V září včelín zavři a zahoď od něj klíč. To říkávali staří včelaři. Dnes však toto pořekadlo dávno neplatí. Jednak proto, že dříve klidný podzim dnes musí včelaři využívat k ošetření proti varroóze a dále je podzim i čas různých dotací. Dotace jsou dnes v Evropě jakýmsi kouzelným slůvkem a po pravdě řečeno, je to i velice výhodný obor pro podnikání.
Ty včelařské dotace jsou, vzhledem k významu včely medonosné na hospodářství, tak trochu světlou výjimkou.
Jen pro lepší představu si připomeňme, jak by asi vypadlo naše včelařství bez současných dotací.
Včelaři by nedostávali dotaci D1, tedy cca 150,- na včelstvo a nemohli by čerpat ani jiné dotační tituly. Co by se jistě stalo, by byl rychlý úbytek včelařů a také včelstev. Pocítili bychom to všichni, především zemědělci. Cena medu by se zvýšila, nejvíce asi toho přímo od včelaře. Velcí světoví producenti medu by mezeru na našem trhu vyplnili svým, často nekvalitním, někdy i falšovaným nebo antibiotika obsahujícím medem. Zákazník by téměř nic nepocítil, s výjimkou těch, co vyžadují kvalitu. Co by však bylo významné, by byly dopady na opylování hospodářských rostlin, jako je např. řepka, jeteloviny, slunečnice atd. Ještě horší situace by byla v divoké přírodě. Tam by volně žijící včelstva existovala jen sporadicky a drobní včelaři by téměř neexistovali. Udrželi by se jen ti, kteří již dnes dovedou mít náklady na úrovni světových. Asi bychom se divili, kdo všechno by přestal včelařit.
Zemědělci by, ve snaze zajistit si dobré opylování, začali platit za přísuny včelstev včelařům odměny. Zřejmě by je využívali i zahraniční včelaři, kteří mají své provozy postaveny na zdravých ekonomických základech. Velice pravděpodobné je, že by stát pod tlakem zemědělského lobby začal přísuny včelstev znovu dotovat. Je také možné, že někteří spotřebitelé medu, kteří vyžadují kvalitu, by začali včelařit a produkovat med pro své rodiny a příbuzné. Struktura včelařů by se tedy možná moc nezměnila, snad jen omladila.
Je tedy také možné, že by ubyli pouze ti, kteří včelařit nechtějí nebo neumějí. Oddělilo by se zrno od plev. Vždyť i dnes jsou včelaři, kteří by se bez dotací obešli a ke včelařině přistupují jako ke každému jinému podnikání a dotace jsou pro ně určitou injekcí, podporou k urychlení strukturálních změn ve svém provozu. Právě při urychlení změn , modernizace našich včelařských provozů, mají dotace i jiná zvýhodnění jistě svůj význam. Je zřejmé, že takováto opatření jako účelové dotace jsou jen dočasného charakteru, aby příliš nepokřivily tržní vztahy. Na dotace je však nutné se dívat nejen z úzkého pohledu ČR, ale z pohledu celoevropského . Zrušení, či zavedení dotací má komplexní dopady na ekonomiku jako takovou. Pokud by však absence dotací u nás způsobila dramatický úbytek včelstev, kterých je již nyní málo, vyvolalo by to další reakce jednotlivých hráčů na trhu .
Abychom však mohli mít objektivní názor a pohled na věc, tedy dotace ve včelařství, je třeba si přiblížit, definovat skutečné problémy včelařství v ČR. Za léta se totiž struktura našeho oboru téměř nezměnila a současné dotace často jen konzervují minulost. Někdy to dokonce vypadá tak, že si mnozí trh nepředstavují jako soutěž rovnoprávných subjektů, ale řídí se heslem: „Utrhni, co můžeš“. To je ovšem krátkozraký přístup poškozující nás všechny. Nelze však také nevidět, že se i díky dotacím zvýšila vybavenost včelařských provozů u nás. Co se však nezměnilo, je především nízká rentabilita našich včelařských provozů.
Mezi naše přednosti, komparativní výhody patří především:
Mezi naše nevýhody je třeba naopak zahrnout:
Jak je vidět, výčet našich slabin převyšuje přednosti našeho včelařství. Pokud však chceme stávající nevýhody srovnat s konkurencí ve světě, je třeba také do těchto oblastí nasměrovat včelařské dotace, především ty „evropské“. Vláda dne 7. 11. 2007 schválila podmínky dotací pro včelaře na období 2008-2010. Celkový objem je cca ve výši 171 mil. Kč. Ze zdrojů EU (tedy i našich příspěvků) jde 50% a zbývajících 50% jde z rozpočtu ČR. Je to jistě významné pro celé naše včelařství. Jen ta struktura hlavních dotačních titulů někdy neodpovídá zcela potřebám oboru.
Při pohledu na naše nedostatky je zřejmé, že převážná většina z nich pramení právě z nevyřešené úlové otázky. Co nás handicapuje v mezinárodní konkurenci jsou právě vysoké fixní a variabilní náklady, což pramení právě z nevyřešené úlové otázky. Jsme ve světě na prvním místě v počtu úlových systémů a počtu rámkových měr. Rezignace na vyřešení tohoto neduhu mě jako ekonoma velice mrzí. Jeho vyřešení nebo alespoň zásadní zlepšení by se totiž projevilo v tom, že by včelaři mohli uplatňovat moderní, jednoduché a tedy levné způsoby ošetřování včelstev. Radost ze včelaření by jim to rozhodně nevzalo, ba právě naopak. Usnadnil a zlevnil by se chov matek i jejich výměny ve včelstvech.
Značně by se přispělo i k řešení problémů s nemocemi jako je mor včelího plodu i varroóza. Vždyť moderní neizolované nástavkové úly lze velice jednoduše proti původcům nákaz ošetřovat (např. parafinováním), umožňuji používat tzv. "varroatolerantní metody" ošetřování včelstev. Moderní úlové soustavy umožňují vznik rentabilních včelařských velkoprovozů ve všech výškových polohách bez nutnosti dalších materiálních i technologických opatření. To na naší tradiční délce rámků 39 cm není možné.
S moderními úly se také lépe a efektivněji kočuje. Tzv. varroadna, který jsou jejich součástí, lze využít nejen pro včasnou diagnostiku na MVP, roztoče kleštíka včelího - Varroa destuctor, ale i pro jednoduchý odběr pylu, tedy dalšího produktu včel, který na trhu chybí. Přitom částka 171 mil. Kč by stačila na kompletní obměnu úlových systémů u nás. Já vím, že je to úkol velký, přesto však modernizace včelařství u nás vede jen přes vyřešení tohoto problému. Nejen komerčně zaměření včelaři, ale také malovčelaři by mohli med získávat levněji a nabídnout ho za odpovídající cenu trhu. V současnosti jim chybí motiv a vysoké náklady na získávání včelích produktů.
Rovněž tak by ke zvýšení mobility včelstev a vzniku větších včelařských provozů přispěly dotace na skříňové a lehké nákladní automobily, vysokozdvižné vozíky, prostředky na vybudování kočovných stanovišť. Např. v Maďarsku dokázali během velice krátké doby vybudovat cca desítku včelařských velkoprovozů (s počtem přes 1000 včelstev) v moderních nízkonástavkových úlech za pomoci dotací z EU. V čem je problém u nás?
Domnívám se, že nám především chybí vůle toto řešit a současné dotační tituly jsou spíše jakousi náplastí na ústa profesionálních i drobných včelařů a v mnoha ohledech neefektivně suplují skutečný trh. Mezi dotační tituly by se v budoucnu měly jistě dostat i moderní odvíčkovací systémy a zařízení na získávání a zpracování vosku. To dnes bohužel chybí.
Do dotačních titulů by se rozhodně měly dostat i inseminační přístroje a chovatelské pomůcky a zařízení, aby se zvýšily možnosti chovatelů. Je to nutné zvláště s ohledem na řešení včelích nemocí, protože jedině správná a relativně trvalá cesta je cesta šlechtění na odolnost vůči nemocem. Svět jde právě touto cestou. Toto ukázala i nedávná Apimondie ve Francii. K tomu je však také třeba rozšířit náš genetický potenciál a zrušit světovou raritu, totiž možnost chovat u nás jen jednu včelí rasu.
Například motivační prémie na vyšlechtění varroatolerantních linií včel by v dlouhodobém horizontu trvale ušetřila stamiliony státnímu rozpočtu. Jsme schopni takto uvažovat? Ukazuje se, že ne. V roce 2008 jsem právě toto navrhl při jednání na Mze. Chlad a hledání zbytečných problémů mne však udivily o to více, že se jednání zúčastnili i někteří naši apidologové.
Mze ČR raději vynakládá zbytečně dotace na ověřování toho, co již dávno v zahraničí úspěšně funguje. Že by stát neměl na smysluplném nakládání prostředků daňových poplatníků zájem?
To co našemu včelařství chybí je i větší kompatibilita se světem a také velice nízká úroveň základního a aplikovaného výzkumu na našich vysokých školách. V soukromém sektoru byl výzkum prakticky zlikvidován vinou nedostatečné finanční podpory státu.
Je pro stát téměř ponižující, že se dnes výzkumem zabývají střední včelaři na své vlastní náklady. Ve výzkumu mají dotace své nezastupitelné místo a jejich smysluplné obnovení by bylo velice užitečné nejen pro včelařství, ale pro celé zemědělství v ČR.
Někteří včelaři a také politici v regionech si jsou velice dobře vědomi našeho největšího nedostatku a snaží se jej pomoci řešit. Je to především proto, že kontakty regionálních politiků s praktickými včelaři jsou mnohem častější a neformálnější a není mezi nimi žádný „filtr“. Včelaři, kteří měli letos štěstí i odvahu, mohli do svých včelařských provozů zařadit nové, moderní úly a vyzkoušet si jejich přednosti. Věřím, že tento trend bude pokračovat. Mnohem účinnější by však bylo postupovat koordinovaně ve všech regionech nebo dokonce využít nové dotační tituly z prostředků EU v létech 2011-2013. Preference moderních úlových soustav o délce rámů 420 a 448 mm by měla být samozřejmostí.
Během několika málo dní budou včelaři dostávat od státu dotaci D1. Jde vlastně o příspěvek za opylování. Stát tak částečně nahrazuje včelařům to, co ztrácejí tím, že u nás nefunguje normální trh za opylování zemědělských plodin. Někteří včelaří tvrdí, že právě tyto dotace drží nad vodou včelaře ze záliby. Není to jistě pravda. Včelaři ze záliby budou existovat bez dotací. Kdo na tyto dotace „ doplácí“ jsou především ti včelaři, kteří již dnes spoléhají na vlastní síly, chovají se podnikatelsky i v menších provozech a nevidí spásu svého podnikání ve státních podporách. Jsou to především oni, kteří chovají včelstva 3-4x silnější než tomu bylo v minulosti a zajišťují opylování ve vyšší kvalitě, dotaci však mají stejnou jako ti, kteří vykazují vysoké a nekontrolované počty včelstev. Jsem přesvědčen, že to jsou právě včelaři ze záliby, kteří rozmístěním svých včelstev zajišťují určitou ekologickou rovnováhu a také proto jim dotace D1 náleží naprosto oprávněně. Bohužel tato dotace často ani nepokrývá náklady spojené s odstraňováním následků škod, které jsou pravidelně způsobovány nešetrným zacházením s pesticidy a různými mořidly (např. neonikotinoidy).
Profesionálové se mnou asi nebudou souhlasit. Je třeba si ale uvědomit, že pro současné a budoucí včelařské podnikatele je nutné vytvořit zcela nová a transparentní pravidla. Nejde zde jen o dotace, ale např. i o možnost státních garancí za levné skutečně včelařské úvěry, pomoc při jejich splácení, hrazení úroků, apod. Stát by se měl ke vzniku profesionálních včelařských farem v zásadě chovat stejně jako k podnikatelům v jiných odvětvích na počátku privatizace. Tedy žádné dary, ale rovné podmínky. To je totiž to, co skutečnému profesionálovi stačí.
Přerozdělení dotace D1 ve prospěch těch největších nic nevyřeší. Je zde třeba najít určitý koncenzus a nebojovat jeden proti druhému.
Na těchto několika málo případech jsem se snažil poukázat na stěžejní problémy našeho oboru. Jejich vyřešení by zásadním způsobem příznivě ovlivnilo i další slabá místa včelařství v ČR a v konečném důsledku by nás to učinilo konkurenceschopnými na trhu se včelími produkty v Evropě i ve světě.