Civilizace postupuje rychlým tempem a z mapy pomalu ale jistě mizí místa s nedotčenou přírodou. Přes to všechno se ale lidé neustále k přírodě obracejí a roste stále touha pro produktech s označením BIO, tedy produktů, které by měly být získávány podle ekologických zásad. Je zde i snaha dostat tento proud do legislativy. Domnívám se však, že různé zákony a směrnice často vyjadřují jen subjektivní názory úředníků bez návaznosti a vazby na daný obor. To je také jeden z důvodů, proč jsem se rozhodl formulovat, jak si představuji ekologický včelařský provoz já a jak se jej snažím uplatňovat.
Před časem jsem četl definici zdravého životního stylu. Podle ní by člověk, aby žil skutečně ekologicky a zdravě, musel žít ve vysokohorském prostředí, nesměl by jíst, pít, pracovat, nesměl by se odívat do syntetických látek. To samozřejmě v praxi není možné a přísné dodržování uvedeného by znamenalo omezení naší civilizace. Je to určitý extrém, který vyjadřuje i to, kam jsme až jako lidstvo dospěli. Mám pocit, že právě legislativa je podle této definice utvářena. Kdybychom ve včelaření postupovali vždy podle platných směrnic, došli bychom až k absurdnostem. Příznačné pak pro legislativu ČR je, že jde často ještě daleko za rámec požadovaného EU a znemožňuje našim zemědělcům a včelařům v Evropě konkurovat, ačkoli naše výrobky jsou právě v tomto směru hodnoceny konkurencí nejvýše. Někdy to vypadá, že bojujeme proti sobě samým a nechceme z našich komparativních výhod profitovat. Nemá smysl ale podléhat skepsi, že ideál není možné dosáhnout. Ekologický přístup znamená, v rámci možností se k přírodě opět přiblížit, protože nešetrný přístup k ní by mohl způsobit totéž, co slepé dodržování výše uvedené definice. V praxi se však někdy stává, že EKO přístup k řešení nemáme ve svých srdcích, ale mnozí jej chtějí mít jen ve svých peněženkách.
Všichni včelaři mi dají za pravdu, že včelí med je svou čistotou a složením blíže přírodě, nežli je tomu u kterákoliv jiné potraviny. Přesto se však můžeme do včelaření více ekologického přístupu vnést. Domnívám se, že velice důležité je to, aby náš med, byl svým složením blízký tomu, který získávali naši předkové od volně žijících včelstev. Určitě pro člověka je důležité i to, aby spotřebovávané potraviny byly z oblastí, ve kterých ta která civilizace žije dlouhodobě a je geneticky danému prostředí přizpůsobena. Je např. známo, že pro alergiky je příznivé konzumovat med z prostředí, ve kterém člověk žije, především s ohledem na obsah pylu v takovémto medu. Rovněž tak jsou zaznamenávány případy opačné, kdy požívání různých látek ze zcela odlišných lokalit (např. Asie) může dokonce vážně poškodit zdraví člověka, žijícího na druhé straně naší planety (třeba v Evropě). Je třeba vše vidět ve vzájemných vazbách a souvislostech.
Co tedy nejvíce ovlivňuje nejvíce kvalitu včelích produktů ?
1) Prostředí, ve kterém jsou včelstva umístěna.
2) Úl, ve kterém jsou včelstva chována.
3) Zootechnika, kterou jsou včelstva vedena.
4) Způsoby získávání, zpracování a skladování medu.
PROSTŘEDÍ
Jedním ze základních předpokladů je umístit včelstva do, pokud možno, čistého životního prostředí.
Tento požadavek je zcela jasný a napadne každého, vždyť prostor je jedním ze základních předpokladů veškerého života. Většina ho klade na první místo, ačkoli to nemusí být vždy relevantní.
Zvířecí druhy, hmyz, ale i lidské civilizace se v závislosti na prostředí vyvíjely a přizpůsobovaly se mu. Dnes ani přírodní rezervace, chráněné krajinné oblasti, nejsou vlivům civilizace zcela ušetřeny. Přesto však mikroklima velkých lesů je pro naše včelstva blahodárné nejen svou větší čistotou, ale i klidem. Nadměrný ruch a vyrušování jsou příčinami stresů, které mohou nepříznivě ovlivňovat živý organismus a tedy i včelstvo. Myslím si, že i jinde, např. v údolích kolem řek, najdeme oblasti, kde je krásná příroda, klid a relativně čisto. Naproti tomu umisťování včelstev do oblastí, ve kterém včely nikdy nežily, požadavku ekologie nemusí vyhovovat. Musíme brát v úvahu i to, že například tatáž rostlina, avšak rostoucí v různých oblastech, nemusí poskytovat nektar stejně kvalitativního složení. Jako příklad by zde mohlo soužit získávání betaninu z červené řepy (látka používaná v lékařství v boji proti rakovině). Ta na našem území obsahuje této látky určité množství, avšak z oblastí relativně čistých (Skandinávie) tuto látku téměř neobsahuje a nelze odtud využívat.
Z tohoto ohledu by bylo např. vynášení včelstev na Sněžku klasickou ukázkou přehnanosti. Včely zde nežily a člověk med nezískával.
Kdo chce včelařit ekologicky, měl by mít včelstva umístěna minimálně 3 km (vzdušnou čarou) od velkých průmyslových aglomerací, dálnic, skládek apod. a alespoň 2 km od pravidelného osídlení obyvatel.
V přírodě včelstva také nebyla nikdy soustředěna do velkých skupin jako je tomu na našich včelínech a včelnicích. Počty včelstev na l stanovišti by tedy měly být nižší než doposud.
Včelstva bychom neměli ani umisťovat v blízkosti pozemků zasažených intenzivní zemědělskou výrobou. Využívání snůšky z velkých lánů řepky, jetele, slunečnice také nevyhovuje. Zatížení civilizací a vším co k tomu souvisí je zde totiž enormní a takovým hromadným snůškám z jedné plodiny včelstva ve své minulosti nebyla pravděpodobně nikdy vystavena. V našich podmínkách jde však často o stěžejní zdroje snůšky. Nejblíže k ekologii mají tzv. smíšené medy z různých zdrojů v přírodě v té které lokalitě. Proto ani čistě medovicový med nemusí vlastně podmínky na BIO produkt splňovat. Např. v zahraničí bývá běžné, že je do medovicového medu přimícháván květový z nejbližší snůšky. Podotýkám, že smíšenými medy se nerozumí namíchání např. medu čínského s medem českým.
ÚL
Jestliže klademe vysoké nároky na prostředí, ve kterém jsou včelstva umístěna, na úl nesmíme také zapomínat.
V přírodě včelstva od pravěku žila v dutinách stromů a skalních štěrbinách, kde si stavěla dílo.To se lišilo od dnešního tím, že buňky měly menší rozměry a plásty nebyly omezeny rámky.
Jak by měl tedy vypadat úl, vyhovující ekologickým požadavkům?
- Měl by být z přírodního materiálu, kterým je asi v našich podmínkách jen dřevo nebo papír.
- K ochraně používejme ekologické nátěry a to pouze na vnějšky úlů.
- Žádné používání kovů a umělých hmot uvnitř nebo jen v období, kdy není shromažďován v úle med. Akceptovat lze snad jen folie nad včelstvy v předjaří. Také plechové střechy kvalitu medu asi nijak neovlivní a lze je tolerovat, je-li mezi nimi a včelím společenstvím přepážka z přírodního materiálu (např. ze dřeva).
- Moderní úl by však měl člověku dávat možnost ošetřovat včelstva co nejrychleji a také nejúčelněji.
- Prostorný a kompatibilní úl.
Jak je to s dílem?
To je z hlediska ekologie asi největší problém dnešních úlů, se kterým je však jen málo včelařů ochotno něco dělat. Mezistěny a rámky se staly normální v každém včelařském provozu. Přesto i zde můžeme udělat mnohé.
Ve svém provozu se snažím uplatňovat následující body:
- Každoročně nechávám každé včelstvo vystavět 1 nízký nástavek přirozeného díla bez použití mezistěn.
- Plásty jsou obměňovány v intervalu min. 3-4 let.
- Po zkušenostech posledních 3 let přecházím postupně na ošetřování včelstev proti klešíkovi včelímu jen kyselinou mravenčí a to ještě v nejnutnějším případě.
Někdy bývá požadováno získávání medu pouze z panenského díla. Myslím si, že je to diskutabilní a hodně přehnané, protože v minulosti člověk takový med nezískával. Pohyb včel a plodu na díle je přirozený a přirozené je i ukládání medu do takovéhoto díla. V tomto případě je to podobné jako s umisťováním včelstev do prostředí, kde včela nikdy nežila.
OŠETŘOVÁNÍ VČELSTEV
Včela je při produkci medu nezastupitelná.
Na tento bod včelaři velmi často a rádi zapomínají, přitom má minimálně stejnou váhu jako předchozí body. Je pravděpodobné, že tomuto požadavku by dnes zřejmě vyhověl málokterý bioprovoz. Úl, dílo a prostředí samo nám med nevyrobí. Na to potřebujeme kvalitně vyvinutá a zdravá včelstva.
Naše zastaralé způsoby ošetřování, které někdy bývají nazývány hrdě intenzivními, jsou v přímém rozporu s ekologickým přístupem. Velice často jsou jen intenzivním vyrušováním a včelstva vystavují dlouhodobě stresu. To má často dalekosáhlejší nepříznivé dopady na život včelstva, než je nekvalitní životní prostředí a umístění včelstev.
Přírodní včelstva nikdo neomezoval po celou dobu jejich v života v prostoru, nikdo jim neodebíral přirozenou potravu. Dnešní včelaři se snaží včelstva ovládat, místo aby rozumě využívali jejich přirozených schopností. Svou neschopnost porozumět včelám zaměňujeme často za včelařská dogmata, aniž víme proč. Je, bohužel, v přirozenosti člověka snažit se ovládat, bořit nebo jen slepě opakovat a uskutečňovat přání „vůdců“. Naštěstí jsou známy provozní metody, které se nazývají volným ošetřováním včelstev. Ty neomezují včelstva celoročně zásadním způsobem v prostoru, včelstvům jsou ponechávány takové přirozené zásoby, které umožňují včelám bezproblémové přežití i bez zásahů člověka.
Využíván je především přirozený biorytmus včelstva. Včelstva mají odlišnou plodovou křivku, také jejich sociální složení je jiné, včely jsou vitálnější, zdravější. Struktura a počet aktivních sociálních skupin včelstva a rezervních skupin se přirozeně mění v závislosti na ročním období, klimatických a snůškových podmínkách v harmonickém souladu s genetickým vybavením včelstev. To je nesmírně důležité. Taková včelstva mohou donesený nektar a medovici zpracovat skutečně plnohodnotně a med obsahuje větší množství biologicky aktivních látek (např. Pektin a jiné aminokyseliny, enzymy). Med je tedy i mnohem kvalitnější a blíží se svým složením skutečně tomu, který získávali naši předkové sběrem.Tyto ohleduplné přístupy nemusejí nutně znamenat menší výnosy medu.
V některých zemích EU nebo v různých „Bio-sdruženích“ je jedním z bodů provozu i návrat k původní tmavé včele. Domnívám se, že u nás návrat k původní včele není vůbec reálný přesto, že na našem území žila pravděpodobně její jedinečná odnož a prostředí byla dokonale přizpůsobena. Ta totiž byla ve své původní formě asi před 200 léty nevratně znehodnocena dovozy včelích matek a včelstev z Kypru, Itálie a především Kraňska. Tehdejší včelaři tak chtěli vylepšit její mírnost a nerojivost, tedy vlastnosti, které byly považovány za nedostatek. Jejímu znovuzavedení také brání dnešní legislativa. Jsme pravděpodobně jediná země na světě, kde je včelařům nařízeno s jakou včelí rasou smějí včelařit. Je asi skutečně neekologické vytvářet velké regionální celky s jednotnou včelí rasou, neboť v minulosti se jednotlivé rasy vzájemně prolínaly a ovlivňovaly se. Oblasti, kde byly jednotlivé rasy skutečně tzv. čisté, byly velice zřídkavé a malé. Je třeba vidět, že příroda různorodost u včely medonosné podporuje. To je také důvod, proč včela medonosná jako druh přežila dodnes a dále se vyvíjí ve vazbě na životní prostředí, tedy i člověka. Možná, že jsme svojí snahou včelu stále více ovládat a šlechtit jen v náš prospěch, překročili přírodou danou hranici, za kterou se již nedá jít. Možná, že je to jedna z možných příčin CCD ve světě i u nás.
Zakazování inseminace, znační matek aj. považuji též za zbytečné omezování, které nemá žádné rozumné opodstatnění. Domnívám se, že i kočování nemusí vždy ekologii odporovat, neboť i včelstva ve volné přírodě migrovala. Je zde jen zachovat jistou míru, aby včelstva nebyla přetěžována. Důležité jsou i zdroje snůšky za kterými se kočuje.
Rovněž tak za nepodložená považuji doporučení, aby byla chována včelstva bodavější a rozbíhavější, protože prý jen ta v přírodě dokázala přežít. Nesprávnost tohoto tvrzení dokládá například včela medonosná horská Apis mellifera monticola). Obecně je totiž známa jako včela prakticky nerojivá a mírná tak, že k ošetřování není třeba žádné ochrany. Někdy se může zdát, že někteří chovatelé svoji nešikovnost maskují rádoby ekologickým přístupem. To jistě není ku prospěchu věci. Je důležité soustřeďovat se skutečně na to, co je podstatné, tedy získávaný produkt a jeho vliv na nás.
Při ošetřování svých včelstev uplatňuji dále následující zásady:
- Včelstva jsou celoročně na přirozených, medných a pylových zásobách od r. 1992.
- Je jim celoročně ponecháván velký prostor (není pro každé včelstvo stejný) podle dosažené početní síly, stupně rozvoje.
- Včelstvu je umožňován v úle přirozený pohyb po svislé ose, mateří mřížka není používána (s výjimkou chovu matek).
- Včelstva nikdy nehladovějí.
- Z plodového hnízda není odebírán med ani pyl.
- K případnému doplnění zásob před snůškou je používán u produkčních včelstev pouze med. Totéž se týká chovu matek.
- V chovu jsou upřednostňována včelstva vykazující stále menší nároky na ošetřování, odolnost proti nemocem a dále včelstva, která stavějí převážně dělničinu i při vyloučení mezistěn z provozu.
- Každoročně je brakováno min. 10 % stavu včelstev, které těmto chovným požadavkům neodpovídají. Početní stav je doplňován pomocí zootechnických metod množení včelstev.
- Výměny matek se provádějí převážně pomocí oddělků hlavně na podzim aby včelstvo mělo čas najít znovu harmonii a vyrovnat jednotlivé skupiny včelstev tak, jak je to v jeho přirozenosti ve vazbě na vnější i vnitřní prostor. Jsou využívány i matky z tichých výměn.
- Včelstva jsou rozmístěna na menších stanovištích po max. 20ti produkčních včelstech.
- Se včelstvy se nekočuje.
- Není používán dvoumatečný provoz.
- Odchov trubců není omezován. Včelstvo bez trubců působí jako houba a nasává trubce z širokého okolí, což bývá příčinou invaze roztočů V.d..
- Varroapasti nejsou používány, protože jsou neúčinné a navíc neumožňují vylíhnutí jedinců, u kterých je předpoklad jisté odolnosti proti kleštíkovi včelímu. Do včelstev jsou umisťovány zakladené trubčí plásty či nástavky z vybraných trubčích včelstev.
- Včelstva nejsou léčena proti nosematóze žádnými léčivy.
- Včelstva jsou selektována na odolnost vůči nemocem, dobrý čistící pud, schopnost vystavět si přirozené dílo, nízkou rojivost, mírnost a další doprovodné i hospodářské vlastnosti.
- V chovu matek je napodobována tichá výměna matky ve včelstvu.
- Je prováděna pravidelná diagnostika spadu kleštíka včelího.
- Při tlumení varroázy přecházím na výhradní používání kyseliny mravenčí. Upřednostňovány jsou kmeny a linie, které nejsou na napadení roztočíkem včelím tak náchylné nebo mu dokáží více vzdorovat. Využíván je i přirozený plodový rytmus jednotlivých linií v návaznosti na metodiku ošetřování.
- Volím provozní metody zajišťující minimální vyrušování včelstev.
ZÍSKÁVÁNÍ, USKLADNĚNÍ MEDU A OSTATNÍCH PRODUKTŮ
Když se zdárně vypořádáme s předchozími body, můžeme získat skutečně ekologické včelí produkty, především med. Rozhodně by nebylo dobré, abychom své předešlé úsilí znehodnotili používáním nevhodných zařízení na získávání medu a jeho uskladnění. Také zde přednost mají k ekologii blízké materiály jako je sklo, dřevo a keramické nádoby. Při skladování bych chtěl jen podotknout, že často užíváme nádoby z umělých hmot a odvoláváme se na směrnice apod. Před léty jsem pátral po tom, která firma je ochotna na své výrobky z umělých hmot dát značku skutečné nezávadnosti (obrázek pohárku a vidličky). Zjistil jsem, že si toto může dovolit asi jen americká firma Rubbermaid, která vyrábí skladovací systémy a mj. i okna do raketoplánů. Ta své výrobky takto označuje s plným vědomím si své případné odpovědnosti. Jinou firmu jsem skutečně nenašel, dnes tomu může být jinak.
Uvědomme si, že každá norma, směrnice (tedy i EU) je určitou dohodou a vyjadřuje spíše jistou hranici, za kterou již nechceme jít. Neznamená však, že v budoucnu na základě nových poznatků a požadavků na hygienu a naše zdraví, nebude změněna. To, že to jsou často jen pravidla pro někoho dokazuje i počet možných výjimek. Proto bychom na to měli pamatovat a dávat přednost skutečně takovým materiálům, které náročné požadavky budou pravděpodobně splňovat vždy. Myslím si, že používání odpovídajících materiálů při skladování je ještě důležitější než při získávání (medomety, síta), neboť med s nimi přichází do styku dlouhodobě.
Vhodně uskladněný med si uchovává svojí vysokou výživnou hodnotu i po několik let. Odpovídající podmínky je schopen splnit každý včelař. Hůře na tom jsou již zpracovatelské firmy a obchodníci, kteří kvalitní přírodní produkt znehodnocují především jeho přehříváním. Uvedené hovoří ve prospěch malovčelařů a těch , kteří dokáží prodávat produkty včel ze dvora. To je také důvod, proč si nemyslím, že drobní včelaři a chovatelé zaniknou v konkurenci s velkými firmami, neboť ty budou mít se zpracováním, respektive při plnění medu do prodejních obalů, vždy problémy. Cenu medu stále více ovlivňuje globalizace, zde razantní zlepšení očekávat nemůžeme. Co však můžeme a musíme ovlivnit jsou naše náklady, zde má naše včelařství největší rezervy.
ZÁVĚREM
Na závěr bych chtěl říci, že při získávání tzv. bio potravin bychom měli vycházet z náročných předpokladů a požadavků na ně kladených. Současně bychom však neměli přehánět vše až do absurdností. Tím ovšem nechci ekologii a ekologické přístupy nijak zlehčovat, právě naopak. Ekologickou zootechniku je však málo kdo ochoten poctivě uplatňovat.
Je také známo, že v některých zemích EU se např. prodá 10krát více bio produktů než vyrobí. Obávám se proto, že snaha po bioproduktech má často jen komerční podtext. Zdravý selský rozum máme všichni.
Jsem přesvědčen, že včelaři mají k přírodě velmi blízko a jsou pro své okolí příkladem. Ve výše uvedeném jsem se snažil naznačit jakým směrem se ubírám já. Netvrdím, že se s tím musí každý ztotožňovat, nebo že vše odpovídá stávající legislativě EU na 100%. Mojí snahou však je ošetřování včelstev, které co nejméně narušuje jeho biorytmus a respektuje přirozené potřeby a instinkty. To vše v co nejpřirozenějším prostředí. Náš med měl být co nejblíže tomu, který získávali naši předkové v přírodě v dávné minulosti a lidské tělo je na takový geneticky připraveno. Určitě by však nebylo rozumné vzdávat se pokroku a poznatků, které lidstvo nashromáždilo a dále jich využívá.
V předchozím jsem se nesnažil rozebírat legislativu. Situace v ní je nepřehledná a může se v budoucnu i měnit. Některé výjimky z ní považuji za nesprávné a neřídím se jimi (např. tolerování tzv. varroapastí je klasickou ukázkou zdeformovaného pohledu na ekologii). Kdybychom připustili využití výjimek na 100% , pak by vlastně mohl každý chovatel chovat včely jakkoli a přesto by nějaký certifikát BIO dostal.
Výjimky dávají také obrovský prostor pro korupci, která se stává zcela běžným jevem a jsou dokonce takoví, kteří s ní zcela běžně kalkulují ve svých plánech. S ekologickým přístupem však nebudou mít problémy nikdy ti, kteří jsou o správnosti tohoto směru skutečně přesvědčeni a nevidí v něm jen pouhé větší zhodnocení medu a větší zisk bez skutečně vynaloženého úsilí nebo slepé dodržování směrnic, které často vycházení z pochybných požadavků a předpokladů lidí odtržených od reality. Ať chceme nebo ne, jsme stále součástí přírody a z toho bychom měli vycházet.