V poslední době se v naší včelařské veřejnosti opět probírají názory o významu uteplení, resp. izolace úlů
a jejího vlivu na zimní spotřebu, zimování , vyzimování , rozvoj včelstev a medný výnos.
Ačkoli mám v této věci značně vyhraněný názor, nechci být přísným kritikem těchto názorů, už proto, že jsem si tímto prošel před léty sám. Z omylu mě vyvedla pozorování a pokusy, srovnávání různých úlů a zřejmě i sťastná náhoda
Proto jsem se také rozhodl uvést své některé zkušenosti z měření, která jsem z pouhého zájmu prováděl a provádím na svých stanovištích.
Včelařit jsem začal již v roce 1964 ve svých 10-ti letech se svým otcem v budečácích. Otec měl tehdy pochopení pro mé odstředivé tendence a nechal mi volnou ruku v mém dalším včelaření.Již od samého začátku mi tehdejší způsob včelaření připadal nepřirozený,neboť v přírodě se o včelstva nikdo jako my „nestaral“. V této době jsem měl ještě možnost vidět včelstva žijící ve volné přírodě, v dutině lípy, podlaze, vysekával jsem včely ze zdi, dokonce jsem je vyřezával z váhy. Zajímavé vždy byla neuvěřitelná kondice a množství zásob těchto člověkem zanedbávaných včel. Jedno však měla všechna včelstva společné, stejný, neměnný prostor a stálé(á) česno(a) ! V mých pochybnostech mě podpořil i můj včelařský učitel B. Šrám, který byl tehdy velkým propagátorem kmene „47“. Důležité však bylo to, že ačkoli v danou chvíli i on včelařil v budečácích (byť odlišně od tehdejší metodiky), měl značné zkušenosti i z jiných úlových systémů.Sám již tehdy používal vlastní líhně na matky, měl velice zajímavě zkonstruovaný chovný nástavkový úl. Byl to také on, kdo mě naučil využívat tzv. časové izolace při chovu matek.
Nebudu tady popisovat mé, vcelku humorné ,pokusy vymyslet úl, který by odpovídal , resp. se blížil podmínkám, které má včelstvo V zimě 1967 můj otec zakoupil v zimě od. př. Vrány 3 osazené nástavkové úly na míru 39x24 cm. Na tom by nebylo nic divného, kdyby jeden z nich nebyl zhotoven z desek o síle pouhých 3 cm. Ostatní měly sílu stěn 10 cm s klasickým uteplením hoblinami. Na jaře však byl rozdíl mezi včelstvy nulový a to mě velice udivilo.Ještě divnější však bylo to, že včelstvo v neutepleném úlu dalo podstatně vyšší výnos. Dle našeho soudu to bylo tím, že mělo k dispozici o l nástavek více a mohlo se tedy rozvinout do větší síly. To byl pro nás zásadní poznatek do budoucna. Prostor má tedy větší vliv na výnos nežli uteplení. V té době jsem chtěl začít včelařit moderně a zimovat včelstva ve 2 prostorách. V budečácích to problém nebyl, jen za rok člověk potřeboval o l úl více. I tak to šlo ale krásně. Průměrné výnosy dosahovaly 40-80 kg na včelstvo.
Jenže jak takto včelařit v nástavcích ? Nástavkové včelaření jsem chápal tak, že rámek budu brát do ruky jen při jeho zhotovování,lepení mezistěn, vložení do úlu a vytáčení. To byl můj sen.
Velice jsem se také trápil (dnes vím, že naprosto zbytečně) s úlovou mezerou mezi nástavky , aby nemohlo dojít k uhynutí včelstva v zimě . Výsledkem mých snah aa také tehdejšími možnosti ve výběru materiálu byl to,že se v roce 1970 objevil v mém provozu první nízkonástavkový úl na míru 39x16 cm o síle stěn 22 mm. Ten mé představy trochu splňoval. Hlavním motivem při jeho vzniku bylo právě překonání rizika úhynu včelstva v zimě.
Teprve později jsem zjistil, jak šťastná to byla náhoda a objevoval další skutečné výhody tohoto systému. Bohužel v té době z této oblasti neexistovala téměř žádná literatura a tak jsem se musel vším prokousávat sám, za což jsem však dnes vděčen mnohému. Velice se mi však ulevilo, když kolem roku 1973 začaly vycházet první překlady z této oblasti. Vřelý dík ,dnes již zesnulému,J. Boháčovi, dále pak Dr Ptáčkovi a ing. Čermákovi, Valentovi a dalším. Doslova nadšen jsem byl překlady prací Dr. Farrára a také Bretska. Vše jsem pochopitelně vyzkoušel, abych se pak většinou pokorně vrátil k tomu, co jsem již praktikoval . Zkušenost je však nepřenositelná.
Koncem sedmdesátých let jsem včelařil s cca 20 ti včelstvy, většinou v nízkonásavkových úlech Tehdy jsem se rozhodl pro další krok vpřed a vyrobil si 5 NN úlů z 5 cm polysterénu. Myslel jsem si, že to bude bomba. Skutečně byla ! Po sedmi letech zkoušení a porovnávání s tenkostěnnými úly jsem zjistil,že tyto úly jsou pro mne vhodné pouze k tomu, abych v nich v létě převážel med k vytáčení. Srovnání jsem dělal též s budečáky i tzv. těžkými nástavky, později i s koplenovými. Srovnání teplot byla porovnávána i s prázdnými nástavky bez včel.To vše mne utvrdilo vtom, jak iluzorní byla má dřívější představa o tom, že včelstvo vyhřívá v zimě úlový prostor.
Velmi mi pomohlo a pomáhá i dnes, když jsem svůj první NN úl prosklil na třech stranách každého nástavku a zabudoval do něho několik teploměrů. Tento pokusný úl jsem pak opatřil odnímatelným obalem z polystyrénu o síle 10, resp. 5 cm. Nejdůležitější přínos asi z tohoto období (1980-1985) pro mne bylo zjištění, že spotřeba zásob přes zimu je pro mé stanoviště prakticky stejná v tzv. utepleném i neutepleném úle, což docela dobře dokumentuje níže uvedená tabulka.
Rok říjen listopad prosinec leden únor CELKEM počet NN utepleno
1982-83 2,35 1,45 1,90 1,40 3,70 10,8 kg 3 5 cm polystyrén
1985-86 2,20 1,25 1,75 2,50 3,50 11,20 3 5 cm polystyrén
1987-88 2,90 1,75 1,15 1,85 4,00 11,65 kg 4 pouze sklo,22 mm dřevo
% 22,14 13,22 14,26 17,09 33,28 100
Pokud jde o rozvoj, rozvíjejí se včelstva v neuteplených úlech od února rychleji. Po jarním slunovratu a především v dubnu se včelstva v uteplených úlech rozvíjejí bouřlivěji a síla se vyrovnává. Důležitá je však také poloha česna (en) a samotného stanoviště.
Rozhodující se ukázala síla zazimovaného včelstva a množství kvalitních zásob.
Daleko důležitější nežli použitý materiál na konstrukci úlu a výnos je také prostor daný včelstvu po celý rok a nikoli jen v období snůšky.
Jaký vliv má zdravotní stav na výkon včelstva nám každoročně ukazuje roztoč. V.d.
Dalším poznatkem bylo, že umístění včelstev na drátěných dnech včelstvům velice prospívá.
Výjimku v tomto byly právě polystyrénové úly, kde byla vlhkost tak veliká, že při náhlém ochlazení byly na stěnách úlů i několik dm dlouhé rampouchy. Včely v těchto úlech trpěly vlhkostí a musely vynakládat značné úsilí na jeho odstranění. Nepomáhalo však ani otevření všech oček a drátěné dno. K odstranění vlhkosti došlo až tehdy, když jsem nad hodní nástavek PÚ položil dečku z jutoviny, dále pak prázdný nástavek s otevřeným očkem a teprve po té stříšku úlu. Proto také nevěřím ani za mák těm zázračným metodám a vlivu uteplení plystyrénem,které se občas u nás objeví. U mne se to nepotvrdilo a nepotvrzuje ani nyní. Odstraní-li se však v zimním období vlhkost z těchto úlů, lze v nich také včelařit, dokonce i nástavkovou technologií. Ve výnosech rozdíl žádný na mých stanovištích nebyl a není. Proč si tedy komplikovat život s materiálem, který má navíc k ekologickému včelaření hodně daleko.
Pro mě bylo včelaření v úlech z umělé hmoty jen důkaz toho, co včely dokáží vydržet. Pravdou však je že ještě mnohem drastičtějším zásahem do života včelstva je jeho časté rozebírání a přivádění včelstva do stresů.
S tímto způsobem včelaření jsem se zavedením nástavkového provozu definitivně rozloučil.Mohu z vlastní zkušenosti říci, že časté zásahy neprokazovali mé včelařské schopnosti, ale opak byl pravdou.
Vyznávám zásadu, že je třeba se snažil pochopit život včelstva v celé jeho biologické podstatě. Proto jsem se již tehdy snažil zimovat včelstva v síle min. 3 NN nebo 2 velkých nástavků.Dnes vím, že i toto bylo značně v rozporu s přírodními zákony a potřebami včelstva, které by mmj. mělo mít k dispozici (pokud je to jen trochu možné) stejný prostor po celý rok a dostatek přirozených zásob (medu)! Tak se snažím vést včelstva nyní.Celé mé včelaření dnes spočívá v několika jednoduchých zásazích v rozhodujících okamžicích života včelstva, chovu matek a péčí o zdravotní stav.
Každému včelaři ze záliby mohu potvrdit, že je mnohem zábavnější a příjemnější včelky pozorovat a doplňovat si poznatky, nežli je obtěžovat zbytečným a neúčelným rozebíráním. Včely k nám promlouvají jasnou řečí.
My jim však často ,ve své zahleděnosti do sebe samých, nerozumíme a rozumět nechceme.
Od momentu, kdy jsem pochopil zákon 40-ti týdnů, se náhle objevil zajímavý snůškový zdroj a to sice
ovocné stromy. Do té doby to byla ,v mých podmínkách ,spíše rozvojová snůška. Dnes však tvrdím, že právě tato snůška je jednou z jistých možností,jak výnosy medu zvýšit. Denní přírůstky na váze zaznamenávají zcela běžně 3- 5 kg , což není až tak nezajímavé pro většinu včelařů.
Měřením jsem zjistil, že vnitřní teploty ve všech úlech jsou více méně totožné při stejných venkovních teplotách. Rozdíly jsou však v tom, jak rychle se úlové stěny a vzduch uvnitř úlu ochlazují a naopak ohřívají. To je často opomíjeno zvláště v zimě a v předjaří. Znovu však podotýkám , že zimování v jednom prostoru,resp. zužování včelstev v průběhu příprav na zimování pro mě nepřichází v úvahu z důvodu využívání snůšky z ovocných stromů.
Jako příklad uvádím následující měření z 16.2.1986.
Čas 10.45 hod
Váha 52,45
Teplota ve stínu v době měření: +1C
Prům. teplota v utepleném úle(5 cm polystyrén) : +6,8 (mimo chomáč)
Rozměry chomáče:
Výška : 34 cm
Šířka: 21 cm
Délka (na plástu):35 cm
Teplota na východní straně v době měření byla +13C, na jižní straně +15C
Včelstvo bylo zbaveno polystyrénového obalu a ponecháno vlivu slunečních paprsků.
Po 2 hodinách bylo provedeno měření znovu s těmito hodnotami:
Čas 12,45 hod
Váha 52,45
Venk. Teplota ve stínu v době měření: +1
Prům. teplota úle po 2 hod: +13,7 C (mimo chomáč)
Rozměry chomáče:
Výška :38 cm
Šířka: 28 cm
Délka (na plástu):39 cm
Závěr si musí učinit každý sám pro sebe.
Podle mých poznatků lze říci, že k vyrovnání venkovní teploty a teploty uvnitř úlu, s výjimkou samotného chomáče, dochází za 2 – 6 hodin v závislosti na stanovišti( porovnej +15C a +13,5C).Z tohoto pohledu tedy silná stěna včelstvo nijak nechrání a ani to není žádoucí.
Hlavním regulátorem teploty chomáče v zimě je právě jeho smršťování a roztahování a také poloha jednotlivých včel na povrchu i uvnitř zimního chumáče. K zvýšené spotřebě dochází ,alespoň dle mých zkušeností, při teplotách nižších než –2C. Také sycení včely v zimě neprovádějí průběžně, ale v určitých intervalech. Na mých stanovištích tato doba činila cca 14 dní.
Největším nepřítelem včel v zimě je právě vlhkost, nedostatek vzduchu a průvan.
Včely neumírají zimou , ale hladem a vlivem různých nemocí !
Pravda je, že na podzim, v zimě a na jaře je tzv. uteplení spíše na škodu, neboť brání včelám profitovat z nějvětšího zdroje energie, totiž slunečního záření.
I v těchto obdobích na sluníčku vystupují teploty krátkodobě až ke 30-ti C. Samozřejmě tak dochází k ohřátí vzduchu uvnitř úlu a pro včely ubývá tzv. mrtvých zón, čímž se snižuje úlová vlhkost.To má zásadní význam pro aktivitu a tudíž i opotřebení včel v zimě. Pro mne jsou tzv. zimní včely včelami pro snůšku.
Včelstva v těchto okamžicích mohou měnit polohu chomáče, přenášet zásoby, provést krátké očišťovací prolety apod. To se však týká úlů tzv. neuteplených, tedy tenkostěnných. Naproti tomu „uteplené“ např. polystyrénové úly podstatnou změnu uvnitř úlu nezaznamenávají, neboť vysoké teploty jsou jen velice krátkodobé a než se vnější a vnitřní teploty trochu přiblíží, dochází vně úlu již zase k ochlazování a včelstva takto toho nemohou nijak využít nebo jen minimálně.
Na stejnou věc se však můžeme dívat různě a bude tomu tak jistě i nadále.
Domnívám se však, že v tzv. neuteplených úlech jsou včelstva v užším kontaktu s vnějším světem, přírodou a mohou rychleji reagovat a přizpůsobovat se prostředí.
Včelaření v tenkostěnných nástavkových úlech bývá velice často vyčítáno to, že mimo vysoké zimní spotřeby je nutné dodávat na zimu velké množství zásob. V mém provozu to představuje necelé 3 kg cukru na včelstvo, přičemž toto množství jde na vrub tvorby nových oddělků, které dostávají již zpracované zásoby. Je-li to pro někoho mnoho , je to věc názoru.
O zimní spotřebě jsem se krátce zmínil již v předešlých řádcích.
Chceme-li však porovnávat, je třeba porovnávat porovnatelné.
To znamená stejnou sílu včelstev, kmen včel, technologii ošetřování a hlavně stejné stanoviště.
Každý máme své představy o včelaření a tak si také každý musíme sám rozhodnout jak, kde , s čím ,v čem a za kolik budeme včelařit.
Má volba však zcela jednoznačně padla na nástavkový způsob včelaření, tenkostěnný nízkonástavkový úl, který je možné přizpůsobit potřebám včel .
Nezanedbatelná je i technologie, který tento úl umožňuje. Není účelem tohoto článku podrobně popisovat mou provozní metodu a detailní konstrukci úlu. Domnívám se však, že materiál , ze kterého je zhotoven náš úl, ovlivňuje konečný výsledek velice nepatrně, snad jen z 1-2 %.
Vím, že se každý včelař o svých výnosech medu vyjadřuje značně neochotně. Po zavedení nástavkového provozu se však mé tehdejší tzv. rekordní výnosy staly výnosy průměrnými. Jsem přesvědčen o tom, že tomu tak může být i na většině ostatních stanovišť.
Význam stanoviště na konečný výsledek považuji za prvořadý !
Sebelepší včelařské stanoviště, sebelepší úlový systém nám však nebude k ničemu, nebude –li za tím vším stát uvážlivý včelař, který bude respektovat , ne znásilňovat, přírodu takovou jaká je.
Že i takovýto přístup může znamenat slušné výnosy medu a hlavně skutečnou radost ze včelaření, o tom jsem se přesvědčil sám na sobě a svých 60-ti včelstvech.