Následující postup jsem vymyslel již před 25-lety když jsem si vyráběl zásuvky do ponku v dílně. Pak jsem ho používal na výrobu svých prvních dřevěných nástavků. Tímto způsobem spojené díly nástavku, s použitím hřebíků křížem zatlučených do rohů nástavků, vytvoří velmi pevnou a tuhou konstrukci, která až do dnes odolává povětrnosti při celoročním včelnicovém umístění úlů. Ani polodrážka, která je výrobně jednodušší, se šrouby v rozích nevydrží tolik a prkna se časem „rozškebí“. I když dřevěné polonástavky již používám pouze jako vysoké podmety nad plochými dny, seznámím Vás s postupem jejich výroby.
1. Křížem
vypodložím list jemnozubé pily měkkými špalíčky tak, aby šířka záběru byla
alespoň taková, jaká je tloušťka prken. Pilu je třeba dotáhnout s citem!
Pila by měla být co nejmenšího průměru, aby byla co nejvíce tuhá. Musí však
vyčnívat nad stůl přesně tolik jak jsou prkna tlustá. K tomu potřebujete
cirkulárku s možností vysouvání pily, nebo nadzvedání stolu. V nouzi
lze zvýšit tloušťku stolu deskou potřebné tloušťky. Místo rozmítané pily lze
použít kotoučovou frézu na dřevo. Výhoda úzké pily je však v tom, že řezný
odpor je nepoměrně menší a je bez rázů.
2. Na stůl
pily (je dobré pokud je dřevěný) přišroubuji ocelové pravítko (v nouzi lze
použít dřevěné ohoblované z tvrdého dřeva) v takové vzdálenosti od krajní
polohy jaká je šířka „kmitání“ pily (event. o něco méně – skutečná proříznutá
šířka bývá o trochu menší). Pravítko (co nejdelší) je vhodné zachytit na
několika místech v jeho délce, aby se neprohýbalo. V případě
ocelového pravítka není nutné aby mělo šířku budoucí drážky. Sám používám
ocelový hranou 10x10mm, který mi dosavad vyhověl pro všechna použití. Lze také
použít dřevěný kolík vyčnívající z příčného pravítka, které však musí být
velmi přesně vedeno. Jeho nevýhodou je pevné nastavení rozteče bez možnosti
změny. Hodí se tedy pro použití kotoučové frézy o pevné šířce záběru.
3. Postup
výroby ozubení je třeba si řádně rozmyslet!!! Snadno se vyrobí zmetek pokud se
nebudete soustředit. Jednotlivé díly spojovaného rámu prken, je potřeba od sebe
oddělit a srovnat je tak, jak budou v rámu umístěny (zvlášť čelní a
boční!). Začínat výrobu ozubení doporučuji začínat na horní hraně nástavku.
Sice mám vyrobený dřevěný „truhlík“, který mi pomáhá udržet kolmost jak svislou
tak vodorovnou, ale jde to i bez něj.
4. Prkno
přisadíte z boku k pravítku a proříznete první drážku. Poté posunete
o zub a vyříznete další, a další. Na konci šířka prkna může dojít k tomu, že
zbývající zub bude velmi úzký a proto je lepší jej odříznout (ručně).
V tom případě nesmíte zapomenout, že u protikusu musíte poslední drážku na
kraji prkna vynechat!
5. Po
vyříznutí drážek ze všech dílů jednoho typu – např. čelní a zadní díl nástavku,
se pustíte do protikusů (boční díly nástavků). První drážka protikusu je hned
na kraji prkna a pro její odsazení od pravítka použijte protikus (čelní díl).
Pro další drážky už pomocný díl již nepotřebujete.
Po sesazení
nástavků (na sucho – není třeba lepit) doporučuji navrtat krajní zuby vrtákem
průměr 2,5 mm a to vždy křížem nahoře i dole. Navrtání zamezí rozštípnutí prkna
při zatlučení hřebíků.
Mírné
prohnutí drážek vzniklé kmitáním pily není vůbec na závadu, protože se při
stažení nástavku zamačkne.
Tento způsob
používám i na rámy krabicových střech úlů na kterých je přibit sololitový
strop.
Jiný způsob
jsem používal na výrobu rámů polystyrénových nástavků. Rámy mají pouze jeden
čep, který frézuji pohybem kolmo do záběru pily. Vzniklé zaoblení čepů je
skryto po sesazení. Stůl pily je potřeba osadit kolmou vodící deskou. Kolmost
je udržována úhlovou vzpěrou – žebrem přitaženém ke stolu svěrkou.
V současnosti mám vyrobenou
speciální velmi jednoduchou frézku na čepy (s rozmítanou pilou).
Následující přípravek ukazuje postup při výrobě bočních louček hofmannových rámků. Přípravek je celý ze dřeva přitažen ke stolu pily dvěma svěrkami. Řezný odpor při frézování bočních louček je tak malý, že je třeba jen lehce přidržovat prkénka v přípravku a posouvat směrem k dorazu.
Následující obrázek ukazuje část nabídkového katalogu firmy Pilana na speciální kolísavé pouzdro, které řeší bezpečnější způsob uchycení pilového kotouče.
Pokud máte možnost si takové pouzdro nechat vyrobit, nabízím Vám jednodušší konstrukci, kterou sám používám na speciální frézce na dřevo.
Nouzově si podložky můžete vyrobit sami sbroušením sololitových kotoučků.
Jedná se o 4 identické klínové podložky s otvorem Æ30 a vnějším průměrem 100mm. Klínovitost podložek je na Vašem rozhodnutí, já používám podložky se zúžením z 10mm na 2mm. Vnější podložky jsou spojeny se hřídelí pomocí kolíků a drážek, které zabraňují vzájemnému pootočení. Stejnou funkci má kolík spojující oba vnitřní kroužky skrz otvor v pilovém kotouči. Otvor f30 v obou vnitřních kroužcích je třeba oblým pilníkem upravit do eliptického tvaru (nutno vyzkoušet) tak, aby bylo možno kroužky naklánět v požadovaném úhlu. Podobně je nutno upravit i otvor v pilovém kotouči.
Tato konstrukce má výhodu v možnosti použití běžných kotoučů s otvorem shodným s vřetenem pily. Nastavení šířky kolíbání pily je nutno vždy odzkoušet.
Při řezání nebo „frézování“ tenkých latěk si z bezpečnostních důvodů zužuji otvor kolem pily pomocí desky ze Sololaku, kterou mám upnutu pod podélným pravítkem pily. Spuštěním stolu na kotouč si pila prořízne otvor s minimální vůlí. Pak lze bezpečně vyřezávat např. drážku v horní loučce rámků.
Prohlídnout si detailně jednotlivé postupy můžete ve filmu na CD – „Cimbuří a jiné vychytávky“, viz nabídka filmů na CD.
