoviště osluněno sluncem celý den. Stačí oslunění od 10 do 14 hodin..

My si nemůžeme dovolit, jako v klasických zemích, kde se včelaří s nástavky, vzhledem k nepříznivým krajinným poměrům, hromadné vystavení nástavkových včelstev. Abychom omezili zalétávání včel na minimum, vysazujeme včelstva ve skupinách po čtyřech nebo osmi (obr. 114. 115,116). Je—li vystavená řada opticky přerušena, zůstává zalétávání v únosných poměrech. V Tunisu ze jednou stalo, že z technických důvodů muselo být vystaveno 100 nástavkových včelstev v jedné plantáži oranžovníků v jedné řadě, bez optického přerušení. Výsledek byl katastrofální. Včelstva nacházející se v oblasti středu se zalétávala a krajní včelstva nebyla k udržení. Naproti tomu při vystavení ve skupinách po osmi mezi řadami stromů nebylo znatelné zalétávání.

Vystavení ve tvaru U dává velmi malé zalétávání. Na svazích můžeme skupiny vystavit nad sebou (obr. 114). Česna se orientují pokud možno na východ - jihovýchod. O počtu vystavených nástavkových včelstev na stanovišti panuje všeobecně názorová nejednotnost. Já jsem nepřekročil 50 včelstev na stanovišti. Zřizování velkého počtu malých stanovišt — do dvaceti včelstev — je neekonomické. Můj názor jenom na zalétávání v důsledku špatného vystavení na jednotlivých stanovištích je optimistický. Směrodatná je hustota včel v okruhu 1 km. Ve snůškových územích se smíšenou pastvou, louky, lesy, úhor, údolí muže být v takovém okruhu až 100 včelstev. Během hlavní snůšky jistě o mnoho více, ale směrodatný je vývojový čas až k počátku hlavní snůšky.

Jeden francouzský velkovčelař v Tunisku praktikuje již dlouho let jednotné masové vystavení až 300 včelstev na jednom místě. Na zkoušku redukoval počet asi na 100 a nepozoroval žádný rozdíl. Při vystavení přijde na to, zda je zalétávání ovlivněno nebo ne. Pří jednotlivém vystavení je zalétávání přirozeně nejmenší. Musíme proto dlouhé řadové vystavení dle možnosti omezit. Kolik včelstev stanoviště nakonec unese, můžeme zjistit pouze praktickou zkušeností. Všeobecná nabídka pylu je přitom rozhodující (měsíce srpen a září).

Snůška z jívy projeví se jako spořivá a laciná a může stanoviště vylepšit. Samozřejmě je možno v každé krajině pastvu vypěstovat. Velmi je její vypěstování důležité v devastovaných územích k zpevnění půdy. Naříká—li včelař na malé množství jívového pylu, je tím sám vinen. O vydatnou nabídku pylu v létě pečují nespočetné plevele na cestách a okrajích lesů. Dobré stanoviště musí mít především v pozdním létě dobrou nabídku pylu.


Vybavení nástavkového včelaře
Nástavkový včelař má relativně málo vybavení rozpěrák a dobře pracující kuřák jsou jeho nejpotřebnější pracovní přístroje. Nejlépe se osvědčil velký americký kuřák s koženým měchem. Velké zásahy se mohou provést rychle jen s pomoci dobrého kuřáku. Musíme si říci pravidlo, že před odejmutím nástavku nebo vytáhnutím plástu vždy nejprve včelstvu dáti dávku kouře. Tím se zaženou včely na otevřenou potravu a nasáté včely jsou mírné. Je také špatné, bezprostředně po otevření nástavkového úlu vytahovat plásty. Několik sekund posečkání postačí, abychom mohli pracovat ve včelstvu klidně (obr. 120). Hlavně během medobraní je nutný světlý smetáček k vracení včel.

Pro samotného včelaře doporučuje se světlý ochranný oblek (overall) a slaměný klobouk se závojem. Modré obleky jsou nevhodné, vzrušují včely k zvýšenému bodání.

Při provádění rutinních prací na větším počtu nástavkových včelstev musíme se včelotěsně obléci. Ne vždy jsou všechna včelstva klidná, k obsluze přicházejí také včelstva bezmatečná a tato jsou někdy nervózní. Příliš mnoho včelích bodnutí se může projevit negativně (nebezpečí alergie). V takových situacích je nutné navléci si rukavice, nebo ť není možné pracovat vždy za pěkných letových dní.

Rozpouštění cukru je možno ulehčit vrtičkou (metod: ing. Reinprechta). Vrtička se nesadí do 200 l nádoby a pohání obyčejným elektromotorem (z medometu). Asi v pěti minutách nechá se rozpustit 100 kg cukru (při roztoku 1:1) a 150 kg (při roztoku 3:2) také ve studené vodě. Vrtička je k dostání o štýrské společnosti včelařů v Grazu.

Všechny ostatní předměty vybavení, jako stroje a dopravní prostředky závisí na velikosti provozu. Skříňový automobil se jako transportní prostředek osvědčil nejlépe v každém provoze - všech velikostí.


Několik čísel pro praxi — med jako zdroj energie
Pro oběh životních funkcí je potřebné teplo. Včelstvo v průběhu roku má různě požadavky na teplo. Během plodováni rozlišujeme v obsazeném úlu dva tepelné úseky: oblast plodování s 35°C a oblast bez plodu s 20°C. Potřeba energie včel je u obou oblastí různá.

Během zimního klidu klesá teplota v centrálním tělese na 20—30°C a mimo něj na 10—20°C. Teplo je vyráběno spalováním medu ve včelím těle. Pro 1 g medu je potřeba 0,854 g kyslíku. Vyvine se při tom 0,48 g vody a 1,172 g kysličníku uhličitého. Na základě vyrobeného kysličníku uhličitého můžeme tak určit spotřebu medu. Na fyziologickém institutu v Erlangen provedli měření s následujícím výsledkem pro každých 1000 včel:

Teplota ve °C
Kysličník uhličitý v g za 24 hodin
Spotřeba medu v g za 24 hodin
20 — 25
3,5
2,98
25 — 30
10,0
8,53
35
17,5 ‚
14,93

Získané hodnoty kysličníku uhličitého se vztahuji ke stavu klidu. V mých klíckových pokusech zvýšila se za pobytu spotřeba potravy 8-10 x.

Jebsen spočítal pro létavky 5,86 medu a pro kojičky 14,9 g medu na 1000 včel a 24 hod. K výpočtu spotřeby potravy za 24 hodin pro nástavkový úl na konci května s asi 60 000 včelami a asi 30 000 plodovými buňkami, je nutná znalost poměrného čísla mezi úlovými včelami a létavkami. V literatuře bývá udáváno, že včelstvo se sestává z třetiny létavek a dvou třetin úlových včel. Z mých plodových křivek se nechá odvodit periodicitě kolísání části létavek mezi 30 % a 50 %. V průměru představuje 35 %. Při úvaze tohoto stavu vypočítává se spotřeba pro létavky asi 100 g a pro úlové včely asi 600 g, tedy dohromady 700 g medu za 24 hodin. Plod spotřebuje asi 400 g pylu za den.

Pro praxi tato čísla znamenají, že denní krmení asi 0,5 litrem cukrového roztoku během bezsnůškového období nemůže vésti ke snížení jakosti medu, neboť tímto množstvím nemůže být pokryt ani vlastní denní požadavek.

Podněcovací krmení cukrovou kaší nebo suchým cukrem vede ještě k menší možnosti zhoršení jakosti.

Vysoká spotřeba potravy na konci druhé vývojové fáze může v několika málo dnech vyčerpat rezervy potravy až o 5 kg. Trvá—li bezsnůškové období delší čas a není—li použito pomalé krmení, pak začíná včelstvo rezignovat a není schopné nasazení pro krátkodobou snůšku. Roční spotřeba je asi 80 kg.


Potřeba pylu
Údaje o spotřebě pylu v literatuře se značně odlišují. Tak Alfonsus udává 145 mg, Haydak 120 mg, Jebsen 224 mg, Wille 330 mg, Borchert 100 mg a Louveaux asi 150 mg pylu pro výchovu jedné dělnice. Wille vychází z obsahu dusíku u čerstvě zavíčkované larvy. Bere dle Haydaka jen 50 % využití pylu. Whitcomb a Wilson (1929) našli při přesném mikroskopickém měření jen prázdná pylová pouzdra. Zde bylo 100 % využití. Jebsen z toho vychází a spočítal z podílu bílkoviny potravy larvy požadavek pylu. Mezi údaji Jebsena a Willeho by měla ležet pravda. Můžeme tedy převzít s jistotou, že pro výrobu jedné včely je potřeba 280 mq pylu. Z vývojových křivek z roků 75,76 a 1977 se pro plodovou periodu udává průměrně kolem 220 000 vychovaných včel. Pro výrobu tohoto počtu včel je nutný roční požadavek pylu kolem 60 kg.


Úlová vlhkost
Ovládání vlhkosti v úlu je dnes jako dříve aktuální problém všech praktiků. Při spálení 1 g medu vznikne 0,48 g vydýchané vody. Tato voda musí se v zimě dostat ven cestou výměny vzduchu. Z dlouhodobých záznamů úlově váhy je nám přibližně známa spotřeba potravy v zimních měsících. Z tohoto můžeme získat množství vydýchané vody. Úlová vlhkost se může tvořit jedině tehdy, přichází—li do úlu příliš málo vzduchu zvenčí. Potřebné množství vzduchu je odvislé od momentální teploty v úlu a venku a od relativní vlhkosti. Čím nižší je venkovní teplota, o to méně vody může vzduch pojmout. Relativní vzdušná vlhkost udává, kolik g vody při určité teplotě, vztaženo na ztupen nasycení, je obsaženo v 1 m3 vzduchu. Tepelnými rozdíly mezi vnitřkem úlu a vnějším vzduchem je dopravována vydýchaná voda ven.

Většina úlové vlhkosti vzniká při mlhavém počasí a venkovní teplotě těsně přes 0°C, rovněž jako při nižší teplotě úlu. Tak např. prosinec — leden při — 3°C venkovní teplotě a 100% vzdušné vlhkosti, a 5°C úlové teploty je potřeba 19 m3 čerstvého vzduchu za 24 hodin. Proto je nutné česno 33 cm2 (rychlost vzduchu 8 m/min.).

V tabulce jsou sestaveny pro kritické měsíce data pro výpočet čerstvého vzduchu při extrémních podmínkách úlu. Mezi takovými extrémními podmínkami musí žít naše včely. Z toho důvodu optimální velikost česna podléhá v zimních měsících proměnám podle panující situace mezi 33 x 1 cm a 6,9 X 1 cm. V průměru musí být česno nejméně 16 : 1 cm veliké (tab. 217).


Hranice rentabilního výpočtu ve včelařství
Otázka, zda úspěšný včelař musí znát bohatou specielní vědu, bude zodpovídána různě. Včelař volného času je odkázán na učebnice a kursy na různých včelařských školách. Včelař z povolání jde cestou vyučení ve včelařství a studiem na odborné škole.

Protože zásadní problémy vedení včelstev a použití provozních prostředků nejsou dosud jednotné, naše středoevropské včelařství nejde kupředu. Mnoho omylů a mystik bylo již dříve odbouráno, ale vývoj je ještě příliš málo ovlivněn nucením existence. Pochybuji, že včelařství se čtyřiceti včelstvy je jako vedlejší výdělek interesantní. Pro ztráta času jistě příliš mnoho a pro vedlejší výdělek příliš málo. Ve zvláště ojedinělých případech je možno zřídit v bezprostřední blízkosti obydli stabilní stanoviště, které bez kočování dává průměrný výnos 20 kg na včelstvo. Na výjimkách nemůžeme stavět všeobecně platnou kalkulaci. Jsou ve včelařství rozhodnutí, která mohou být rozřešena účelně pouze zkušeností z velkého počtu včelstev.

Chtěl bych z mého pohledu a dlouholetých zkušeností radit včelařům, provozovat včelaření ve volném čase s 20 včelstvy a pak zvážit velký skok na 80 — 100 včelstev. Obdržíme tímto zdravější včelařskou strukturu. Se čtyřiceti včelstvy nemůžeme postavit žádnou kalkulaci, která bude platná. Nesmíme si nevšimnout skutečné kalkulační ceny, neboť cena učení působí především v malém provozu o mnoho více než v provozu velkém. Při velikosti provozu přes 80 včelstev přichází se mnohem rychleji na výši nákladů.

Cenu mede nemůže určovat malý provoz. Často je výtěžek medu v takových provozech jen spropitné. Mnohdy je stanovena náhodná cena, která neodpovídá základům kalkulace. Spolehlivou mednou produkci pro zajištění zdravé výživy mohou zajišťovat jen hospodářsky upevněné výrobní provozy. Vztaženo na současné hospodářské poměry Rakouska obnášejí průměrné produkční ceny na výtěžek včelstva 700 šilinků. Při průměrném výtěžku 20 kg je to pro výdělečný provoz spodní limit a pak je existenční způsobilost výdělečného provozu zajištěna. Chceme-li vystavět výdělečně včelařství nebo upevnit, tak se nesmí na současné cenové situaci nic změnit.

Včelařství ve vedlejším výdělku — až do max. 250 včelstev — vyžaduje exaktní plánování a také sezónní nasazení cizích pracovních sil. Nad 300 včelstev je provoz již plně výdělečný a podléhá jako takový zcela jiným hospodářským rozvahám.

Ve včelařství je velmi těžké udělat konkrétní úvahy o rentabilitě, protože vedoucí provozu, mnohem více než ve všech jiných zemědělských oborech, zůstane vždy určující neznámou velikostí.